Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kamenná volba

Výběr: Rabb
17. 09. 2005
33
59
15490
Autor
bestye

 

               Ve velkém naleštěném okně se mihotala mezi odlesky rozžatých svícnů její nehybná postava. Už snad posté stála u těžkých zelených závěsů a dívala se do podzimní tmy. Možná právě tahle stínohra je ten tolik očekávaný pohyb jezdce pobízejícího koně.. anebo že by pohybující se stíny pod stromy v zahradě byl podkoní, co odvádí zpěněného hřebce do stájí? Ani se nepohnula a jen tiše naslouchala..  byl to však jen pohyb divokého zvířete a větve smýkané západním větrem. Byla nedočkavá..

Odvrátila se konečně od okna a pomalu přešla ke stolu. Konečky prstů se dotýkala vycíděných stříbrných příborů, ještě jednou srovnala nakrčené konce ubrousků a vyměnila další dohořelou svíčku. Obešla stůl poprvé.. pak podruhé.. a ač se zdála roztěkaná, uvnitř panoval naprostý klid. Usmála se dokonce při pohledu na stůl a ubrus rudé barvy, který vybrala schválně, aby nejen jí připomenul jeho poslední překvapení. Ještě teď si dokázala vybavit zatajení dechu, když jedním pohybem strhnul bělostný ubrus se vším, co na něm stálo a před ní se v řinkotu padajícího nádobí objevil stůl potažený právě rudým suknem. Ještě teď si dokázala vybavit ten pocit překvapení a vzrůstajícího vzrušení, když jí začal rozepínat spony na jejích obyčejných zelených šatech, ještě teď ji zaléval pocit bezpečí, když jí nabídl ruku, aby se nahá položila na stůl  a pocit naplnění a svého vlastního jedinečného jsoucna, když z jeho rukou přijímala veškerou jeho vůli s dychtivostí a  odevzdáním jí vlastním.

I teď měla stejné zelené šaty.. umně vystužený korzet, který dal vyniknout jejím křivkám a měkce splývavá látka dlouhé lesklé sukně. Přes sebe měla přehozený lehký zelený šátek, který zakrýval poodhalená ramena. Plameny v kamenném krbu zapraskaly a ona se podvědomě zachvěla. Musí udržet oheň.. blesklo jí hlavou a rozběhla se k němu. Přiložila jedno dvě polena. Hlavu opřela o chladný kámen a oči sledovaly chvění plamenů.. Sem tam bezmyšlenkovitě rýpla pohrabáčem do ohořelého dřeva.. sem tam do něj uhodila, až z něj vylétl roj jiskřiček.  Po chvíli odtrhla pohled od ohniště a posadila se do hlubokého křesla postaveného hned vedle krbu.

Chvíli ještě rozhrnovala uhlíky pohrabáčem, ale pak se zahleděla do plamenů a odložila pohrabáč. Cítila žár ohně na své očekáváním napjaté kůži, dokonce měla pocit, že cítí i jejich pohyby a měla neodolatelnou touhu se jich dotknout. Bezděčně natáhla ruku k ohni..a ještě blíž.. a ještě kousek.. dokud žár nebyl nesnesitelný. Ucukla rukou a v tu chvíli jakoby se v místnosti ochladilo. Přitáhla si šátek ještě těsněji k sobě a schoulila se do křesla. Bloumala si ve svých myšlenkách.. zrak upřený na rozžatý svícen na stole. Koutky úst jí povylétly, když si vzpomněla na první okamžik, kdy se jejich pohledy náhodou setkaly nad šálkem kávy.. na první okamžiky tajného společného spiknutí při výročním turnaji, kdy oba přáli štěstí tomu největšímu outsiderovi s takovým zapálením, které jí vehnalo červenou barvu do tváří a jemu bělost do kloubů, jak urputně zatínal pěsti při každém dalším úderu dlouhého kopí. Pak jejich první tajná schůzka plná šepotu a doteků.. sdílená bolest, když zemřel její strýc, který jí už po dlouhá léta byl spíš otcem.. společný boj proti jejímu nepříteli rušícímu její klidný spánek a její panství už tolik let.. stejné myšlenky.. stejné představy.. Zvykla si na to, že přijíždí s nepředvídatelnou nepravidelností.. Čas mezi návštěvami měla vyplněný starostmi o celé panství a vždycky jí rychle utíkal.. krom nocí, uprostřed nichž se budila zpocená a vystrašená, kdy nepřítel neočekávaně zaútočil na místech, kde by to  vůbec nečekala.. a krom dne jeho ohlášeného příjezdu, který se vlekl již od rána jako dlouhé zimní večery.

 

Víčka se ztěžka přimkla k sobě a po chvilce začala pravidelně oddechovat. Cítila, že usíná, ale nebránila se tomu.. spánek byl pro ni tak vzácný.. Chvíli se jí před očima míhaly jeden obraz za druhým.. V tom jejich sled ustálil a před ní se otevřel pohled do malé útulné místnosti.. Všude desítky rozžatých svíček.. teplo.. zvláštní vůně.. a šustot šatů. Podobný krb.. před ním kožešina.. pohodlné křeslo.. nejasné kontury lidské postavy v něm. Snažila se zaostřit zrak.. zorničky se jí roztáhly vzrušením a její rty užuž chtěly vykřiknout jeho jméno.. Ve chvíli, kdy se k němu chtěla rozběhnout jí cosi strhlo zpátky.. snažila se vymanit z pevného sevření.. volat o pomoc .. cokoliv.. ale hlas selhal.. svaly ochably.. Jen černý plášť se dotkl jejích ramen.. do rukou se zařízl provaz.. v ústech ucítila slanou chuť látky.. a v uších zazněl nenáviděný hlas.. "Dívej se.." Chtěla se vymanit.. chtěla bojovat jako vždycky.. chtěla ukázat že je silná.. že její tělo se pokaždé zahojí.. a její duše.. její duše stále věří v jeho porážku.. Chtěla vykřičet, že už na to není sama.. že je tu někdo silnější než ona.. někdo silnější než hrubá síla v černém plášti, kterou on smete jedním pohybem..  že se nebojí, protože mu bezmezně věří.. dokonce víc jak svému strýci.. V tu chvíli byla silná.. Tak silná, že když  napnula zápěstí.. uslyšela zvuk praskajících vláken, z kterých byl provaz spleten.. tak silná, že se jí z úst povedlo vyplivnout kus špinavé látky.. tak silná, že se konečně odvážila nadechnout a zakřičet jeho jméno..

V okamžiku, kdy jazyk začal drnčet o horní patro, se v malé místnosti otevřely dveře. Jeho se zalíbením pozdvižené obočí v ní udusilo výkřik téměř okamžitě. Šustot šatů ji přiměl od něj odtrhnout zrak.. Uviděla ji.. Hrdé nesení těla.. svůdný pohled plný příslibů a přeci tak pokorný.. červené šaty kroutící se kolem jejích kotníků.. ňadra vyzdvihnutá korzetem ale nezakrytá.. volně visící přes lem korzetu.. zahalená do tenké rudé látky.. vějíř v ruce, na které bylo znát, že ho umí ovládat.. stříbrný řetízek s rudým kamenem..  chřípí rozšířené vzrušením.. Skutečná Dáma.
Začala tančit.. Nejprve pomalu.. že se jí sukně jen lehce vzdouvala a odkrývala útlé kotníky.. pak rychleji a rychleji.. až sukně vířila jako jeden velký rudý plápolající plamen. Dotančila před něj.. ještě jednou dvakrát předvedla dokonale naučené taneční kroky, když v tom jí jediným posunkem zarazil uprostřed pohybu. Stála strnule jak socha.. mírně zadýchaná.. tělo rozechvělé tancem a vzrušením. Přišel  první příkaz.. a pak další a další.. její ruce automaticky plnily vše ještě dřív, než slova dozněla v některém z koutů místnosti. Svíčky ani nestačily podvakráte zapraskat.. když před ním stanula úplně nahá.

 

          Vzduch se jí vrátil do plic zcela nečekaně. Rozkašlala se. Odtrhnul oči od nahého těla a pátravě se podíval jejím směrem, jakoby něco zaslechl.. po chvíli se ale pohled vrátil zpátky. Kašlala ještě chvíli, ale jeho soustředěnost to už nevyrušilo. Strnule stála a dívala se na dvojici.  Černý plášť opět zavířil.. "Vidíš?..?" Fyzicky cítila jeho úšklebek za svými zády. Ještě chvíli nevěřícně hleděla na dvě postavy dokončující přípravy.. než pochopila. Ona mu patří.. Ta dáma mu skutečně patří. Bylo to znát v každém jejím pohybu.. v každém úkonu  co udělala.. v každém neslyšeném přikývnutí.. v každé buňce jejího krásného mladého pružného těla..  A také v každém jeho pohledu.. jeho jistých gestech.

Nenápadně schovala mezi záhyby sukně vykukující lýtko a snažila se natočit tak.. aby nebyly vidět tenké bílé linie, které jí hyzdily napnutou kůži.. nejen na noze. Pohledem se vrátila zpátky do místnosti, kde mladá dáma ležela na kožešině.. ruce a nohy doširoka roztažené.. vlasy rozhozené směrem do středu místnosti.. On ještě popatřil na svoje dílo a přistoupil ke krbu.

 

Prohrála! Věděla to přesně ve chvíli, kdy sňal ze svícnu hořící svíčku. Prohrála!! U ucha jí zazněl tichý škodolibý smích. Prudce stiskla víčka k sobě, aby už neviděla jediný jeho pohyb. Tiskla k sobě pevně i čelisti chtíc zabránit slzám prodrat se skrz semknutá víčka. "Dívej se.. !!!!" Zavrtěla hlavou a ještě víc napnula svaly. Dopadla první rána. Necítila už bolest.. měla tělo otupělé dlouhými měsíci jejích pravidelných dávek. O to víc byla odhodlaná oči neotevřít. "Je to jen sen," opakovala si stále dokola, "..jen sen, ze kterého se jako vždy probudím!" "Otevři oči!!" zasyčelo to za ní. Strnule očekávala další rány. Místo nich sebou její tělo trhlo, když za zády uslyšela kovový zvuk. Ucítila špičku nože na krku, přejíždět sem a tam, až se zastavila na místě, kde bylo přes tenkou kůži vidět pulsující tepnu. Nůž přitlačil. "Otevři oči!!" Nepohnula se a přesto ucítila, jak kůže praská pod náporem oceli a po krku stéká kapka rudá jako rubín. Nepohnula se. Nůž se přemístil na druhou stranu. Ucítila horký dech na šíji.. "Zabiju ho." Doširoka otevřela oči leknutím.. právě v tu chvíli, aby uviděla, jak se svíčka naklánějící nad nahým tělem na okamžik zastaví.. Na ten malý okamžik, kdy se kapka vosku  chvěje na okraji svíčky a její váha jí pomalu nutí se od něj odpoutat a jen nepatrné zachvění ruky způsobí její pád. Pohnul rukou úmyslně.. a ta se vydala na svou kratičkou pouť?  Za vteřinu dopadla na předem určené místo.

 

Probudila se s výkřikem a nesmírnou bolestí na prsou. Chytila se za hruď jakoby chtěla tu pálivou bolest vytrhnout přímo ze sebe. Známá křeč v prsou jí nedovolila se znovu nadechnout. Myšlenky vířily jedna za druhou jak šílený roj jiskřiček ve vyhasínajícím krbu. Věděla o ní a  myslela si, že o ní ví dost, aby s její existencí dokázala nakládat. Teď ale její tělo ovládal nově nabytý pocit. Prohrála.. Tak proč se tu svíjí a každým pohybem bojuje o životodárný doušek vzduchu. Na malou chvilku ji hlavou proběhla myšlenka na sladký nekonečný bezbolestný spánek.. tělo se zklidnilo a přestalo bojovat.. než za stejně malou chvilku myšlenku vypudila z hlavy a nutila plíce se konečně roztáhnout. Křeč povolila a do plic jí začal proudit studený vzduch. Vyčerpaně opřela hlavu o polštář, který strhla při zápase z křesla. Bolelo jí celé tělo.. duše.. Myšlenky byly ty tam.. v hlavě jen prázdnota.

Nevěděla, jak dlouho tak seděla, když v tom jí zazněl v uších tichý hlas.. "Holčičko moje, až tě jednou bude celé Tvé já bolet tak, že to bude k nevydržení, jdi a otevři tuhle obálku. Třeba poslouží Tobě stejně jako posloužila kdysi mně." Ach maminko, jak bych mohla zapomenout na Vaše unavené nemocné oči, kterými jste na mne hleděla, když jste držela obálku ve chvějících se prstech. Na ty chladné oči bez citu, které nebyly vždy takové.. pamatovala si je i zářící, překypující životem a radosti z něj.  A ani na to..jak jste říkala, že doufáte, že ji nikdy nebudu potřebovat. Ano.. obálka! Bolest na prsou ji znovu postavila na nohy a ona se rozběhla dlouhými chodbami ke svému pokoji. Ano.. obálka!.. musím to vyřešit hned.. hned teď! Proběhla obloukem dveří vedoucích do její ložnice, otevřela těžkou kovanou truhlu a za její záda se začala snášet jedna uložená věc za druhou. Najednou ji držela v dlaních.. studenou jak matčin pohled. Na okamžik zaváhala než se posadila a rozlomila pečeť s otiskem jejich rodu. S jistotou poznala matčino úhledné písmo. "Holčičko moje. Ve chvíli, kdy čteš tyto řádky, je zcela jisté, že se rodinná kletba opět vyplnila. Bolest, která tě nyní sužuje, cítily i všechny ženy, jejichž rodová linie vede až do dob, kdy na hradě vládnul rod Křížové koruny. Starý pán nemaje stále dědice rozhodnul se putovat do dalekých krajů k věhlasné čarodějce z Východního cípu pro radu. A protože se dlouho nevracel a ženu měl mladou a zdravou, povila ta po třetím roce jeho nepřítomnosti dceru hradnímu sokolníkovi. Starý pán se však po dalších dvou letech vrátil zcela sám a s podivným nákladem. Zjistiv co se přihodilo, proklel na místě malé děcko. Ihned jak kletbu vyřknul, uvědomil si, že kletbu vyslovil na nepravém místě. Chtě zmírnit ještě její účinnost, odhalil tajný náklad řka:  "Dobře mi radila čarodějnice vzít Kámen bolesti s sebou. Až Ti bude, maličká, nejhůře, jdi.. dotkni se ho.. a projdi jím. Zmizí v něm veškerá Tvá bolest.. Ale pozor.. ještě nikdy nikdo nezjistil.. které další pocity a city z Tebe vytáhne. Je to tedy jen Tvá volba." Každá z žen našeho rodu jím, dceruško,  prošla a každá ztratila ještě i něco navíc. Poté co nešťastnou náhodou zemřel Tvůj otec, když krotil mého neposlušného koně.. nechala jsem ho před Tebou zavřít do sklepení za těžká kovaná dvířka. Tady je od nich klíček. Dobře rozmýšlej, než se ho dotkneš."

 

V dlani ještě dlouho hřála malý ozdobný klíček zatímco jí hlavou zněla poslední matčina slova. Dech se jí už zklidnil a s ním začaly přicházet i první myšlenky.. že krb v jídelně asi vychladnul.. jídlo se může dát psům.. a svíčky by se měly zfouknout, aby vydržely ještě na další večer. V tom jí zasáhla druhá palčivá bolest.. v oblasti klína. Svezla se na kolena a zkroucená se modlila, aby co nejdřív přešla a ona mohla sebrat ze země zlatý klíček a vydat se na cestu ke kovaným dveřím. Byla totiž rozhodnuta.

 

Světlo louče odkrývalo část těžkých dubových dveří. Klíčovou dírku našla okamžitě na kování zdobené petlice. Vsunula do ní klíček a otočila s ním. Dveře lehce zavrzaly a pomalu se před ní otevřely. "Hmmm tak Ty se mě chceš zbavit?" zaslechla najednou zasyčet černý hlas. Vběhla dovnitř a dveře za sebou zprudka zabouchla. Plamen louče se zachvěl. Opatrně ji zasunula do držáku hned vedle dveří. Místnosti vévodil kámen velikosti dospělého člověka a tvaru padající kapky. Přistoupila k němu. Obláčky páry, které jí šly od úst, jen dokazovaly její zrychlený dech. Dotkla se špičky kamene a dlaní přejížděla po jejím ostrém hrotu. Dokud neuviděla stékat rudou kapku po kameni.. neuvědomila si, že má ruku poraněnou. S údivem pohlédla na dlaň ze které jí crčela krev. Necítila bolest. Jen tu která jí ještě stále přebývala v hrudi a v klíně. Pozorovala, jak krvácení pomalu ustává. Konečně! Zbaví se veškeré bolesti. Konec bezesným nocím.. konec boje s nepřítelem.. konec pochyb o svém vlastním nedokonalém já, myšlenek na to, že se Jí nikdy nemůže vyrovnat..  na to, až on jednou pochopí, že ho není hodna.. bude pak se svým nepřítelem dál bojovat jen sama.. O co všechno ale můžu přijít?.. ptala se sama sebe.. a snažila se vybavit všechny hřejivé pocity.. okamžiky laskavosti, naplnění, lásky, radosti.. ale ani jeden nebyl silnější než její bolest. Přesto chvíli zaváhala. V tom zaslechla z rohu místnosti zašustění šatů. Rychle zvedla zrak.. a jakoby zahlédla mizející záhyby červené látky. Ještě naposledy jí blesklo hlavou.. "Nikdy se té dámě nemohu rovnat.. já.. já se svými obyčejnými šaty.. obyčejnými radostmi.. obyčejným životem.." Sklonila bezmocně hlavu. 

Ještě chvíli stála se svěšenýma ramenama, ještě chvíli se upřeně dívala do kamenné šedi.. Ještě chvíli.. 

Potom se zhluboka nadechla, její hruď se vypnula, ruce sklouzly podél těla a pohled se projasnil.. Ani nezpozorovala, že jí v jednu chvíli šátek sklouznul z ramen. Jen se soustředila na kámen před sebou. Neslyšela už ozvěnu podkov bušících do dláždění hradního mostu, neslyšela  řinkot postroje při sesedání jezdce na hradním nádvoří, neslyšela ani sytý mužský hlas, co volá její jméno.. Na okamžik přimkla víčka pevně k sobě, na okamžik ještě ucítila vlhkost slzy, která stékala klikatě dolů po tváři, na okamžik jí možná opět neznatelně klesla ramena. Pak se ale hrdě napřímila..   a vstoupila.


59 názorů

Lakrov
20. 09. 2012
Dát tip
Vím o téhle povídce i o té blízkosti data. Byla jednou z vytypovaných pro plánovanou renesanci viz www.pismak.cz/index.php?data=read&id=291486 Vzhledem k tomu, že jsi téměř jediná, kdo na výzvu k ohlédnutí reagoval, mě napadá, že nastolíme proměnné kritérium pro časovou vzdálenost, do níž se ohlédnout; něco jako "každé třetí úterý volná sobota" :-) . 17.9.2005 bylo přece v sobotu...

bestye
19. 09. 2012
Dát tip
Lakrov - o dva dni jsem to prošvihla s touhle povídkou - před sedmi lety :c) díky za tu tvoji,bylo to příjemné připomenutí.

bestye
14. 04. 2011
Dát tip
tak to mě moc těší, díky za čtení a za zastavení

renegátka
14. 04. 2011
Dát tip
moc pěkná povídka bestye přečetla jsem se zájmem, vtáhlo mě to

bestye
31. 12. 2010
Dát tip
i Tobě, jen to pěkné v příštím roce :c)

puritan
31. 12. 2010
Dát tip
no jasně že jo!!!!! tak cink cink k půlnoci :)

bestye
31. 12. 2010
Dát tip
já Ti moc děkuji za čtení a doufám, že jsi stihnul(a) :c)

puritan
31. 12. 2010
Dát tip
jo!*

puritan
31. 12. 2010
Dát tip
nestihnu silvestra! ale přečtu

puritan
31. 12. 2010
Dát tip
nestihnu silvestra! ale přečtu

bestye
12. 12. 2009
Dát tip
Páter, děkuji za přečtení dílka a za kritiku. Myslím ale, že je lepší takovou obálku nikdy nemít. :c)

PÁTER
12. 12. 2009
Dát tip
dýchl na mne magický středověk,škoda, že nevlastním ne truhlu, ale jen tu obálku/ o kletbu také nestojím/ tip***

bestye
11. 12. 2009
Dát tip
jej - moc děkuji :c)

Puzzle
11. 12. 2009
Dát tip
výborné!

bestye
28. 09. 2009
Dát tip
Alisso - díky za čtení a za příjemná písmenka v kritice :c)

bestye
28. 09. 2009
Dát tip
arkp - asi začnu víc psát, abych od Tebe mohla dostávat víc takových kritik :c) moc děkuji, nesmírně potěšilo.

Alissa
08. 08. 2009
Dát tip
Přiznávám, že tady mě oslovilo téma a místo. Vím, že mi v textu ještě něco uniklo, vrátím se k němu a budu číst pozorněji :-) Krásné.

bestye
11. 06. 2009
Dát tip
děkuji :c)

Saloo
11. 06. 2009
Dát tip
dobré počteníčko :)

Kastel
03. 06. 2008
Dát tip
rum má též své dobré stránky - vždyť se hodí do říkanky ...a dá se pít - zejména když objednáš Morgana... ...a je mi jedno co to piji když vzpomenu si na bestyi - je to trochu zvláštní nick leč za pokec vážně dík :o)

bestye
03. 06. 2008
Dát tip
Becherovka, fernet, vodka bolehlav Tě jistě potká avšak co je velký um neblinkat, když chlastáš rum :c)

Kastel
03. 06. 2008
Dát tip
...po fernetu nohy pletu - já si raděj odřu krofky - po půl litru becherovky :o)

bestye
03. 06. 2008
Dát tip
s fernetem? :c) dáme? :c) ale nejsem chlap - no.

Kastel
03. 06. 2008
Dát tip
...červená knihovna? To by mi mohlo dojít - i muži mají své dny :o)

bestye
03. 06. 2008
Dát tip
jůů zmatenýho čtenáře jsem tu ještě neměla - jsi prvníííí :c) a tak, to zase není nějak potřeba, aby něco docvakávalo - tahle červená knihovna pro vtipný autory jako jsi Ty, asi moc nebude :c) každopádně děkuji za návštěvu a máš můj obdiv za to, žes to vůbec četl :c)

Kastel
03. 06. 2008
Dát tip
...jsem zmaten, ale třeba mi to docvakne :o)

bestye
02. 04. 2008
Dát tip
díks - ráda jsem Tě tu viděla :c)

bestye
15. 01. 2008
Dát tip
nene, tak sem to nemyslela - spíš jen, že si každý v tom může něco najít a každý něco jiného a každý různým detailům různě porozumí. čtenáře bych si rozhodně nedovolila podcenit. i tady Ti ráda poděkuju za čas i na takhle dlouhou povídku a i tady budu přemýšlet o tom, cos mi k dílku napsal. díks :c)

