soudce noci

Procházím nocí, co noha stíhá vlastní stín,

pod souhvězdími svítilen,

chůze je zvyk, tak na ni nemyslím,

a noc na mých zádech je vlastně pláštěm jen.

Jsem blázen co myslí na moudrost předků,

hledám když hledání je cílem mým,

najdu spasení? Či něco k snědku?

jiné spasím? Nebo nakrmím?

Tak jdu, cestou, dál... a dál,

neznámo hází mi pod nohy novoty,

někdy se spálím víc než bych si přál,

jindy se s plamínky vznáším nad knoty

Dešťové kapky s koupelí vítám,

smíchem pak zaplatím oblakům,

v peřině ze spánku jehličí sčítám,

ve větvích stromů si vystavím vzdušný dům.

Tak procházím nocí,

má noha stíhá vlastní stín,

pyšním se do ticha cizí mocí,

že soudit...

...a odsoudit,

zkrátka neumím.