Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Umění

07. 01. 2006
1
3
1720
Autor
Heulwen

Za odměnu pracovat
není umění

Za přízeň něco darovat
není umění

Není chtíč z těch vlastností
co v srdci pramení

A nesobecky milovat
to je umění

3 názory

Ostrich
30. 08. 2010
Dát tip
Tak trochu ano :-) Cykly, algoritmy, slaďování procesů, zobecňování zkušeností... to jsou asi moje základové desky:-) Komunikace: netuším, ke kolika lidem jsi zatím měla hodně blízko. Moje zkušenost je taková, že otevřeným všesměrným komunikačním přibližováním si lidé vzájemně odhalí něco, čemu by se dalo říkat "vnímací a uvažovací vzory". A jsou-li tyhle vzory určitým způsobem zásadně odlišné, další sbližování v daném směru je najednou příšerně pracné. Je to vysoká bariéra, jako když jdeš celou dobu po rovině - a najednou před tebou vyvstanou Himaláje. Nebo oceán. To samozřejmě neznamená, že nepodobní lidé nemohou být partneři. Jenom to znamená jinou charakteristiku toho partnerství, jiné možnosti růstu - protože statická láska je protimluv, to nejde, je to jako rostlina nebo cokoliv živého - co neroste, hyne. Je rozdíl, když můžeš růst v deseti směrech z deseti možných a když jenom ve dvou z deseti. Možná by se to dalo přirovnat k tomu, když jeden partner má hudební sluch a hudba je pro něj cosi jako další řeč, vyjadřuje jí svoji náladu navenek, cítí ji, vytváří se v něm samovolně "myslí hudbou". A druhý partner nic takového v sobě nemá. Takoví partneři spolu mohou žít docela dobře. Ale v téhle oblasti nikdy nebudou doopravdy spolu, protože určité základy se prostě nedají dohnat později. Některé struktury v mozku jsou tvárné jen do určitého věku a novou plasticitu neumíme vyvolat, navíc tu jsou důležité i genetické predispozice. Obdobně např. funguje/nefunguje dvoujazyčné partnerství, myšlení v různých mateřských jazycích znamená taky jiné vnímací a usuzovací vzory. Nevidím to fatálně, vidím partnerství jako prostor různých vazebných kombinací, s různým potenciálem růstu blízkosti a tudíž s různou silou vazby. Kdo se víc zná, víc rozumí svému růstovému potenciálu - a spíš se vyvaruje budovat dlouhodobý vztah, který by rychle narazil na růstový strop. Ale asi se to musí vyzkoušet, protože reálné zkušenosti jaké oblasti růstu jsou pro člověka v něm samém důležité, se nedají nahradit nějakým spekulativním odhadem. Skutečně se totiž může stát, že si myslíš "tohle vlastně k žití nepotřebuji" - a pak se po pár letech přesvědčíš, že to třeba nelze vydržet, že přebudovávat se takovým směrem je totéž, jako když rozřízneš vzrostlý strom napodél - může s polovinou kmene nebo kořenů přežít, ale s velkou pravděpodobností při nějaké vichřici padne. Když není vichřice, neděje se vlastně nic:-) Aneb otevřenost druhému je samozřejmý předpoklad. Ale nestačí. K čemu je ti otevřenost pro vnímání hudby, když od sebe při vší snaze nerozeznáš tóny Pec nám spadla a Ovčáci čtveráci?

Heulwen
30. 08. 2010
Dát tip
:-D statistika, reciprocita, kompatibilita, stereoskopie... nejsi ty, pštrose, programátor? :-) Já bych to neviděla tak složitě. Když nemá reciproční vztah dostatečný základ v nějaké vnitřní kompatibilitě, dá se to dohnat komunikací a čím více jsme otevření druhému a pozitivně interpretujeme, co říká, tím více nepodobný člověk může být naším partnerem..

Ostrich
30. 08. 2010
Dát tip
Nesobecká láska člověku připadá jako samozřejmost. Druhého nelze k ničemu nutit. Ale hledáme něco jiného: reciprocitu. A to je statistický zázrak, protože reciprocita předpokládá jakousi nadprahovou podobnost, kompatibilitu analogickou našemu stereoskopickému vidění (úhel pohledů musí být odlišný, ale "ne moc", jinak nemůže vzniknout jeden obraz:-)) přičemž lidská formovatelnost vnitřku vnějškem i samotná biologická základna vytváří nesmírnou variabilitu. Jedinou šancí je pak bezbřehá kombinatorika napodobivé tvárné mysli:-)

Gabriel
12. 02. 2006
Dát tip
No milovat to je vubec umneni a taky casto trapeni ale to asi kuli tomu sobectvi

Heulwen
24. 01. 2006
Dát tip
GGGG: "Nesobecky milovat" je konkrétnější než leckterá obrazná přirovnání. Jestli za tím nic nevidíš, já hodně. Nesobecky milovat, je milovat tak, že přejeme člověku štěstí, i kdyby ho měl sdílet s někým jiným. Že na něj nežárlíme, protože mu věříme. A když on miluje někoho jiného, dokážeme se těšit z těch chvil, co nám daroval a z toho, že se vůbec objevil v našem životě. sk8ergirl: Doufám, že všichni to tak nedělají. espanolka, Gabriel: Jak jsem psala. Ono je přirozené, že když někoho milujeme, chceme s ním být. Ale nemělo by to být za cenu poníženého doprošování. Je to těžký, ale kdyby lidé chápali, že ten druhý teď musí dělat něco jiného jinde a milovali ho, i když ho vidí méně často...

Gabriel
23. 01. 2006
Dát tip
kratke a vystizne take souhlasim s espanolkou

espanolka
08. 01. 2006
Dát tip
Milovať sa nesebecky ani nedá! in my opinion..

marimon
07. 01. 2006
Dát tip
:-)

sk8ergirl
07. 01. 2006
Dát tip
nemyslím si, že báseň jde napsat jen tak, že text se bude skládat jen ze samých "velkolepých myšlenek", tak to nefunguje...tvůj text si člověk přečte, řekne si "no fajn" a zas jde...nic víc

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru