Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Škoda, že si nemohu říct

02. 02. 2001
13
19
6162
Autor
Ostrich

Psáno před pár lety během povodní

Škoda že si nemohu říct
Nad zemí někdo bdí
uprostřed zlověstného deště
Škoda že je téměř jisté
že pokud je nějaký bůh
je dán jen lhostejným řádem uvnitř všeho
zacykleným soustrojím náhod
žádná láska
jediné co nás objímá
uprostřed prázdnoty
je naše minulost
jediné co nás chrání
je naše vlastní síla
A když říkám
naše
myslím tím všechny řasy sinice baktérie
měňavky medůzy ryby mravence trávu
mechy a stromy
drobné ještěrky v podrostu
i gorily v temných pralesích
Nevíme o sobě,
 ale bráníme se
ledovým dobám,
výbuchům sopek dopadům meteoritů
za každých pár miliónů oběhů
se nám něco přihodí
a my to uložíme
do paměti
do uhlí smrtí do slzavých vltavínů
A měníme se
Před minulou katastrofou
ještě určitě nikdo nepsal
i když na slova už bylo zaděláno
Napadá mne jediný bůh
který zatím existuje
Náhoda byla příliš velká jen jednou.
Zatím máme štěstí.
Ještě si ji pamatujem.

19 názorů

Ostrich
16. 03. 2016
Dát tip

To jsem rád, že i komentáře :-)


.. i komentáře T


Ostrich
14. 03. 2016
Dát tip

Vím-li, co píšu? Vím dobře, že člověk (zatím? nikdy?)  nemůže vědět, co dělá a co píše. Museli bychom mít v sobě zabudované nahrávání každého sebemenšího hnutí v celém těle a potom si to přehrávat a hledat, co se kde stalo, že výsledek byl takovýhle a ne jiný. Naše vědomí je nejspíš dost podobné tomu, jak ho viděl Jung - loďka na vlnách. I když mně se ta metafora tak úplně nelíbí, vypadá totiž, jako kdyby ta loďka byla něčím jiným, než moře pod ní, jako by na něj byla vnesena - ale ona je přece tím mořem vytvořená. Takže bych vědomí viděl spíš na cosi jako soliton, dočasně existující zauzlinu vln :-) 

Každý z nás vnímá svět svými vlastními jedinečnými vnímacími vzory, každému se točí v hlavě jiné memovíry, podle toho jsme na něco citliví a jiné věci zase nevidíme vůbec, protože se nám takový vír neroztočil, vzor nevytvořil...tak jsem rád, že ty tvoje rezonují :-)


Ostrich
21. 11. 2011
Dát tip
Jsem rád, že bůh (šťastné) náhody i po tak dlouhé době oslovuje. Interpunkce mi tam tehdy při psaní asi nesedla, byl to nejspíš takový proud, jako když se mluví, v té chvíli se taky nedodržují ani začátky a konce vět, ani čárky ... hm, možná si zkus přepsat vlastní naranou promluvu, když jen tak o něčem nahlas přemýšlíš a nepočítáš s tím, že si ji přepíšeš :-) ...Jsou tam pak přeryvy mezi myšlenkami, nikoliv přeryvy gramatické, mysl jede trochu jinak, v jiných blocích... prostě proud - ale někde kupodivu interpunkce zůstala - těžko říct, už je to historie :-) Díky za odezvu.

Edvin1
21. 11. 2011
Dát tip
Mimochodem - co píšeš, je poezie psaná prózou. Tak se to čte - jako "jedna báseň". Klidně bys to beze škody mohl nechat v normálních řádcích. Velice mi při hlasitém čtení chyběla interpunkce. Kdybych to měl někde veřejně číst (což bych učinil velice rád), nutně bych ji musel doplnit. Četli jsme si to s manželkou, a bylo to velice příjemné. I kvůli obsahu: Včera jsem náhodou v rádiu vyslechl rozhovor s jednou starou ženou, jež mnoho prodělala, mnoho poznala - dobrého i zlého. A jelikož si zachovala i po osmdesátce bystrou mysl, při otázce moderátora "Věříte v Boha?" jsem napjatě poslouchal. Odpověděla: "Moc ráda bych věřila, ale nemohu." Když ji poprosil o výklad toho, co řekla, doplnila: "Věřící si myslí, že vědí, co přijde. To je velká útěcha." Co přijde, Ty ani já nevíme. Do té doby nám nezbývá, než věřit v Boha buď přísného (Židé), Boha lásky (křesťané), nebo boha náhody. Díky za nejen literární zážitek. Edvin1 :-)

Ostrich
19. 11. 2011
Dát tip
Ano - dokud trvá. A až nás nějaký ten asteroid či plošný výlev magmatu jako v permu smázne, tak zas už nebude, kdo by věřil. Zcela konzistentní víra :o)

Eza
19. 11. 2011
Dát tip
V Boha šťastné náhody se ještě dá věřit.

Ostrich
22. 03. 2011
Dát tip
Bůh šťastné náhody se ti nelíbí .... škoda :-)

Radiii
22. 03. 2011
Dát tip
Do posledních tří veršů jsem si myslela, že vím, ale ony mě zmátly. Hrozně se mi líbí ta prostřední část (řasy až gorily), to, že hluboce cítíš, že nejsme na Zemi sami, je pro mě zásadnější než to, že "nevěříš, že nad Zemí nikdo nebdí".

martinez
03. 03. 2010
Dát tip
těžkou municí sem myslela ty vědecký důkazy a fakta, a navíc z legrace - omluv netřeba :o) (a s tím bachem to stejně moc neumím :o)

Ostrich
03. 03. 2010
Dát tip
Nemusíš si dávat bacha... já to jenom chtěl dovysvětlit ze své strany - tvou reakci chápu, tohle člověka samozřejmě hned napadne... omlouvám se, pokud to bereš jako těžkou munici:-)

martinez
03. 03. 2010
Dát tip
já to nemyslela na tebe osobně, s tím dovoláváním se Boha - jen obecně, jak to vnímám... o tom se těžko v kritikách, na dálku... a neber na mne těžkou munici, na mne stačí zadupat :o) já myslím že tě chápu nebo tu básničku, já se tu jen zamyslela - už si dám bacha :o)

Ostrich
03. 03. 2010
Dát tip
Nedovolávám se Boha - jenom chápu, proč ho lidi potřebují (dokonce se už ví, v jakém místě mozku sídlí víra, celkem jedno v co... ale kde je ten mechanismus, ale výzkumy jsou na začátku). Říkám, že je škoda, že nad Zemí nikdo nebdí - protože prostě nic nezaručuje, že život tady přežije. Skutečné katastrofě nejsme schopni zabránit. Stačí třeba asteroid, výbuch supernovy někde poblíž, změna vulkanické aktivity... vždyť ani nevíme, z čeho je zemské jádro... S Bohem v duši je těžko tuhle básničku pochopit tak, jak byla myšlena - ale to nevadí, nechci ti ho brát ani ten tvůj výklad. Můj pohled je diametrálně odlišný. Jen tak mimochodem: za přírodní katastrofu třeba v permu před pár sty miliony let, kdy pozemským vulkanismem vyhynulo obrovské množství druhů, mohli taky lidi? Vždyť v té době na ně ještě nebylo ani moc "zaděláno" :-)

martinez
03. 03. 2010
Dát tip
já su věřící a vidím to krapet jinak - zdá se mi že se lidi (i ateisti) dovolávaj Boha až je nejhůř a viní ho ze svých neúspěchů a chyb... a za příroní katastrofy možem zas z velký části my... nechápu všechno a taky si mnohdy lámu hlavu proč to nebo ono - ale to je právě ono - my nevíme, ví jen On a nejsu fanatik, ani ne vzorná a poslušná ovečka ale - pošlu ti avízko, hmm? :o)

Merxanta
21. 01. 2010
Dát tip
třísk! :o)

Lin_Sien_2
17. 02. 2006
Dát tip
Oslovilo mě, jak to prorůstá vnitřními časy ven a dovnitř.***

Pája
14. 03. 2001
Dát tip
mně se také nejvíc líbí: do paměti - do uhlí... takové katastrofické

Javert
05. 02. 2001
Dát tip
Šílená: Z čeho jiného bys chtěla vytřískávat básně, když ne z myšlenek?

Šílená
05. 02. 2001
Dát tip
Jave...básně se podle mě "nevytřískávají" - promlouvají námi...vytřískává se třeba duše z člověka:o) To slovo na mě působí děsně agresivně a k tvorbě a umění mi nesedí...

Javert
02. 02. 2001
Dát tip
Sklouzlo to k pseudofilosofování, ale první dva řádky dobrý, z toho by se ještě dalo něco vytřískat.

hermit
02. 02. 2001
Dát tip
Nebýt posledních dvou veršů, dal bych tip.

Šílená
02. 02. 2001
Dát tip
Javerte...ufuf...mám ze tvé krytyky husí kůži...pokud z myšlenek vytřískáváš básně tak děkuji pěkně...jako by se stalo... Mám trochu jinej světonázor ale i přesto ke mě tvoje dílko hodně promlouvá*

Šílená
02. 02. 2001
Dát tip
avi pro Javerta...

Vojtek
02. 02. 2001
Dát tip
do uhlí smrti do slzavých vltavínů -to zní nádherně Javert: Nemyslím, že je to pseudofilosofování... Mně se zdá, že to chápu .. *****Tip

Janis
02. 02. 2001
Dát tip
copka to nikdo nevidí (jak je to úžasný?!) sundavám si brýle.protože ..přes ně občas nevidím :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru