Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vlastní slzy

17. 09. 2005
0
0
1759
Autor
wišně



Když byla všude na světě ještě poušť, vynořila se z písku zelená ruka s růžovými nehty a zasadila větev. Bylo to cosi jako pokus, zda rostlina bez živin bude růst. Jenže pokus se nezdařil, větev se v zemi neuchytila. Stála zabořená do písku a byla to jediné co z něj vyčnívalo. Do noci větev uvadla a rozpadla se v úrodnou půdu.
Při úplňku se ruka znovu vynořila a zasadila na to samé místo novou větev. Tentokrát však větev zalila svou krví a upadla pod ní jako hnojivo. Ještě téže noci větev zapustila do písku kořeny a začala růst. Rostla a rostla. Ráno už měla zelené plody, které do poledne seschly a vydaly semínka. Ta semena, která spadla do stínu pod listy větve, se zasadily a dalšího dne z nich vyrostly nízké rostliny s obrovskými listy a květy. Pod listy těchto rostlin se schovával černý stín a odpařovala se zde krev zelené ruky z písku. Vytvořila se tam kaluž.
Postupem času se rostliny rozrůstaly a kaluž se zvětšovala v jezero. Za několik let se zde narodily první organismy. Takové malé buničky, které se začaly shlukovat a vytvářely tak složitější životy. Ti, kteří vylezli z jezera, se proměnily v opice a další suchozemské tvory. Ti, kteří zůstali v jezeře se lépe přizpůsobovali a zdokonalovali se, takže suchozemci byli poněkud pozadu. Ale i přes to se měnili a zdokonalovali, až se zdokonalili v lidi. Ti žili okolo jezera, kde byla nejúrodnější půda.Žila tam i jedna krásná dívka a pěkný chlapec. Milovali se a žili spolu.
Jednoho dne se šel chlapec, se svými kamarády, vykoupat a nalovit nějaké ryby k večeři, ale na tu už se nevrátil. Když totiž lovili ryby tam, kde to bylo bezpečné, moc se jim nedařilo a tak museli jít o kus dál. Tam však bylo nebezpečno. Žili tam totiž krokodýli a zrovna se rodili mladí. A jedna matka, na místě kde lovili, hledala potravu pro své mladé. Ostatní stihli vylézt z vody včas, jen on tam zůstal. Když se pak zbylí chlapci vrátili domů do vesnice a oznámili té dívce co se stalo, utekla. Běžela za vesnici na menší písečnou dunu, kde si klekla a vzhlédla k nebi. Zadívala se do slunce a pak založila plačící obličej do dlaní a plakala. A plakala dlouho. Tak dlouho až z jejích slz rozlilo se slané jezero, ale plakala dál. Jezero se rozvodnilo v moře a moře v oceán. Když jí došly slzy, otřela si oči a jelikož byla stále smutná, nezbylo jí nic jiného než se utopit.

Kovi
18. 09. 2005
Dát tip
o čem povídka vlastně je? posledních pět vět obsah vystihuje... ale co ten zbytek? zajímalo by mě, co jsi chtěla touto povídkou říct... problémy se skladbou a udržením se u vytyčeného tématu jsou více či méně problémy autora každého, neméně i mým... nekritizuji, hledám, učím se chybami druhých, pokud se tedy nezjistí, že vlastně postrádám pochopení pro tvorbu ostatních :-)

Alojs
18. 09. 2005
Dát tip
příběh dobrý, jen ten obal je takový... ani nevím, jakým slovem ho vystihnout... umělý?

Barman
18. 09. 2005
Dát tip
Pobavil jsem se, ale něco tomu fakt chybí

Hmm, přijde mi to takové hrubě zpracované... Ale jinak téma dobrý, to se mi líbí.

Plia
17. 09. 2005
Dát tip
Podobný příběh jsem už někde četla.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru