Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Mihlava 16
datum / id29.09.2005 / 178497Vytisknout |
autorhermit
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno1881x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
šesnást
Mihlava 16

když mi bylo tak asi jedenáct... – poslouchejte, děcka, dědeček rozpráví - milé děti, to bylo tak: přišli jsme jednou z výletu na Chvojnov, z velké cesty cest spojené s velikánským nácvikem záchrany před atomovým výbuchem...  sedl jsem si ke stolu, viděl oknem křidlice na babiččině domku, síťování záclony a hmatatelné nebe; šedé jak mlha nad chvojnovským letištěm krátce po výbuchu americké U-bomb nad školní třídou na výletě, nad třídou na pochodovém cvičení se vznášelo neřeřavé netemné nejemné nehnusné ale ne nejsoucí nihil někde mezi tím a uvnitř všeho; a pak bez přicházení a odcházení bylo to zde: a nabíralo podoby a bralo na sebe jména, řeřavělo a záclony doutnaly a bobtnaly jak požářiště, jak k vznícení pářící žír, jak ochotná purpura, jak mumie ty básně vousaté, Vánoce mi rozdmýchávají mě, věděl jsem ale nevěděl co, seděl jsem ztuhlý, díval se od stolu na podzimní ojíněné středověké pole, nad křepčící sýkory na hřebenáčích chaloupky, díky který nikdy nebudu půlnoční cowboy, a najednou jsem byl starodávnej dávno, starej už od mlada, vypravit písmeno nešlo, nemohl jsem, věděl jsem vím, že tyhle nesmyslný chvíle brání, aby svině zvítězila, svině nesmí, nedokáže to, co dokáže s náma (rúpa, kůrva, aaaaaaAH!!) dělat to, pro co nemáme jméno a čemu jméno hledáme v děsivé úzkosti a nikdy jej nenalézáme, protože nic jest a nemá jméno a je to jest strachu; nikoli konečnosti, ale nekonečna děsu, bezkonečné úzkosti, že svině nezvítězí, ale boj může trvat po věky věků; svině nezvítězí, bude věčná nesmrtelná remíza... pro nic nemají jméno ani oni, nepřátelé nás dobrých, na které můžeme ukázat na rozdíl od toho - nechtěl jsem to sem tahat, vezměte tužky škrtejte, trhejte, uškrťte přívody, tahejte za vlasy, ogaři!!! - jeho jména se bojím, přitéká voňavej prosvětlenej ranní potok důvěry a smrti, to, jehož číslo je, ano, vím, třináct, proč?? má to souvislost???? - obraz numerického člověka, numerický obraz člověka, jen to? - číslo člověka v neexistujícím Bohu, který svým jménem prostým příjmením prostý Bůh sám sebe popírá a popřít nemůže, protože jeho přítomnost je opětná a  zřejmá jako americká U-bomb; ostatně, chlapče, zůstávej na zemi, tvá láhev taky dokáže svý, jak se tvý božství projeví, jak se tvý božství narodí, jakej je Bůh s pivem a bez piva v somračce, v v disidentské zeleni; - odpověz; ozvěna kukačka ten cizí pták se chechtá za oknem; ptáci mý stříbrný prokletbdění nevyžádaná zpověď; dál se trap, spánek se blíží, nevydržíš, přísahej - svleč se, klekni, dělej věci naopak to neuděláš nedokážeš to ty ubohá sadistická bestie s koulema v prskajících kleštích! - s pýchou... ještě spíš?? - - - chvíli jsem fajčil na balkóně; z ruky jsem sfoukl komára; půjdu mejt nádobí, nic trvá věčně, ale nádobí věčně netrvá, tak pravila Mihlava, hlava hlav – a tak tě Eliško, už to tak vidím, taky napíšu do románu, chceš v něm být Eliška? - ptám se slečny, slibuju účast v románu, prodávám parcely knížky jak stříbronosné claimy u Chvojna, šmelím se stavbou bez konstrukce, letí ptáci, kačen šípy jak ukazatelé Chilcootským průsmykem; Eliška vrtí krásnou hlavou, krasavice inteligentní, čelo mezi stehny - tohle nám dávají ty tzv. všelidové školy umění!! - dejte mi tento pevný bod a hnu se, ženských postav