Za oknem

len tak...

Nebát se slunce
že zmizí
a natáhnout se do žlutého listí
Vyplivnout všechny smutné drogy
zármutky
A z uší vylít louh
Zapomenout na na všudypřítomnou růžovou
která těm holkám ani za mák nesluší
(vypadají v ní jak selata)
a ještě dále tupí dekorum pozdního léta
Ne vždy se přeci podaří
že srpen zestárne
a uchová si přitom svoji sílu
(pravda
jen za oknem
ale aspoň něco)
do října
Ve žlutém listí
aspoň na pět minut vydechnout
a sousedsky popovídat s mravenci
než začne scházet dech
než louh sežehne vyvržené zármutky
a až dech scházet přestane
Zvednout se
z listí zrovna tak blond jako slunce
starý lhář
Tělo v něm nechat ležet
a jít
osvobozen od všeho dekora
od všeho rozkrývání významů
od selat kvičících z rukávů módních svetříků
Bez starosti o to
zda slunce zmizí
Je přeci podzim
ne konec světa
a Bůh jen blafuje
Tak jako každý kluk
když hrozí svým hračkám temnotou

Slunce je herec
proto lže a hladí jenom za oknem
Usmějte se mu do monologu
ať ví že rozumíte hře

---