Tragicus
15. 01. 2008
Dát tip
Asi jsem mel zacit touto povidkou - byl bych mozna vstricnejsi. Navic mne znechutily nazvy klubu, ve kterych je ulozeno - pristupoval jsem s despektem. Styl je ponekud kostrbaty a zlehcovat to, jen proto ze je to dlouha povidka se mi nezda rozumne. Ten pokus o tragiku s tim, ze zrovna prijizdi kdyz ona "vstupuje" do kamene byl docela predvidatelny: neprilis originalni. Abych jen nekritizoval: cervenou knihovnu nectu - nevim jaka je, nicmene pochybuji, ze by v ni bylo v ramci moznosti tolik zdarilych detailu a myslenkovych pochodu - coz je nejspise tedy to, co te od ni oddeluje. Jak uz jsem rekl, tezko to muzu brat jako tvou prvni povidku, kdyz uz jsem videl, co dokazes. ;] Jeste jedna vec - ty "tri roviny povidek" jak jsi kohosi (ten clovek musi byt docela namysleny, coz samozrejme nemusi byt naskodu, pokud ma byt na co) citovala jsou dost nesmyslne, znamenalo by to v podstate, ze autor to vzdy napsal dobre, jen ctenar muze byt hlupak a nepochopit to.

bestye
12. 01. 2008
Dát tip
já děkuji za čtení a to tak, že hodně :c)

Moc pěkné...hlavně ten závěr, originální nápad...tip:-) P.S.:A díky za kritiku:-)

bestye
01. 11. 2007
Dát tip
tak to mi udělalo nesmírnou radost - to je ta pravá odměna pro autora - číst to, že jeho dílko čtenáře vtáhne a ten ho musí číst až do konce. mockrát Ti za tahle slůvka děkuji :c)

Korála
01. 11. 2007
Dát tip
křásný, člověk musel číst dál a dál..vtáhne to Tipec

bestye
31. 10. 2007
Dát tip
tedy - to je od Tebe moc pěkné, že ses ještě vrátil i k diskusím. nezbývá mi nic jiného než ještě jednou poděkovat :c)

bestye
30. 10. 2007
Dát tip
ano - přesně ten, s Martou Vančurovou :c) a nevím zda si takovou pochvalu vůbec zasloužím, každopádně těší mne a navíc i to, že máš chuť si přečíst ještě i dílka další. Mám se tedy na co těšit - díkes :c) a dobré noci přeji i Tobě.

bestye
30. 10. 2007
Dát tip
no páni :c) znám ten román, ale obávám se, že pouze z televizní tvorby :c) každopádně moc děkuju za čtení dílka a za příznivý názor na něj :c)

bestye
20. 10. 2007
Dát tip
Rozhodně :c)

Lakrov
20. 10. 2007
Dát tip
Jen tuším, že vkus se mění a čím mladší publikum/čtenáři, tím je změna rychlejší. Na mém názoru se (stejně jako na mně) po dvou letech nic nemění. Chceš slyšet (dočíst se) víc?

Algaranna
17. 09. 2007
Dát tip
hezká historická temně prokletá červená knihovna s vkusem...vim, že sme o tom hovořily...to co nám chybí...a to co sme schopný obětovat...L.

Lakrov
11. 05. 2007
Dát tip
avízo

bestye
07. 05. 2007
Dát tip
však má - v pokračování - v druhé povídce - v druhé volbě ;c) díkes za čtení :c)

vrgulnik
07. 05. 2007
Dát tip
Dobře napsané, text příjemně plyne. Jen drobnost - čekal jsem, že konec bude mít větší grády. ;)

bestye
01. 02. 2007
Dát tip
tak to mě moc těší a děkuji :c) ja vím, že obě povídky jsou dlouhé, o to víc si každýho, kdo má s nimi trpělivost vážím :c)

Hody
09. 12. 2006
Dát tip
no právě. proto jsem to psal, že jsem doufal, že ti to bude připadat zajímavý :)

bestye
09. 12. 2006
Dát tip
díkes - za čas a za čtení. je velmi zajímavé vidět svůj příběh jinýma očima :c)

Hody
08. 12. 2006
Dát tip
V oplátku jsem si přečetl Tvou povídku. Nevím, jestli stojíš, anebo nestojíš o nějakou kritiku, moc se tu po tak dlouhé době ještě neorientuju. Nicméně alespoň několi slov: Moc se mi nelíbilo velké množství přídavných jmen, které používáš, myslím si, že by jich stačila tak polovina, možná ani ne. Zpočátku jsem si myslel, že mají s celým příběhem nějakou souvislost, že jsou nějak podstatné, ale později už jsem jim vůbec nevěnoval pozornost. Pokud by měly být v takovém spoustu součástí Tvého stylu, nemyslím, že by to bylo dobře. Podle mne by jich mělo být užíváno jen v případech, že chceš daný motiv zdůraznit, ovšem nelze zdůrazňovat vše. Četba byla pro mne tedy zpočátku komplikovaná, ovšem brzy jsem skrz to množství slov spatřil, že uvnitř je něco, proč má cenu číst dál. Líbí se mi, jakým způsobem popisuješ vnitřní stavy člověka. Jak jí svlékal z šatů a ona se poddávala jeho vůli - je to myslím velmi přesné a věrohodné :) Temná sexualita... Nejsem si jist, jestli je potřebné tak rozvádět historii s čarodějkou a s prokletím rodu, raději bych se soustředil na to, co se mi v celém příběhu líbilo nejvíce a sice na představu toho kamene, který zbavuje bolesti i citů. Tohle je totiž, myslím, dost dobrý. Vede to (alespoň mne) k zamyšlení o vztahu pozitivních a negativních emocí, které vždy existují společně. Zbavíme-li se jedněch, zbávíme se druhých. Kámen na srdci. Celkově je to tedy velmi zajímavé. Hodně štestí do další tvorby :)

bestye
06. 12. 2006
Dát tip
mockrát děkuji - všechna Tvoje písmenka jsou pro mne inspirující

a2a2a
06. 12. 2006
Dát tip
Tak jsem dočetl. Ponechme stranou téma, také si myslím, že je to mrhání energií. Ale nevím kolik je ti let, a proto nemusí být nic neobvyklého na tom, že chceš právě o těchto věcech psát, a je skutečností, že i tato témata mají své čtenáře. Pojďme k tomu, jak to je napsáno. Dobře. Totiž to nejdůležitější se ti daří naplnit ve velmi slušné míře. Umíš si pohrávat s detaily, velmi uvolněný a přirozený vstup do povídky, plynulost daná vhodným střídáním kratších a delších vět, gradování děje, apod. Za nedostatky považuji některé obraty, ale je to rozsáhlý text, a je jen otázkou času, kdy se vypíšeš a budeš na to pamatovat. Ačkoliv jsem ocenil smysl pro detail a u psaní delších próz, či spíše knih, je to velmi důležité i obtížné, přece jen bych někde ubral, ale ne příliš. K těm obratům. Například o oné mladé krásné jakoby protivnici se vyjadřuješ jako o dámě. není to dobrý výraz. Dáma představuje něco noblesního, nezávislého, zde jde spíše o nějakou oběť či minimálně o podřídivost. Proto bych volil výraz mladá žena, či prostě dívka. V jednom případě ve spojitosti s dámou je užit výraz nozdry, to je rozhodně nepěkné, evokuje to koně. Pak se tam objevuje více zájmen ukazovacích, než je nutné. Tato zájmena, jsou li početněji zastoupena, působí velmi amatérsky, stejně, jako když použiješ opakovaně slůvka - teď, což pro gradaci je na místě, ale hned v následné, samostatné a tématicky jiné větě se to slůvko znovu objeví na začátku, konec druhého a začátek třetího odstavce. Těch nepřesností je tam více, ale to je jen otázka znovu si text projít a vyčistit ho. Není jich ovšem zase tolik, abych mohl říct, že výrazně plynulost textu narušují, jsou to drobné pihy. Oceňuji také tvou fantazii a je jedno, zda slouží rádoby červené knihovně. Autor, který je schopen si vymýšlet a dát nápadu atmosféru, a to se ti podařilo, má dobré předpoklady. Tak, tolik, za technickou hodnotu, s přihlédnutím k rozsahu textu dávám tip.

bestye
03. 12. 2006
Dát tip
Piscis i encyklopediářko - moc děkuji :c)

jedním slovem - VÝBORNÉ

Piscis
28. 11. 2006
Dát tip
Moc hezké, ani nevím jak to pochválit, protože se to četlo vážně moc dobře a hrdince myslím docela rozumím:-) T

bestye
22. 10. 2006
Dát tip
děkuji za čtení :c)

Peeta
21. 10. 2006
Dát tip
pěkné pohrávání s obrazy

bestye
05. 08. 2006
Dát tip
páni - spočítals dokonce odstavce :c) já moc děkuji - tohle potěšilo! a poutání smyslů to zní docela zajímavě ;c) štěstí, že si nezačal druhou povídkou - by ses možná ani nedopočítal :c)

chaImin
05. 08. 2006
Dát tip
poutavá autentičmost balená do romantických "lístků okvětí rudých růží" příběh mě ani nezaujal, ale způsob jakým je psán text! obrazy ve fantazii nejsou jen prohlédnuté, ale prožité dost silně na to, aby poutaly moje smysly celých těch 15 odstavců ..na chvilku jsem si tam odskočil 8^) ***!

bestye
02. 08. 2006
Dát tip
pestíku - děkuju - a možná si právě uhodil hřebíček na hlavičku :c)

bestye
27. 07. 2006
Dát tip
jedním dechem - to tak potěší - ani nevíš :c)

vesuvanka
27. 07. 2006
Dát tip
krásně napsané, četla jsem jedním dechem, ten kámen mě moc zaujal a vstup do kamene... díky a TIP

bestye
25. 07. 2006
Dát tip
já zase děkuju za čtení, moc mne to potěšilo! obzvláště to Tvoje - "svym zpusobem uzasny" :c)

Robinia
20. 07. 2006
Dát tip
Prokletí... dobré téma, líbí se mi.

bestye
14. 04. 2006
Dát tip
Možná se na to díváš pouze z jednoho úhlu pohledu a samozřejmě z toho, který je Tobě nejbližší a je to tak v pořádku. Sybian kdesi u svých dílek napsal, že jeho díla mají tři roviny. Jednu.. kdy si člověk dílko přečte a mávne nad ním rukou, protože ho prostě neosloví a ani vlastně nechápe jeho smysl. Druhou.. kdy vidí náznaky něčeho, čemu až zas tak nerozumí, ale ví že to není psáno samo sebou. A třetí.. to jsou pak už soukromé věci.. detaily, o kterých skutečně většina nemá ani potuchy. No.. on to napsal líp, já moc na vyjadřování myšlenek nejsem. Ale takhle nějak si myslím, že je to u každého dílka. Někdo prostě dál jak do první roviny nevidí a není na tom nic špatného a já se ani nedivím Tvojí reakci. a jsem ráda, že jsi z toho dílka alespoň neblinkal :c) jen nezatracuj písmáky. Když si vezmeš, kolik lidí tu je a kolik lidí mi na to dílko napsalo kritiku, není to ani pověstná jehla v kupce sena. Možná jsou to právě ti, kteří vidí ještě trošku dál. A možná také ne. Hůl bych nad nima ale rozhodně nelámala.

Repulsion
14. 04. 2006
Dát tip
bestye: "a vůbec, vadí Ti tenhle druh literatury nebo styl jakým je to napsáno?" To těžko říct. Ono to totiž spolu úzce souvisí. Tento typ literatury se vyznačuje právě tím, jak je psán - tj. vrstvení klišé na klišé, kýčovitost obrazů apod. Že by mi to vyloženě vadilo se nedá říct. Jenom nevidím důvod proč něco takového psát. Tahle literatura se píše pouze za jediným účelem - na kšeft. Nic nesděluje, o ničem nevypovídá. Takže nechápu, proč se s tím dělat zadarmo. Nebo se chystáš nabídnout své služby Harlekýnu? Především mne ovšem překvapují ty reakce. Sice si o "písmácích" nedělám kdovíjaké iluze, ale až takovou kýčomilnost jsem u nich nečekal.

bestye
14. 04. 2006
Dát tip
Frčí a co jako.. :c) a že si lámeš hlavu s takovýma blbostma.. divný :c) a neber jméno Boží nadarmo.. ;c) a vůbec, vadí Ti tenhle druh literatury nebo styl jakým je to napsáno?.. to mě asi nejvíc zajímá :c)

Repulsion
14. 04. 2006
Dát tip
Jak tak čtu ty ohlasy, zjišťuji, že na Písmáku teď frčí červená knihovna. A pořád si lámu hlavu na tím, jak se může nehybné tělo mihotat. Bože, ty nevíš jaký žal...

mynona
07. 02. 2006
Dát tip
No počkej a to je jako všechno?!To nemysláš vážně? Tak piš dál ...jedem, jedem...:-)Máš na to 5 dnů,4 už ti uplynuly.-) sr

Rabb
14. 01. 2006
Dát tip
Zaručeně nejlepší dílko, co jsem kdy četl.. MŮJ NEJCENNĚJŠÍ T!P + VÝBĚR + NEJOBLÍBENĚJŠÍ

Rabb
14. 01. 2006
Dát tip
+ 2 kluby si dovoluji..

bestye
14. 01. 2006
Dát tip
děkuju, vážne moc!!!

příjemné, vzrušující, jedním dechem..... i když je fakt, že nemám ráda tyhle unikající konce... psychologické....ale jinak!!!!

bestye
25. 09. 2005
Dát tip
Vihare, nic se neděje, i tak děkuji za čtení a ramena nos raději narovnaná, určitě Ti to tak víc sluší :c) Elwingu, těší mě to, nebudu zastírat, že ne. A i Tobě děkuji.

Elwig
24. 09. 2005
Dát tip
Je to opravdu moc povedené, nevím co bych tomu vytkl. Opravdu velmi zdařilé!!

Vihar
22. 09. 2005
Dát tip
Promiň, i když to není dlouhé čtení, je to na náš koňský mozeček a vkus přespříliš překulisováno a překudrlinkováno. se svěšenýma ramenama se omlouvám.

Sybian
19. 09. 2005
Dát tip
jednim slovem ... vynikajici! G.

Lakrov
19. 09. 2005
Dát tip
Je v tom kousek magie. I když takové temné, ale zamrazí.

chicoria
19. 09. 2005
Dát tip
A bude pokračování?*

bestye
19. 09. 2005
Dát tip
děkuji za přečtení a za výdrž, můj odhad byl, že to bude na písmácké čtenáře moc dlouhé, takže mě Váš čas, co jste zde trávili, moc potěšil, nejen za něj ještě jednou děkuji.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru