v tramvaji

vracím se... některé jakoby bánální fragmenty každodennosti mohou být tunelem k samotě toho, kdo se bedlivě dívá, protože jeho oči jsou jedinou škvírou, jak popatřit vně - v táří tvář neznámému a on sám je jeho výlučným protějškem, dokud se onen tunel nepromění v nekonečnou louku života... :-)m.

Armand-moc hezky jsi se vyjádřil,opravdu.

Zuzulinka: :))) Er: pro tvá dílka platí dvojnásob, že krása je v očích toho kdo se dívá. Mystika má jednu (ne)výhodu... není na ní nic obdivuhodného.. a proto se těžko kdy stane Slovem, které ukazuje cestu... Tvá báseň je "jen" obyčejnou cestou... a proto není důležitá.. význam jí dává až ten kdo po ní kráčí, kdo se jí dotýká... :) V tomto případě jsi Slovem ukazujícím směr cesty už ty sám...

..jak jen je pošetilé tvrdit, že nikdy nehrál v žádném filmu...stejně tak pošetilé, jako být učitelem..cožpak život sám, není jen film, co se odvíjí s cívky bytí..cožpak on sám není nám učitelem a my jeho žáci?