Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

VRATA

01. 09. 2005
5
0
2968

Vyschla jsem. Nemám o čem psát. Cejtim silnou potřebu, moje grafomanie je asi patologická, každou hodinu si otevřu word a potom čumim na bílou obrazovku a nevim, co napsat. Jediný slovo, který mě napadá je vrata. Prsty mi ho vyťukávaj do tý klávesnice samy a předpokládám, že kdybych měla zavřený oči, jakože poslepu psát neumim, prsty by spolehlivě napsaly VRATA. A teď si tak maně vybavuju, že nedávno jsem měla období bosých dlaní a chodidel. Je tu nějakej psycholog, kterej by mi podal výklad? Jestli ne, já si to vyložim sama. Studuju totiž taky psychologii. Už asi dvacet let. Tak začnu u těch bosejch dlaní a chodidel. Začalo to dlaněma. To, že dlaně jsou symbol bezbrannosti, to víme. Dlaně otočený k nepříteli řikaj: „Hele, nepřišel jsem se prát, tak zastrč tu mačetu a jdeme na kafe.“  To je sebevědomej výklad. Nesebevědomej výklad je: „Prosim tě neubližuj mi, nemám se jak bránit.“ Tohle byl spíš bych řekla muj případ. (Chviličku vydržte, nalakuju si nehty na levý ruce.) Byla jsem ustrašená a vyděšená holka. Ženská. Třeba jsem nastoupila do autobusu a bylo tam děsně moc lidí. Sedla jsem si, když někdo vystoupil, ale lidi se nakupili všude okolo mě. Začala jsem panikařit. Jak, proboha, vystoupim? Na další zastávce se to ještě zhoršilo. No a tak jsem nevystoupila na zastávce, na který jsem původně chtěla, ale vystoupila jsem tam, kde už mi nepřekáželi lidi. Potom jsem šla třeba tři stanice zpátky radši pěšky a celou cestu jsem brečela. (Nalakuju si druhou ruku.)  Nebo jsem šla domu z práce a dole u výtahu jsem potkala sousedku. „Kam jdeš?“ řekla sousedka. No kam bych asi šla, žejo, když čekám v přízemí našeho baráku na výtah, domu! „Domu.“ pípla jsem nesměle. „Pojď s náma na hřiště, jenom na chvilku.“ Řekla sousedka prosebně a už mě držela za podpaží a otáčela směrem z domu. A já jsem šla. Ze hřiště jsme šli do obchodu, potom jsem musela ještě na kafe a domu jsem dorazila v noci, protože sousedi měli nový video a nějaký filmy, asi Policejní akademii, všechny díly, jednou jsem to u nich fakt viděla všecko v jednom zátahu, tenkrát jich teda bylo akorát pět, je to už dávno. Měla jsem prostě holý ruce, žádnou, ale fakt vůbec žádnou zbraň. NEUBLIŽUJTE MI, PROBOHA! Křičela jsem kudy jsem šla. Nebudu teď řikat, že lidi jsou hajzlové a tim spíš mi ubližovali. Lidi jsou normální hajzlové, jako jsem hajzl já a prostě se chápou příležitosti a když viděj krávu, se kterou se dá všecko vymest, tak s ní prostě všecko vymetou. (Druhá vrstva na levý. Doufám, že se nezlobíte kvůli těm přestávkám, ale mám dneska důležitou schůzku a ruce prostě jsou vidět.) Takže se mnou vymetali a já jsem se jim nedivila, ani jsem se na ně nezlobila, zlobila jsem se na sebe, že se nechám. Symbol bosých chodidel bych chápala stejně, jako bosých dlaní, možná jen o maličko hůř, protože chodidla mi přijdou zranitelnější a moc se jimi bránit nedá, dlaněma si aspoň člověk zakreje obličej. Takže vrata, pánové a dámy, vrata jsou obrovskej pokrok! Vrata jsou totiž příchod a odchod, na vratech je zámek, k zámku klíč, vrata jsou naše, klíč máme my, můžeme otevírat, zavírat, naše vrata patří k nějaký nemovitosti, čili se dá předpokládat, že je ta nemovitost taky naše, čili se dá předpokládat, že hosty zveme, přijímáme, ale můžeme s nima taky ty vrata vykopnout. (Druhá na pravý, blbě se s tim píše, ale musim stihnout všechno.) Jedna bývalá přítelkyně používá dost často symbol mostů. Mosty nejsou dobrý. Mosty se boří a pálí, ale dost blbě staví a opravují. Most tu byl a je a lidi po něm proudí nekontrolovaně tam a zpátky. Nemůžeme s tim nic moc dělat, most neni náš. Když ty davy nezvládáme, strčíme pod pilíř dynamit a tim si zavaříme, protože jsme poškodili cizí majetek. No, máme potom klid, ode všeho a ode všech. Jenže… stojíme na břehu sami, nebo s lidma, se kterejma tam stát nechceme a k novejm lidem se nedostaneme, protože ten most je zbořenej. Řeknu vám, fakt, zlatý vrata, když mám potřebu bejt sama, nikoho k sobě nepustim. Když mám potřebu bejt s lidma, otevřu vrata dokořán. Když mi stačí člověk jeden, zamknu za nim. Když se mi chce ho nepustit, spolknu klíč. A když se mi znelíbí, tak ho z těch vrat vykopnu. Jo, vrata, vrata jsou fajn. (A vysvětlíte mi, proč, když potkám náklaďák s nápisem GARÁŽOVÁ VRATA, čtu ten nápis GARÁŽOVÁ VARLATA?) (Teď se jdu namalovat a u toho se psát fakt nedá!)


blood
23. 12. 2005
Dát tip
hmmmm, garážová varlata... u toho se fuck psát nedá:-)))

Milly
08. 11. 2005
Dát tip
Čekanko, já si nehty nelakuju vůbec (ani na nohách :-)). Jinak tu teď trochu čumim jak vrána, protože tohle mam (měla jsem) taky- a bylo mi řečeno, že je dobrý mít u baráku všechny stěny, že pak můžu otevřít dveře a okna a pustit dovnitř to, co chci- a když chci být sama, taK ZKRÁTKA PAK JEN ZAVŘU...... :o) no, a Tys to tak hezky popsala- psychologicky ............ -t- a čitvě (čtivě)

Craerassy
26. 09. 2005
Dát tip
ježíš, to je bláznivej výklad:-))) já musím tipnout, tohle je mi děsně sympatický, protože to znám...taky si lakuju nehty u psaní:-))) *

ulita
06. 09. 2005
Dát tip
no jasně že můžou!

tak je všecko v pořádku :-)))))

ulita
05. 09. 2005
Dát tip
k tomu bych řekla snad akorát že jsem do diplomky místo parlament napsala varlament...

tak k tomu neni co dodat :-)))))

ulita
05. 09. 2005
Dát tip
to ne, zvlášť když ta diplomka byla o tom, že za ten globální celosvětovej průser můžou chlapi :)

a nemůžou? :-)))))

tuleň
02. 09. 2005
Dát tip
mosty spojujou, kdežto vrata oddělujou až chrání... toť mé psychotické poznatky. varlata na druhou stranu se hodí na kdeco, hlavně když se nehodí něco na ně

REDH0T
01. 09. 2005
Dát tip
Vrata - Barndoor - to bylo označení pro úplně první VW typ 2, transporter - hippie bus, vyráběné v letech 1949 - 1955. Na světě jich je dnes v řádném stavu evidováno do 700. Nesmírná vzácnost, v České republice samozřejmě ani jeden. Vzácností jsou i ty další vozy - u nás označované jakoponorky nebo split windows, podle tvaru, resp. děleného čelního skla. Těch je u nás tipuji tak do 20... ale koho to zajímá :o) jednou jsme to tady už řešili - i s fotkama :o) a tobě tip

ty dneska žiješ? A kde mám nějaký zprávy????? no, auta mě fakt nezajímaj :-)))))

super věcička!

Nicollette
01. 09. 2005
Dát tip
jeden by ti s tim autobusem a sousedama skoro nevěřil .-)

Marthin
01. 09. 2005
Dát tip
Vrata..no..všelijaký vysvětlení..:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru