Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rozmluva očima 4

21. 10. 2005
1
1
5500
Autor
Milly

21.10.2005 teď ještě přidávám z druhého dne- "O Tygřici a Slonu"- bylo mi razeno, když mám nějaký zvíře na 1. místě svý charakteristiky (1 takovej systém...) představit si, že jsem tím zvířetem. Tak jsem to zkusila a vylezlo mi tohle..........

"Rozmluva očima 4"

Dnes večer po dlouhé době mířím se svým partnerem V. do čajovny. Usazujeme se na místečku, mlčí a já se cítím odmítaná, tak ho šimrám pírkem, aby dostal lepší náladu, usmívá se trošku a zas neraguje, pak tam taky jen tak sedím. Motá se mi hlava, lehám jsem si na polštáře a zavírám oči. Začíná mě hladit- po hlavě, zádech,... Je to úplně neskutečný, když se prsty jemně dotýká mé šíje. Přijde mi, že mě už dlouho nikdo nehladil, bojím se, že s tím přestane. Hledím nahoru na něj- sedícího- má ve tváři něhu. Popíjíme jsme bílý čaj na uvolnění. Mám dojem, že je vzácný, první doušek..-a už jsem zklamaná- vždyť to chutná jak tráva! Další šálek pro změnu hořkne na jazyku.
Cítím takové souznění a citlivost jako vždy, když jsme spolu v čajovně- to samé, co poprvé před dvěma lety. Říkám to, také promlouvá- tvrdě, v kontrastu k jeho milému pohledu a něžnýma rukám. Můj hlas zní při tom tak jemňoulince. Je mi špatně ze zvuku hlasů.
Stále mě hladí a mně náhle začíná něco tlačit vpravo na čele- pocíťuji svíravou bolest, drží mou hlavu v dlaních a hladí ji, pak se mi začíná zvedat žaludek.
Motá se mi hlava.
Pomalu se zvedám, procházím hordou hlučících a zas po dlouhé době medituju na záchodě- vnímám jednotlivé pohyby.Působí mi to velkou radost. Další procházka- rychlý průchod mezi žvanily..
Volným krokem opouštím čajovnu. Pokouším se dohnat rychle kráčejícího V., však nedaří se mi přimět nohy k poslušnosti. V ústech se usazuje oříškově nasládlá chuť. Sleduji černobílou kostičkovanou dlažbu, očima se vyhýbám lidem, světlům, výkladům... Nejraději bych zavřela oči i uši a utišila proud přibývajících myšlenek.
V metru ho objímám, zpívá. Ustupuji s přáním ticha. Říkám, že už neumím psát. Vždy po návratu z čajovny jsem psávala básně a najednou nemám navzdory síle svých pocitů slova. Prý mám napsat to. Odporuji, že v tom případě nebude mít mé dílo žádnou uměleckou hodnotu. Přijíždí vlak.
Pravím, že chci být sama. Prosazuje, že pojede k nám se slovy, že půjde hned spát, nechá mě psát, chce být se mnou.... Mlčím. Snažím se potlačit vzrůstající pocit nevole a nezačít ho vystrkovat z vagónu.
Cestu vykonávám v tichosti a se zavřenýma očima. Po výstupu z metra se lekám, že odjel, a pak s lítostí zjišťuju, že čeká na tý samý zastávce, co já. Nastupuju do jiný části autobusu, co nejdál od něj, myšlenky letí a cesta se vleče.
Vynořuju se doma a šourám se mrazivou nocí. Jde kdesi daleko přede mnou. Snažím se nemyslet na něj a soustředit se na svůj vzácný stav citlivosti pochycený v čajovně. Třesou se mi nohy a zvedá se mi žaludek. Držím pozornost na chůzi.
Rychle dávám pusu "svému" ořešáku. Máma mi vyčítá, že jdu pozdě. Je mi divně citlivě, zvedá se mi žaludek, skrývám se v koupelně, v předsíni, kde nikdo není a píšu. Máma zas začíná, že nic nedělám ani poté, co jsem už konečně doma. Odpovídám, že jo, že jsem hrozně zlá a sobecká, ať mě už nechá bejt. Pořád kašle, je jí špatně, mně je zle z nás obou. Nesnesu kolem sebe lidi. Nevyznám se v sobě- vím jen, že přesně takový stav mívám po delší meditaci samatha (a po návratu z čajovny): touhu po klidu a tichu, bouřící se žaludek při jakýchkoliv rušivých podnětech.
V. v mým pokoji medituje v sedě. Mně kručí v břiše, jím.
Ukládám dědu na noc, moc nevímám, co se děje, ani mě jeho pomalost neštve jako jindy.
Chci psát, nevidím, hádám se s V. Křik. Bolest. Jak to, že on má klid, kdy chce a já ne? Prý jsem to řekla pozdě- vskutku- jen 10 minut poté, co jsem to po při odchodu z čajovny zjistila... Nenechám si ubližovat- fyzicky ani psychicky. Mám pocit, že neumím už vůbec psát. Píšu při svíčkách. Je mi těžko. Konečně spí a já ve svém zájmu odolávám touze vlýzt za ním do postele. Jdu spát do rozkládacího křesla.


"O Tygřici a Slonu"

Tygřice je po návštěvě čarovné studánky zmámená jejím kouzlem- hodně citlivá, každý podnět ji vyruší z jejího klidu, touží po samotě v teritoriu, které nyní sdílí do určité míry se Slonem, jež však stále považuje za své. Nabízí Slonu vodu, jež má s sebou, aby k ní nemusel jít. On ale trvá na návštěvě, chce být s ní a vzít si tam vlastní vodu.
Rozladěná Tygřice zavírá oči a od tohoto okamžiku ignoruje jeho přítomnost. Slon se nenechává odradit mlčením, běží na její území. Tygřice, sotva pletouc tlapami, míří pomalu za ním.
Doma chce klid k lovu, toho se jí přes předchozí ujišťování nedostává. Vrčí na toho nezvaného tvora. Ten začíná troubit, načež Tygřice přidává na intenzitě projevu. Slon reaguje odporem a blokuje její nouzové řešení situace. Tygřice se naň plna vzteku a zoufalství vrhá , ustupuje, Slon ji bodá svými kly, Tygřice se s pomocí svých zbraní se zařváním vymaňuje z obtížné situace, utíká na klidné místo. Tam kňučí, vrčí a líže si rány utržené v boji.
Po chvíli se potichu vplíží zpět. Slon jí mává chobotem na pozdrav, Tygřice mlčí, doufajíc, že tak už nedojde k žádným jeho útokům a ona se konečně dočká vytouženého klidu.
Slon usíná na tygřím místě, Tygřice loví, poté nasycená sama uléhá do náhradního pelechu.
Ráno ze zvyku vztáhne tlapy po Slonu a už se válí ta dvě hebká toužící těla po trávě. Však, ejhle! Slon se ozývá... Ne, ne, NE! Tygřice se nemá za co omlouvat to Slon! Vrčí, Slon troubí, dupe po ní, zamáčkne nebohou málem až do země. Tygřice brání svou svobodu a tělo před nepřátelskými kly a sloníma nohama, jež na ni opět útočí. Snaží se uniknout, chrčí, řve, zatíná v zoufalém boji zub i dráp....., osvobozuje se po urputném boji ze sevření..., ještě jednou zavrčí......
Utíká a lehá si na klidnější místo, do vzdáleného kouta. Je příliš rozrušena na to, aby usnula. Jen tiše odpočívá, doufajíc, že ji nechá to zvíře být. Přichází slon, cosi už poměrně klidným tónem vytrubuje a jemně se dotýká tygřích tlap těmi svými. Tygřice leží v touze po klidu stočena do klubíčka, tiše, tělo napjaté- připravena kdykoliv se začít bránit. Poté, co je nazvána hyenou, ucpává si uši a v tu chvíli se na ni Slon opět vrhá. Tygřice dává do odražení útoku tentokrát dost svých sil- řve, kope, kouše.. Pté, co se jí podaří vymanit se ze # sevření, Slon opět utíká pryč, ona jen vyčerpaně oddychuje, vnímá bolavé tlapy a svůj těžký dech.
Tygřice opět obviňována. Brání se argumenty, že sem Slon nepotřeboval- trávu, kvůli které přišel, si mohl naškubat při své předchozí návštěvě. Slon pobíhá tam a zpět. Navrhuje, že Tygřici, je- li to jejím přáním, opustí. Tygřice mlčí. Slon opouští hranice teritoria.
Tygřice zůstává vyčerpaně ležet v onom pelechu v koutě, s pálícím krkem, bolestí na hrudi, v tlapách, v břiše i uvnitř sebe.

