Zabijačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

Kraj zamyšlený

Nad nesmrtelností chrousta

Pod hnědou blátivou zmrzlinou

Co lepkavě teče po lokti

Houkavá lokálka

Lesklá špínou – vystupovat!

 

Kraj spící pod sněhem

Při dvou stupních tepla

Jak po rohypnolu

Čvachty čvachty čvacht

Tam vzadu přes humna

Od zasněžené autobusové zastávky

S prorezlou plechovou boudou

Zdobenou pestrobarevnými spreyovými genitáliemi

Až k té malé, známé

Břízolitové chaloupce s plechovými vraty

A velkou bílou cedulí:

„Vražda čuníka zde!“

 

Rozbitnost života

Vklíněná do čtyř zadělaných stěn

Prasečího chlívka

Zatímco v lese za zahradou

Pod  tou krajní borovicí s nějakým úplně opršelým svatým obrázkem

Močí srnka na prázdnou

Pohozenou plechovku od Pepsi-coly

Aniž by tím cokoli chtěla vyjádřit

 

Kol prostých venkovských božích muk na návsi

Zní hýkavý chechtot opilců

Shromažďujících se k masopustu

Jak pokračující posmívání se Kristu

 

Zas vejdeš do tak známého pokojíku

Vystlaného oranžovo-červeným kovralem

A na vnitřní straně dveří najdeš jen několik šipek

Zabodaných do své vlastní fotografie

 

„Kdy odjela?“ „Na tvým místě bych se radši neptal…“

„A víš, že takle vypadáš vopravdu jako ženská?“

Koza mlsně schroustne z ruky cigaretu

A lízne do popelníku plného becherovky

 

„Je moc opilej?“

„Na plech!!“

Teď právě se točí uprostřed hospody

„Vraťte mi nohy!

Ukradli mi nohy!“

„Uložte ho zatím za pípu,

než se probere…“

 

„Ty vole a ty se divíš?!

Po tom, cos jí proved?“

A bum hlavou do stěny!

„Berte si, první ovar, horkej!“

„Je ztráta práva na život

vznikem povinnosti života?“

„Neblbni, už nepij!

Ty se zliješ!“

 

A nad lesem září do ledové noci

Obrazec Velkého vozu

„Kdo vlastně vymyslel souhvězdí?

Co ty hvězdy vlastně spojuje? Jenom lidská představa?“

Daleko do modravé tmy noci

Se nesou tři tenké proudy moči

Ze dveří venkovské hospody

Jen zvláštní tiché plácání odpovídá zdálky

Než v lokále otevřou dveře

A proud světla ozáří spokojeného psa

Nastavujícího hlavu přívalu teplé tekutiny

A rytmicky pleskajícího dlouhýma ušima.

 

Vepřové ráno

„Ty vole, ten blbec se zamkl nahej v koupelně!

Votevřel si na sebe okýnko

A teď chrápe na podlaze. Za chvíli prostydne!“

„Budeš tam holt muset vlézt oknem.

Jakej mohli bejt krásnej pár!“

„Ale párek se jí s křenem!“

---