Zpověď (tentokrát nekráceno)

Já Ti chci věřit

ani nevíš jak hrozně moc chci

a že bude všecko dobrý, pusu pac a obejmutí... já vím, naučíme se slovíčka z němčiny a data narození a smrti

Hitlera a Stalina

a pak si lehnem do trávy na kopretinovou louku s plastikovou lahví vína a budem se smát všem problémům který hodíme za hlavu

ale přitom budem vědět, že za chvíli přijdou zpátky, po špičkách, neočekávaně, a pak se vymrští a praští nás přímo

do duší

(syndrom bumerang)

Dobrý, no, možná to není nejlepší nápad, ale přesto Ti chci věřit

že to bude navždycky tak jako teď, ráno nesnídám, jenom piju čaj a cpu se vitamínama B a C

hlavně v zimě

dopoledne si budem blízko, tak jak to jde při té nekonečné vzdálenosti

kterou jsi mezi nás postavila (stačila Ti k tomu jedna lavice a dávka odhodlání)

A že už nebudeš vůbec pít, no jo... já zapomněla.

Víš ale tehdy na tom koncertě to tak nevypadalo... jak jsi líbala Elišku a smála ses a nechala sis toho kluka, co se mu cigaretově třásly ruce, podepsat na kolena... a ramena... a víčka očí...

a do výstřihu... 

No dobře, já přestanu rejpat, promiň

asi Ti toho hodně dlužím, pár pus a obejmutí, pár ujištění že Tě miluju, dost školních lístečků, na který jsem neměla sílu odpovědět... a taky vysvětlení

vždyť Ty pořád mluvíš o tý Kalifornii... a Tvoje plachetnicový sny, já je znám... Pořád plánuješ, a já to tak nemám ráda.. že spolu pojedem do Ameriky (Naučit se jejich styl života - haha), na Floridu (je úžasná), do San Francisca (Káčo, to se Ti bude líbit, to je místo hippies...).

Jenže zapomnělas

na jednu dost podstatnou věc... já chci jet do Kazachstánskejch lesů a na květinový trhy do Holandska...

Už jsem na tom tak mizerně, že se potřebuju vypisovat z Tebe a ne z těch Andělů a Víl co bez ptaní kradou myšlenky

(a vracej je podepsaný)

Nedávno jsi mi vyprávěla, jak budem spolu žít

my dvě (a možná ještě s Karolínou)

v tom opuštěným baráku na kraji Prahy, kolem kterýho chodíš do školy... Víš, ten barák se mi vůbec nelíbí

a nechtěla bych tam bydlet, ani kdybysme tam měly tu bílou stěnu, na kterou by se nám podepisovaly návštěvy, dva záchody pro případy mejdanů... a dvě ložnice, kdyby se to některý z nás zvrtlo a chtěla by spát někde jinde... s někým jiným...

Navíc já tomu chci říkat milování.

Tak myslím, že nakonec stejně skončíme u toho

učení se slovíček z němčiny a dat narození a smrti Hitlera a Stalina

Ale na tu kopretinovou louku si asi budu muset lehnout s někým jiným... já vím, že jsme ji vždycky hledaly spolu... jenže Tys přitom stejně myslela na příboj a punkový koncerty a já zas na to šumění těch lesů a čajovničkový hovory

takže jsme asi každá vždycky hledaly tu louku jinou / jinak / jinde

v jiný podobě

tak bude asi lepší

když budem hledat každá sama...