1 názor

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
Nepřívětivá? Na tebe?? Nevšimla jsem si.. :o) Napadá mě jen, že to někdy vypadá, že něco dělám, ale přitom mi to ve skutečnosti často nejde..... dělat se sebou něco novýho a přestat se starými zlozvyky. Jinak stačí. :-)

petr(angel)
11. 09. 2006
Dát tip
Milly ale ale ale, tady je nekdo neprivetivy:-) a na andela..tse tse tse to je odvaha Vím o tobe, že máš nejaky problém, vím o tobe, že ses rozhodla svuj problem zliterarnit a vylepit na net. Vim o tobe, ze ti zalezi na tom, co ti k tomu clovek rekne. Z toho si odvozuju, ze jsi otevrena rade...to mi staci k tomu, abych te mohl obdivoavat...pro tvuj charakter, pro tvou snahu neco se sebou udelat....nejsi clovek typu snezte si me ani clovek typu ja vsechno vim a vsechno znam a nejsi clovek typu vsichni jste xxx umis pochvalit a jsi uprimna... Pak se ptam co vic o tobe potrebuju vedet k tomu, abych te mohl respektovat, nebo co pokladas ve svem zivote za tak negativni co by te o muj respekt mohlo pripravit? Ver mi, ze ja mam na lidi cuch a nepotrebuju videt materialni cile, kterych clovek dosahl, nevazim si idi za to jak inteligentni se narodili, jak silni, krasni nebo zručni...cenim si je za to jaci jsou a jak se stavi k zivotu. A jeste k tomu co by te mohlo pripravit o muj respekt...ver mi, ze jsem zazil hodne a sam jsem taky udelal veci, na ktere nejsem pysny...to me zmenilo do te miry, ze jen malokdy nekoho odsoudim at uz provede cokoliv....samas to psala v nekterem svem komentari...nevim co lidi vede k tomu ze jsou jaci jsou, ze se chovaji jak se chovaji...mohu jen konstatovat jestli se mi libi taci jaci jsou TED...minulost je formovala a tak nezalezi na tom, co delali, prtoze to v konecnem dusledku prispelo k tomu, ze jsou tim cim jsou a to se mi v tvem pripade libi,takze obavy z minulosti jsou bezpredmetne:-) Staci to tak?

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
už jdu...... jen jsem čekala na Tvý kritiky..... :-) Hm... hlavně když je člověk sprostej na sebe, tak to kazí...:-) (a nejde o sprostý slova, ale o významy). Já to myslela tak, jako za co mě můžeš obdivovat, když o mně nic nevíš- tak..... :-) (ale třeba jsem zas na sebe sprostá v tomhle).

petr(angel)
11. 09. 2006
Dát tip
Neznám tě:-) souhlas, já ani neznám tak úplně sebe a to se znám dlouho...občas se uplně překvapím PS: sprosta nebud...to kazi charakter(a utikej spat...uz je moc hodin)

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
Děkuju. Umíš krásně filozofovat..... :-) Hmm, mně to taky jde, ale jen když jde o někoho jinýho, než o mně--- :-)) Děkuju. asi si to budu číst dost často........ ale stejně mě neznáš.............- ani nevíš, co dělám teď za ... (nebudu sprostá). :-) Jo, to o změně vím- změna je těžká... naštěstí nemám kamarády, co by mě v tom drželi...

petr(angel)
11. 09. 2006
Dát tip
ad čtenář a text pro něj: na začátku je dobré psát, aby sis ujasnila co chceš a co máš jak...psát pro někoho přijde a v době, kdy to máš pro sebe vyřešené a pomáháš někomu dalšímu ad přijmout se: Je to jenom první krok...nepřisuzuj mu takovou váhu. Nejtěžší je rozhodnout se, že je to špatně a že chceš a zasloužíš si, aby to bylo lepší. Každý má strach ze změny. A tak i když nejsi spokojená, tak stále máš jistotu stereotypu, zatímco jakmile se rozhodneš pro změnu, tak zpočátku nejenom, že to nebude lepší, ale ještě budeš mít strach, že nevíš jakým směrem se máš ubírat a jestli se to jenom nezhoršuje(když máš ještě mín energie a ti co se s tebou kamarádili, protože to měli stejné,ti ti teď hážou klacky pod nohy, protože ti nepřejí, aby ses z toho dostala) Ps: nejenom helenka, ale i já jsem to mel stejné a myslím, že to tak mají vsichni...dospíváme, jsme uz moc velci na to, abysme byli detmi, ale moc nezkuseni na to, abychom byli dospelimi...mame strach, ale nechceme ho ukazat, stydime se za svuj strach, protoze zijeme s predstavou, ze nikdo strach nema a kazdy vi co ma delat a dela to...jen my jsme ti rebelove, vyvrhelove, exoti Az pak prijde cas, kdy si uvedomime, že jsou na tom vsichni stejne a prijmeme se takovy jaci jsme...moc tomu pomuze obdiv naseho okoli...doda nam sil... A tak ti tady Milly davam dar: obivuju te! obdivuju te za odvahu vytrcit hlavu a rict:"Jsem nespokojena" Obdivuju te za napad vykrocit i kdyz zatim nevis jakym smerem...stojis na krizovatce, nemuzes zpet, ale pred tebou je tolik rouznych cest a ty nevis ktera z nich je ta prava...poradim ti tajemstvi: nezalezi na tom jakou si vyberes, protoze zadna z nich nevede nikam a presto vsechny vedou na stejne misto. Neni totiz dulezite cim projdes, ale jak to budes prozivat...proto se zamer na to co je a prijmi to jako fakt, ma to smysl a potkalo te to protoze te to potkat melo. Dokud proti tomu bojujes, tak mas na ocich klapky a nevidis, proc je to tu, proc to zazivas prave ty, proc se to stalo prave tobe. Teprve kdyz si reknes:"nevim proc to tak je, ale jsem s tim smirena. A od ted chci aby to bylo jinak a udelam pro to toto a tamto" pak uz jsi na ceste a zpet se ohlednes jen s pocitem zadostiucineni, zes prrekonala tezky usek svoji cesty a vysla z neho nikoliv pospinena, ale posilena... ufff ale jsem se rozfilosofoval

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
"Stačí" se přijmout? Nedělej si legraci- to je přece to nejtěžší...... :-))

Milly
11. 09. 2006
Dát tip
UFFF, právě jsem tady byla a říkala si, že jestli si to nepřečteš, dám ti avízo.. a jen odsud vylezu, vidím kritiku..... :-)). Když jsem to psala, psala jsem to, jak jsem cítila já- mysím, že kdybych myslela při psaní na čtenáře, nebude to už tak autentický. Díky za radu, ale pokud ještě někdy něco napíšu, tak jen podle sebe.... Hahah, kdybych měla čekat, až si v soběudělám pořádek, tak nevím, jestli by se Písmák dočkal ještě nějakýho textu..... :-)) K obsahu :-) : tady doslova zírám.......- jak ses trefil- Ty jsi asi fakt znalec..... Já to teď po sobě sice nečetla, ale píšeš přesně o tom, co mě trápí nejvíc (zvlášť akutně v posledních dnech). Mám čím dál tím silnější pocit, že toho mám s tou Tvou Helenkou dost společného.. ;-). Je to dost těžký, víš. Na čaj s Tebou zajdu ráda. :-) Díky moc za kritiku i za ten zbytek- líbí se mi moc, jak podrobně hodnotíš a popisuješ.

petr(angel)
11. 09. 2006
Dát tip
zase si neodpustím kritiku, že ty máš v hlavě pocity, asociace a zamyšlení, ale na papír jsi je nedostala...chytáš se zážitků svého čtenáře a doufáš, že pochopí co cítíš...on ale nezažilto co ty a tak zažije něco jiného a asociuje něco jiného, když si přečte tvoje texty. Nápad s rozděleným textem, dvěma příbehy o témž, jeden z pohledu citů a druhý v citlivém plášti ale jen faktický se mi každopádně velmi líbí, trošku metafory, trošku života...chtělo by to trošku obrousit, udělat si v sobě pořádek a pak to teprve hodit na papír. Mohu-li poradit, tak bych navrhnul, aby sis předtím, než text uzavřeš jako hotovou věc položila otázku CO chceš sdělit a KOMU to chceš sdělit. Ne každý totiž pochopí a přitom by mohl...kdybys zvolila jiné nástroje a byla na sebe o kus náročnější. K obsahu. Přestaň bojovat a přestaň utíkat. Dokud se nepřijmeš taková jaká jsi, dokud nepoznáš jaká jsi, tak neobstojíš. Před povinnostmi budeš utíkat, pak se za to trápit a trestat...je to cesta do pekla. Neříkám, abys na sebe byla nenáročná, jen aby sis připustila: Doteď jsem se chovala špatně, ale už jsem velka a silná, nejsem tygřátko, jsem tygřice. Teď už se svým problémum postavím a začnu je řešit. Je jich milion, ale pujdu na ne jeden po druhem, dokud se vsechyn nerozplynou. Nesouhlasím s názorem, že bys měla hledat dalsí unikovou cestu. Ani se nemusis svomu zivotu postavit se sevrenymi zuby a vytasenými drápy pripravena na boj. Stacci kdyz se prijmes takova jaka ses, se vsim spatnym, ale i se vsim dobrym...Jediný, kdo ti muze kvalifikovane poradit nebo te odsoudit jsi ty sama...ostatni maji jen poradni hlas a mohou te v tvem usili podporit, nebo ti hazet klacky pod nohy. pokud tedy zjistis, ze te nekdo podporuje, nech si pomoci, pokud ti nekdo hazi klacky pod nohy, otc se k nemu zady, ale nebojuj...proc by ses mela vysilovat a plytvat silami, kterych dosud sama nemas dost? Doufam, ze jsem nesel moc mimo...pokud ano, vezmi to jen jako prilis bujnou fantasii...mozna jsem mluvil o "Helence" a ne Milly:-) Držím palec a někdy zajdem na čaj...

Milly
14. 11. 2005
Dát tip
děkuju za kritiku- tam, kde nikdo nepíše, těší zvlášť.....

jorel
13. 11. 2005
Dát tip
ta prvni je hodne zajimava. nejsem na takoveto psani zvykly, takze ji nebudu komentovat po jine nez pocitove strance. takze pocit:: duverne, melancholicke, teskne

Milly
01. 11. 2005
Dát tip
tak jsem přeřadila kategorii, abych mohla si sem dát názory, co mi přišly.... :-) Milly tak jsem ráda za Tvůj zájem- vůbec.........., že to čteš, i bez literární hodnoty.......... :-) > Od: Vella, 21.10.05 13:33 > Je fakt, že jsem si původně myslela, že jsi asi těhotná, jak jsi psala o té náladě a tak... pak mi to došlo, když jsem četla dál. > > Já vím, někdy je těžké... > > > Od: Milly, 21.10.05 10:41 > > tak já mu pošlu zprávu, je to docela tak, že on na sebe nenechá vrčet a já zas po sobě nenechám dupat a tak pořád dokola- čili to vypadá bezvýchodně. Díky. > > > > > Od: Vella, 21.10.05 09:34 > > > Jsou zvláštní časy, někdy... :-) Pozdravuj V... Ať je jakkoli. > Od díla: Rozmluva očima 4 21.10.05 17:34 Kovi holka, to je masakr! evidentně by ses měla na všechno honem rychle vysrat... jestliže už ti ani meditace nepomáhaj jako dřív, tak budeš muset najít jinou cestu, jak se dát dohromady... a s tím psaním? to si nedělej vůbec hlavu, všechno nejde lámat přes koleno - já nepsala 4 roky - někdy to prostě nejde a pak to najednou zas přijde samo a ty to můžeš jen s otevřenou náručí uvítat... přeju ti, aby ses tolik netrápila věcmi, které stejně těžko ovlivníš - jsou situace, které je lepší přijmout takové jaké jsou... jsem s tebou... hlavu vzhůru :-) není ti teď lépe, když víš, že na tebe někdo myslí? určitě aspoň malilinko... měj se krásně! a napiš! REN! 01.11.05 20:43 Lightworker Hele, to je dobrý. Není to sice báseň, ale má to jiskru. Je to pravdivý. Je to Život sám.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru