Pomocí kouzelné věty?

„Haló! Je tu někdo? Slyšíte mě někdo? Támhle někdo jde… Pane, počkejte prosím! Ano, pane, vy! Prosím Vás, nemohl byste mi poradit? Vypadáte tak moudře, už jste toho určitě hodně zažil a tak byste mohl znát kouzelnou formulku, kterou tolik potřebuju. Hledám ji už léta, ale pořád ji nemohu najít… Asi neumím hledat… Aha, vy vlastně pořád nevíte, o co jde, že ano? Není to nic složitého… Zkrátka bych potřebovala poradit, jak jít životem a dotáhnout do konce všechno, co dělám. Ne, nemám teď na mysli věci, které mohu ovlivnit, jako třeba uklízení, psaní básniček anebo třeba řešení matematických úloh. To jsou věci, které mohu dotáhnout do konce vždycky, pokud přemůžu lenost a pokud budu mít dostatečně silnou vůli. Spíš bych potřebovala poradit, jak zdárně dokončit to, co nezáleží jenom na mně. Určitě na to musí existovat nějaké zaklínadlo nebo něco takového! Jinak by přeci nebylo možné, aby se někomu podařilo dojít k cíli bez větších problémů a někomu by se to nepovedlo, ani kdyby potil krev! Ach jo… Pane, víte už, o čem mluvím? Aha… Vy pořád jenom tušíte,co? Zkusím vám vysvětlit, co vlastně hledám, ještě trošku jinak, mohu? Představte si, že máte kytaru, máte ji strašně moc rád a proto se jednoho dne rozhodnete, že jí vyměníte struny. Určitě si to zaslouží! Bude to pro ni odměna za to, že  při vás stála v dobrém i ve zlém. Vyndáte ji tedy z obalu, pozdravíte ji a začnete pomalu sundávat jednu strunu za druhou. Vždy, když jí nějakou strunu vezmete, tak jí hned dáte nějakou novou. Nejdřív vám sice trvá, než zjistíte, jak strunu správně uchytit na kobylce, jak ji namotat na kolík, ale nakonec na to přijdete. Trochu se zapotíte, než vyměníte všech šest strun, ale když už to máte za sebou, oddechnete si. Tím to však pro vás dva ještě nekončí! Teď přichází to nejdůležitější – musíte kytaru naladit, znovuobjevit její hlas, potažmo i její duši. Vezmete si proto k ruce ladičku, prohodíte s kytarou pár slov a zkusíte naladit basové éčko… A  najednou, bez jakéhokoli varování praskne struna… Ale proč? Co jste udělali špatně? Určitě nebylo všechno stoprocentní, ale proč to muselo skončit takhle? Po chvíli se na onu pochroumanou strunu podíváte ještě jednou, ale už ji nevidíte tak ostře jako předtím. Vstoupily vám do očí slzy… Proč se to muselo stát zrovna ve chvíli, kdy už jste byli tak blízko cíle?“