Blues pro Marilyn (a taky trochu pro mne)

Noc mi prosakovala skrze žaluzie
Stál jsem ve tmě a hleděl do studené
a monotematicky napěchované
ulice
Byla dlouhá a černá jako
hlaveň tlusté Berty ale zároveň roztřepeně
rezivěla do bočních uliček
A taky byla zdráhavá (ale kdo tu noc nebyl
viď?)
Z radiátoru sálal chlad jako z žeber
listopadově exhumovaného
Vzpomněl jsem si na večeři Už nevím proč
Jako předkrm bylo deset vteřin citu
jenž přiběhl schod po schodu
ale utekl po třech...
...a mdlé "Nevímco" Mdlejší nežli nedělní
hostie Zapil jsem to Medvědí krví avšak
pachuť nezmizela...
Za okny se zvedl vítr Pomalu Vzal s sebou
malý proužek celofánu a kus jakéhosi
plakátu
Dole pod okny prošel pajdavý soused
odnaproti Nemám ho rád – smrdí
karbolkou a myšinou a nosí sepraný froté župan
Vvypadá jako plavčík z Vančurova
léta...
Vítr mu připlácl ten papír zezadu na
týl Ani si toho nevšiml Byla na něm hlava ženy
s blond vlasy a výraznými červenými
rty Snad byla i krásná Odněkud jsem ji znal
V ten moment se mi ten chlap už nezdál tak
odporný
Snad poprvé v životě
Jak šel tmou tak mu podivně vrzaly
podrážky starých bot Jako bych v tom skřípotu
slyšel:

Happy Birthday To You
Happy Birthday To You
Happy Birthday Dear...

Ale nevím – byl přeci ten vítr A ona už dávno

m r t v á...