Blues které už neuslyšíš

Když pláče

potom
Červeně

       Hnědě
                 Žlutě
truchlivý Podzim...
(A jeho slzy vpíjí žár)
Hladoví rackové
se choulí na Redutě:
v tichosti poslouchaj
ten konec Blues
co letí od kytar

A v noci zkřehlá řeka
šeptá pod obočí můstku
páru labutí jež vrostly
do ledové tříště
Modlitbu Léta
sepsanou uhlím
na    Propustku
S poznámkou pod
čarou: Tak zase někdy
          Tak možná někdy
Příště...

Dnes chodník pode mnou
je znovu plný
popadaných listů
Vybarvených
Načerveno

           Nahnědo
                   Nažluto

.....A také slz
když zajdu k tomu místu
kde smutný Blues už
neproplouvá

Redutou...