Vydařená fyzika

A opět přišla na řadu hodina nejnudnější ze všech nudných hodin-fyzika… Zazvonilo. Stejně jako každou hodinu jsem si líně podepřela bradu, připravená vytrpět nevyhnutelné. Profesor zapsal do třídnice a začal vykládat cosi úžasně zajímavého o gravitaci. Že prý díky ní, nelétáme ve vzduchu, ale stojíme pevně nohama na zemi a že mimo zemi gravitace nefunguje a něco o tom že gravitační zrychlení se rovná… Ve chvíli kdy začíná jít o vzorce se mi pravidelně klíží oči. Upadám do příjemného dřímotu, ale najednou mě cosi donutí oči znovu otevřít… „Nyní si provedeme pokus, abyste lépe pochopili, jak by bylo těžké, obejít se bez gravitace,“ říká profesor, zatímco bere do ruky kalkulačku. Cosi do ní mačká. Začínám cítit zvláštní pocit beztíže a najednou vidím jak se vzdaluji od svého stolu i spolužáci a všechny věci jsou rozptýlené po celé učebně. Vládne naprostý chaos, čímž se dobře bavíme. Zvlášť když se v letu rozevře fyzikářův notes a všude kolem se rozletí zadání písemky, kterou máme psát příští hodinu. Najednou ale zazvoní, všichni se sneseme zpátky k zem a já poprvé lituji, že už fyzika skončila.