nám přibývá, rozuzlení se neblíží ani o píď, Eliško, už jsem tě napsal, čmárám ti věty po těle, k čemu se nepřiznám to připište k poznámkám; tož si to zrekapitulujeme: Dina uvedla úvod, pak dlouho Mina, plynule jsme se ohlíželi k ženě žen, ke mé ženě, která jest mezi ženami a prvorozená jest dcera toho jejího... chcíp! - - mezery navíc mezi jednotlivými písmeny a jejich shluky byly způsobeny dcerou, dcerou MOU! - žal nad apatií Liny nám zalidnil román krásnou a hrdou Vinou, která umí házet hlavou, panuje hřívou; zmiňme se o Ině, která je tu povinně nevinná, přesto má odměnu, číšnice Zdeňka, která si to musela všechno poslechnout do rána, možná i vícekrát, několik bezvýznamných mužských statistů a dokonalé přírodní nudy, slovenský smutný mim, který má stejné zrcadlo jako – hádanka pro spodních deset tisíc! HA? - a s ním gordicky svařená slečna, o které se nepochybně zmíníme, protože nechala stopy, neomyvatelné světlem bez cizího těla; kousnu si škvarkové housky, napiju se čaje, týž datum, - - švihej;;;  švihej!! - - ale jiné srdce tu pompézně klape, když budu pátrat,  zmíním dvě, co se navzájem znají, ale budeme předstírat opak; jim se to nedostane do rukou, protože dobrých variant pravdy není nikdy dost málo, voňavé zakouřené vlasy,  měkké bříško už nevím čí; a pak ty, na které jsem zapomněl, zmiňme, že záměrně, tudíž špatně a vůbec, důležité je ctít, aby se vzájemně neznaly, neboť by se zbytečně and bezvýsledně obviňovaly, že některé věci se skutečně staly a jiné se skutečně nestaly; a hlavně že to všechno bylo myšleno jinak; příští týden ve středu ano to by se mi hodilo, vlastně už se mi nehodí, zase už mám nějaký školení, a nakonec taky manžel se přecejen tvářil všelijak, viďte slečno, nešla byste se mnou na trochu morfia ke stolku? – příteli by to vadilo, nezlobte se, za odměnu se na vás ani nebudu mračit, jsem třicetiletý trochu pomatený muž před rozvodem po rozvodu, nikdo nebude stát, sháním společnice, můžete klidně přijít obě dvě; spletl jsem se; já vím, jste jiné než ty, které sháním, ale budu tady čekat, až půjdete za chvíli kolem; vím, že nepůjdete; skutečně nešly... napsal jsem tě do románu rezivá liško Eliško, zajímá to ale někoho kromě mě a tebe, chtěl bych být taky postava románu, vlastně ti závidím; sním že se stanu postavou románu, upřímně řečeno by mi bylo jedno, zda by byl autorem muž nebo nedobytná žena s čárkou na konci, která se změní v dírku klíčovou, v klíč - neotáčej, zkameníš! nedopíšeš, nezdrhneš. tečka!! .., ale ne, ty  otočíš a pak končí hra a hra začíná, svině se modlí v Mihlavě, stahuje červené boty a odvrací tvář, chaloupka ve vzduchu, U-bomb, tahle chvíle minuta, prásk a křepčení sedmi tvých koček za tvým oknem, pod tvým oknem, kolem tvého okna, ve tvém oku, co takhle tu krásnou tečku? naposled... led? AIDS?? – jsi velmi šikovná, jsi velmi šikovný, tvá ulice je nicméně velmi hnusná, tvé pangrácké tramvaje nosí smrt, tvůj zaměstnavatel je vrah a jeho číslo je HOVOR  1...

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

24.11.2005 00:00:00Bacil
"Příteli by to vadilo"... kolikrát už jsem slyšel tuhle větu? :-)
04.11.2005 00:00:00miii
:)
22.10.2005 00:00:00Yeziiinka
řeřavělo a záclony doutnaly a bobtnaly jak požářiště, jak k vznícení pářící žír, jak ochotná purpura, jak mumie ty básně vousaté...

Začínáš mě trápit, Mihlavo... *!!!
29.09.2005 00:00:00Markéta
***
29.09.2005 00:00:00pampelin
panuje hřívou

Pasáže o edlišce ční:)

*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.