Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Weeten Scott 2

23. 11. 2005
0
0
1658

Pokračujeme...

Weeten Scott 2

Jejímu otci šlo jen o obchod a její manželství bral jako obchod, sám jí to řekl. Z toho vyplívalo, že ji bere jen jako majetek, jako zboží. To ji uráželo… Jako co mě asi bude brát můj muž, jako zboží nebo jako člověka, ženu. Doufala, že jako druhou možnost, vlastně tomu věřila. Za ten krátký okamžik, co s ní mluvil, nevypadal, jako… jako její otec. Najednou cítila potřebu, promluvit si s panem Weetenem ještě před sňatkem.

            „Meg, vím, že je pozdě, ale mohla bych ještě mluvit s panem Weetenem?“ „Zajisté, slečno, ale pán ještě nepřišel. Když jste se šla koupat odešel i s Argem,“ dívka se zachvěla už jen při vyslovení jeho jména. Z toho polopsa a polovlka měla strach. „Tedy až přijdou, mohla bys ho požádat, aby si se mnou přišel ještě promluvit?“ Meg přikývla a opustila pokoj.

            Christiane za několik minut zaslechla z venku Arga. Vstala proto a oblékla si župan, nechtěla, aby s ním mluvila v posteli. Ve chvíli, kdy usedala na křeslo, zaklepal Scott na dveře a vešel. Nejdříve ho ovšem předběhl jeho čtyřnohý přítel. Posadil se doprostřed pokoje mezi ně. Chvíli hleděl na jednoho, chvíli na druhého, ale ani jeden z nich nepromluvil. Christiane proto, že se trochu bála, a Scott se nemohl vynadívat do jejího obličeje, byla tak krásná. Ještě krásnější než předtím.

            „Chtěla jste se mnou mluvit? Slečno Christiane,“ musel konečně prolomit ticho. Ona neodpověděla, překvapilo ji, jak ji oslovil. „Vadí vám, že jsem vás oslovil Christiane?“ „Ne, to ne, ale překvapilo mě to. Bylo mi jasné, že vám o tom Meg řekne.“ „To se pletete, Meg mi o vás nic neřekla, tedy alespoň doté doby, než jsem se jí zeptal, proč vám říká Christiane,“ nechtěl, aby si myslela, že k ní Meg nastrčil jako špeha.

            Christiane se nadechla a začala: „Pane Weetene…“ „Scotte, říkejte mi Scotte,“ přerušil ji. „Dobrá, pane Scotte, nevím jak přesně zněla dohoda mezi vámi a mým otcem a ani mě to nezajímá, ale…“ Jak má jen pokračovat, najednou nenacházela slova, musejí si to však vvyjasnit už teď, později by to mohlo mít neblahý dopad na jejich vztah.

            Scott chápal, vlastně se jen domníval, jak se dívka cítí. Musí se cítit jako věc, kterou se rozhodl koupit. To si ale myslet nesmí. „Slečno Christiane, jediný důvod, proč jsem přijal návrh vašeho otce, byl…“ Musel změnit styl podání nebo ji ještě vyděsí a to by nerad. „Můj přítel mi poradil, že pokud vám chci prokázat službu, měl bych přijmout, jinak skončíte jako žena nějakého zatrpklého starce, který s vaším otcem dobře vychází.“ Doufal, že to dívka pochopí.

            „Takže jste tím chtěl udělat dobrý skutek, pochopila jsem to správně?“ zeptala se nejistě. On řikývl. Pak nastalo ticho. A během něj oba usilovně přemýšleli. Až ona najednou pronesla: „Pane Scotte, pokud jste se rozhodl si mě vzít jen proto… Nemusíte se obětovat, možná že se nechcete ženit a…“ Přerušil ji: „Tak to není, již dlouho se chci oženit a nemyslím si, že manželství s vámi by byla pro mě oběť, spíše naopak, mohla by to být oběť pro vás.“

            Ocitli se v začarovaném kruhu. Najednou si Christiane uvědomila, že tento rozhovor je vlastně zbytečný, ona už se rozhodla, stane se jeho ženou. „Omlouvám se, ale chtěla jsem se jen ujistit, že nevstupujete do manželství se mnou jen z… z… To je jedno, vy si mě vzít chcete a já, ač otce nemám ráda, přijmu jeho vůli. Stanu se vaší ženou.“ A už nebylo cesty zpět.

            „Slečno, vím že to pro vás asi bude těžké, ale abyste se mohla osvobodit od otce, musíte tak učinit, jiná možnost není. Už jsem nad tím přemýšlel a bohužel je to tak. Ale buďte si jista, že jako má žena budete mít volnost, že vás nebudu věznit v domě, jako to dělal váš otec,“ řekl a nepřestával pátrat v jejím obličeji. Pořád z něj nemohl nic vyčíst, je tak zvláštní, jednou je jak otevřená kniha a podruhé jak zamčená truhla.

            Ona zatím přemýšlela nad významem jeho slov. A teď si také uvědomila přítomnost jejího nového čtyřnohého přítele. Podívala na něj a on byl okamžitě u jejích nohou. Kdyby tak věděl, jak ji uklidňuje, pomyslela si. „Tak to je vše, pane Scotte. Zítra se stanu vaší ženou. Teď jsi půjdu lehnout, jsem ještě trochu unavená.“ „Dobře, ale pošlu vám sem ještě Meg s večeří, lékař řekl, že máte mít hodně vitamínů a dostatek tekutin,“ odpověděl a chystal se odejít, když řekla: „Mohla bych si tu dnes v noci nechat Arga?“ Přikývl. „Děkuji.“

            Poté odešel, zůstal zde jen čtyřnohý přítel, její přítel. Opatrně se zvedla a došla k posteli, na kterou si opatrně sedla. Noha ji bolela docela dost. „Proč mám pocit, jako bys věděl, co cítím,“ pošeptala psovi do ucha. Ten se na ni jen smutně podíval a olízl jí tvář. To také uviděla Meg a málem se jí přitom zastavilo srdce. Je to vůbec možné? Ten vlkopes je snad opravdu hodný.

            „Paní Christiane, měla jsem vám donést něco k jídlu,“ řekla, když se vzpamatovala. „Děkuji, Meg, polož mi to na postel a dones taky něco pro mého chlupatého přítele,“ řekla aniž by se přestala s vlkopsem mazlit. Meg rychle odešla. „Kamaráde, tys jí ale vyděsil, s tím budeme muset něco udělat… Tvůj pán je hodný, určitě je hodný, ty bys neměl rád někoho zlého, že mám pravdu,“ změnila najednou téma hovoru. Hovoru, který vedla s vlkopsem, ale to jí nevadilo, brala ho jako přítele. Přítele, kterého nikdy neměla.

            Pustila se do jídla, opravdu měla hrozný hlad. Jídlo bylo lehké, přesto ji zasytilo, ale možná to bylo tím, že měla úplně sevřený žaludek. Pořád měla hrozný strach, už zítra z ní bude vdaná žena a to jí chtě nechtě nahánělo hrůzu. Argo ležel zajím klidně na zemi u postele. „Christiane, Christiane, jaký asi bude tvůj nový život,“ pronesla si sama k sobě. Odpovědět si však nedokázala.

            Meg se objevila až po delší době a hned se začala omlouvat. Christiane jí však vysvětlila, že to vůbec nevadí. „Argo má připravené jídlo u sebe v koutku, pán nařídil, že se mu má dávat jídlo jen tam…“ řekla Meg. Christiane pohlédla na vlkopsa a ten okamžitě odběhl z pokoje. „Slečno, jak to jen děláte, žádného člověka kromě pana Scotta nikdy neposlechl a vás?“ vyrazila se sebe užaslá Meg.

            Ale odpovědi se dočkat nemohla, dívka v posteli ji neznala. Všimla si však něčeho jiného, ač tu mladou služebnou poznala teprve před pár hodinami, věděla určitě, že ji něco trápí a zeptala se jí na to. Meg nechtěla zatěžovat svou novou paní svými starostmi, ale nakonec přece jen prozradila své trápení. „Tony chce, abych si ho vzala, ale to nejde, já jsem jen služebná a on je nejlepší přítel mého zaměstnavatele, to prostě nejde.“

            Christiane na to ale měla jiný názor, a také jí ho podala i s vysvětlením. Pokud toho Tonyho opravdu miluje a ví, že on miluje ji, ať neodmítá. Nezaleží, že on je pán a ona jen služebná, láska nezná takové rozdíly. Nemá si odepírat sňatek z lásky, to je to nejlepší, co může ženu potkat… „Vdát se z lásky,“ tím vše skončila. Meg hned došlo, co se při těchto slovech jistě její paní vybavilo.

            „Odpusťte, neměla jsem vám to říkat, vy máte dost svých starostí a ty moje jsou proti tomu malicherné,“ omlouvala se. „To nic, víš za celý svůj život jsem neměla žádnou opravdovou přítelkyni. Vlastně jsem celý život byla zavřená v domě a až na dobu, kdy jsem studovala, jsem nepřišla do styku s někým, kdo by byl jako já, kdo by byl mladý a nezajímal se jen o peníze,“ přitom se rozplakala.

            Meg se ji snažila utišit, ale marně. A najednou vběhl do pokoje Argo a vyskočil na postel. Meg se lekla a ve chvíli, kdy na ni zavrčel uskočila od postele. Vlkopes si ji však nevšímal a věnoval se jen brečící dívce. Začal jí olizovat ruku, a když se na něj otočila, položil hlavu k ní na klín. „Slečno, já už půjdu, vidím, že vám tu někdo pomůže víc než já. Přeji dobrou noc,“ řekla a opustila místnost i s tácem po večeři.

            Druhý den ráno vypadalo vše jinak. Hlavně Christiane, bylo to poprvé, co se probudila volná, tedy alespoň se tak cítila. Od Meg se poté dozvěděla, že její sňatek se bude konat v jednu hodinu odpoledne v kostele několik metrů od tuď a civilní zde v domě. „Paní, váš otec nebude moci přijet, něco mu do toho přišlo,“ dodala ještě než odešla.

            Christiane celé dopoledne proseděla na křesle s Argem opřeným o její nohy. Nikdo je nerušil, chtěla být totiž sama. Ale čas ubíhal rychle a musela se začít připravovat na svatbu. Ještě že na ní bude jen několik hostů, spíše obchodních partnerů jejího otce a jejího budoucího manžela. Nesnesla by, kdyby musela ještě navíc předstírat před cizími lidmi celou hostinu. Jak se dozvěděla od otce, většina hostů odejde po církevním obřadu. Na civilní přijdou jen přátelé jejího muže.

            Přišlo několik žen, aby pomohly ustrojit nevěstu, ale jí bylo jedno, jak bude vypadat. Vše jí bylo jedno, stejně půjde jen o obchodní záležitost a všichni hosté to dozajista budou vědět. Opět ji přepadlou zoufalství, ale už věděla, jak ho zahnat, podívala se na vlkopsa ležícího v rohu místnosti a usmála se.

            I kdyby se stalo, že by si s manželem nerozuměla, bude mít jeho a později i své děti. Děti, při této myšlence jí zamrazilo. Vždyť ona bude muset sdílet postel s úplně cizím člověkem a to už dnes večer. Jak vydrží tohle? Scott se jí sice líbil, ale nebyla si jistá, že to stačí. Přitom si zpomněla na slova Meg, muž, které ho miluje… kterého miluje. Kéž by i ona mohla něco takového říci.

            A už je hotová, jen si obléci svatební šaty. Jakmile na ně pohlédla, byla ráda, že alespoň to jí otec dovolil, dovolil jí vybrat si svatební šaty. Jinak o všem rozhodoval jen on, ale už na to nebude myslet. Ve chvíli, kdy řekne své ano, otec nad ní ztratí moc, bude náležet jen svému manželovi a ten jí slíbil, že bude mít volnost. Byla si vědoma, že jen v rámci možností, ale i za to byla vděčná.

            Následující hodiny byly těžké, skoro všichni se na ni dívali jen jako na věc, jako na zboží. Vlastně všichni ne, Scottův svědek, Tony a její svědek Meg ne, ti jediní chápali. To, že jí za družičku půjde Meg, se dozvěděla chvíli před tím, než opustila dům. Přišel za ní Tony a poté, co se jí představil, vysvětlil jí, že Meg je jediná, koho tu ona zná a že Scott doufá, že jí jeho rozhodnutí nebude vadit.

            A to nehrozilo. Vlastně měla v úmyslu udělat pro tu hodnou dívku něco, co by jí pomohlo v jejím štěstí, a z rozhodnutí Scotta pochopila, že on dozajista nebude proti. Obřad v kostele skončil a všichni hosté se rozešli. O jejich investice již bylo postaráno a oni šli vydělávat další peníze. Toto manželství bylo totiž několikaúčelné, zaprvé zajistilo jejímu otci dobrého obchodního partnera, zadruhé to jeho společníkům dalo pojistku, že z nastávající transakce nesejde a zatřetí Christiane bude konečně osvobozena od otcova rozhodování.

            Jakmile proběhl i civilní obřad, čtveřice lidí osaměla. „A je to za námi, chtěl jsem, aby to trvalo co nejkratší dobu, pořád ještě nejste úplně zotavená a navíc jste si musela připadat hrozně. Všichni jsme viděli, jak se na vás dívali, Christiane,“ řekl Scott. „Ano, ale není se čemu divit, já jsem pojistila, že o své peníze nepřijdou… Ale už dost, směla bych mít jedno přání?“ Přikývl a ona pokračovala: „Mohl byste pustit hudbu a zatančit si se mnou? Naši světci se jistě také připojí.“

            Tak se stalo. Poté si sedli ke slavnostní tabuli a pustili se do jídla. Přitom si všichni vesele povídali, ale nic nesvědčilo o tom, že se tu konala svatební hostina. „Scotte, směla bych tě požádat ještě o něco?“ zeptala se Christiane chvíli předtím než se všichni zvedli od stolu. On nebyl samozřejmě proti. „Chtěla bych, aby Meg byla mou společnicí, pokud s tím tedy bude souhlasit.“

            Meg zůstala hledět na svou novou paní. To nečekala, nikdy by jí ani nenapadlo, i když se s ní rozuměla a na první pohled si padli do oka, že by to mohlo vést k tomuto. Stát se její společnicí, to by znamenalo, že už nebude služka ale skoropaní. „Tak co Meg, nebude ti vadit, když tě jmenuji společnicí své ženy?“ zeptal se, a potom pohlédl na svého přítele.

            Už dávno věděl, že se ti dva milují, Tony mu nic netajil. Dokonce ani to, že se s ní zamýšlí oženit. Nevadilo mu to, Meg byla ta nejlepší dívka, kterou znal, a přál štěstí oběma. Proto ho velice překvapilo, že Tonyho nabídku odmítla. „Pane, to přece nejde, já jsem jen… Nemůžu se stát společnicí paní Christiane,“ koktala Meg. „Proč by ne, já proti tomu nic nemám, dokonce mě to těší… Proč bys vlastně nemohla, už jsi ji byla za svědka,“ přemlouval svou služebnou Scott.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru