realityshou

po jakési mši, co je spíš než mší, ve skutečnosti, výsměch bohu

je dílem zmatení

nemám komu říct jak se máš

třeba je to blbost

byla to průsvitná těla obřích medus

uvnitř s latinskými nápisy

vznášela se ve vzduchu nade mnou

hrála hudba

a člověk

vprostřed dialogu změnil najednou charakter

 a zaleskly se mu brýle

došlo mi, že jsem asi v nějaké realityshou

ten dopis od tebe lepím na dveře veřejných záchodů

Bojím se spát. Na začátku i na konci je vždycky stejné napětí

už nemám chuť dělat zázraky, už nevěřím

to už ne…