Jako Prométheův orel...

Co člověk jednou ztratil,

prý víc už neztratí.

Zvláštní věc…

… na mě zřejmě

tak nějak divně neplatí

tahle ta jinak moudrá slova.

Vždy, když mám spánek na dosah,

vplíží se do mých myšlenek jak vrah

vzpomínka, jak tě ztrácím.

A příští večer znova znova znova

sto krutých ztrát

za stovku dní.

Dědicem Sisyfa i Tantala se stávám,