Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIV. Agnus dei
12. 09. 2005
4
0
2042
Autor
Feanor
Čtvrtá báseň ze zamýšlené sbírky Válečné requiem
Všichni kolem mě jsou mrtvi.
Vidím skořápky jejich duší
a cítím jejich poslední vzdech.
Vine se kolem mých nohou,
utápí vše ve svém těžkém bílém závoji.
Je šero, podzim přikryl slunce.
Kolem nezakráká ani havran. Ticho.
Je to snad jejich dech, co se mi lepí na tvář?
Plyne lehce, hladivě. Je vlídný a teplý,
hladí mé čelo.
Chci odejít pryč, alespoň kousek.
Trochu dál od jejich otevřených očí,
od jejich strnulých úsměvů a tváří
s tázavým pohledem vetkaným pod víčky.
Krok.
Země je mokrá a ledová.
Hledím k ní a tělem ji objímám.
Napravo, nalevo leží mí mrtví kamarádi,
které jsem kdysi stejně tak objímal.
A já se zoufalým úsměvem ležím mezi nimi.
valka je neprijemna vec, jako prozite verse z fronty dobre - byl by basnik dnes ochoten umrit za narod?
....pomalu umírám....
Od zmírání po zmírání
duse nedobehnou za ní
quo vadis moje Paní
co hledás v milování
do ocí hledís jasné Sani
zas pádí sikmou strání
....své oci zavírám...
máš tam chybu, trautenberku !
...poslední sloka - předposlední verš..stejně !
jinak si myslím, že docela dobré...i přesto, že poesii tohoto typu nemám moc v lásce...
hrubost
a
sbohem (a šáteček)
m.
Nemám ráda válku, ale ta básnička by se dala převédst i jinam, mám smíšené pocity víc nedokážu vyjádřit, ale stejně tiiiip