Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Balada o mikrolásce

02. 09. 1999
0
0
4191
Autor
Merle

Tak a nemilosrdně vám zase vecpu jednu epiku (nebojte se brzo mi dojde). Tohle jsem napsal celkem nedávno a je to vesměs podle pravdy.
Věnováno: oné té

Bylo i nebylo v daleké zemi... Slyšte co dělo se, co stalo se mi... Potkal jsem holku, jinou i stejnou. Normální, zároveň neobyčejou. Byl to snad osud, nebo jen náhoda? Do sebe vsála mě nezvyklá pohoda. Celý den mohl bych klidně jen stát, a jen ji z povzdálí pozorovat. Slastně jsem koupal se v neviných úsměvech, lehce se povznášel, v opojných nápěvech. Neotbytný pocit do věci se vložit, nenechat to jen tak, nepřestal mě soužit. Ten pocit často mě dostal do bryndy. Já ho však neotbyl tak jako jindy. V mém srdci - pevnosti rozbil jsem mříže. Klidně jsem vyšel ven ve slepé víře. Málem jsem zapoměl jaký je štěstí. Jaký je bušící srdce si nésti. Konečky prstů jsem zkoušel ji lapat. Něco mi říkala, nechtěl jsem chápat. Něco mi říkala já jako klíště, držel se toho, že snad bude Příště. Tak bylo, co bylo. Spíš ve vší slušnosti. Stejně moc nádherný a plný radosti. Dnešek však uplynul zítřek vzal ďas, osud bez milosti rodělil nás. Po týdnu naděje co nešla zabít, snil jsem si budoucnost. Tak jak to MÁ být... Pak jsem ji zas viděl! A přivítání? Vřelé jak voda za jarního tání. Už z toho začal jsem trošičku tušit, do mrchy naděje kladivem bušit. Ta se však nedala, a dál mi básnila, že se to změní tak jak mi to vysnila. A zase znova ty úsměvy neviné, tentokrát byly však určeny pro jiné... Ze stovky náznaků už jsem to věděl. Zabil jsem naději. Mrtvě jsem seděl. Mrtvě jsem mluvil, mrtvě jsem stál, a než jsem z toho se vzpamatoval Na rtech mi umřel smích a v hlavě humor. Zábavnej byl jsem jak prohranej únor. Málem jsem zapoměl, jakej je žal. Bolí mě srdce... Ten pitomej sval! Pak jsem šel pryč abych byl chvíli sám. Řek jsem si: s Rozumem pohovor dám. Bojůvkou přes city šel jsem na zteč. Pak v hlavě Rozum mi přednesl řeč: “Ty vole, ty seš fakt blbec. Hele vole, dostal jsi dárek, tak co mi tady brečíš? I za dárky se platí vole. Kdo si moc myslel vole? Kdo nevěřil na zázrak, a stejně na něj spolýhal? A kdo byl pak idiotsky zklamanej, he? Byl jsi to ty, vole jeden blbej! Tak co vole, už je ti líp?“ Já jsem se ušklíb a bylo mi líp. “Dík vole, nadhled byl fakt dobrej tip.“ Nadhlíd jsem nad sebe a kouk se dolů. Místo mě viděl jsem jít stádo volů! V břiše mě začalo zas známě lechtat, musel začít se těm volům chechtat... Šel jsem zas zpátky chystal se spát, před spaním malinko memorovat... Místo kulky nechal jsem si hlavou projít důvody: Proč a co ji k tomu vedlo? Zlost jsem hodil do vody. Hned za ní šla sebelítost. Bez ní se to hned líp hojí. Na dobrou noc Rozum dodal: “Každá sranda něco stojí...“ Ráno jsem malého humorka našel, vedle něj smíšek a vtípek se vznášel. Z radosti zase jsem JEN TAK se smál. Pak jsem ji viděl a... Smál jsem se dál! Jen trošku bodlo, kde krev včera tekla. Rána se do malé jizvičky spekla. U bubliny v jejím tvaru vytvořil jsem zábranu, a raději díval jsem se kousek vedle na stranu. Konečně nás milosrdně osud znova rozdělil. Já vděčný i za to krátké štěstí, co mi nadělil. A něco začalo, když něco zkončilo. Snad někdy zas řeknu: Bylo i nebylo...
Yeziiinka
20. 10. 2000
Dát tip
'Srdce, ten prokletej sval' - to je úža.

Prokletí
17. 10. 2000
Dát tip
přesto i zpěv by měl mít v yvážený rýmy ... >:) m.

Prokletí
10. 10. 2000
Dát tip
*Balada o mikrolásce: no, asi máš předponu mikro- fuckt rád: výtky: rozdělil/nadělil..nepořádek v rytmech Ti tady neodpustím...dobrá pasáž o srdci...poslední čtyři verše...vynikající...kolísáš od plusu k mínusu v jednej básní...šag ono se to srovná... m.

Merle
10. 10. 2000
Dát tip
Prokletík: no u epiky, obzvláště delší, si s rytmem nikdy moc starostí nedělám... a to ani teď, kdy sem se tím začal zabývat tak, abych to pochopil. Epika je jen "zpěvný" příběh...

Anonym
27. 04. 2000
Dát tip
Niekedy vam muzom zavidim, ake diela dokazete Tvojit, ked vas zasiahnu Amorove sipy. Esteze je dost muz, ktore vas inspiruju. :-) Zlatovlasok

mike
18. 04. 2000
Dát tip
Souhlasím tentokrát s Krytykem, nejlepší pasáž je rozhodně s tím prohraným únorem. Báseň je dlouhá - nejspíš proto, odhaduji, že pro tebe ta osoba hodně znamenala a vypořádání ze skutečností nebylo zrovna lechký. Jo, rytmus a všechno je fajn, ale přesto, máš tu o hodně lepší básně.

Merle
09. 09. 1999
Dát tip
Bibša: ptáš se toho nejhoršího co můžeš, protože o teorii toho opravdu moc nevím, teda spíš nic. Žádám Krytyka, aby to nějak opravil.
Co ale můžu, napsat ti svoji představu. Epika - je to vyprávění, kde se používají normální slova, běžný výrazy, a hlavní věcí na básničce je příběh, přičemž ani rytmika by se neměla zanedbávat (ehm). Lyrika - používají se zvláštní slova, zkomoleniny, slovní hříčky, neobvyklá slova, novotvary a hlavně "božské" a nejlépe originální METAFORY. Většinou popisuje pocity, emoce a myšlenky, nebo se snaží navodit atmosféru. Hlavní věcí není ani tak obsah, jako spíš forma, ale nejvíc TO, jak to na "cílovou osobu" zapůsobí, čehož lze dosáhnout právě formou (nejsnadněji rytmem), skladbou a volbou slov. I lyrická báseň by ale měla mít myšlenku, aspoň malou. Ano, je to tak :-))
Leontýnka: vím, nezapomínej, kdo jsem... (máš u mě jednu básničku)
Snoopy: je to divný (i mě), ale opravdu v tom smíchu nebylo žádný zoufalství.

Krytyk
09. 09. 1999
Dát tip
"Podstatou epiky je vyprávění a klasickým ideálem odstup autora až kamsi do anonymity." - Tak epiku chápe poetický slovník, dále se ten slovník podivuje nad tím, že epická poezie se dnes prakticky nepíše, většina epických básní je poznamenáno pocity autora a pak se takové básni říká "lyrickoepická", učebnicovým příkladem v naší poezii je Máchův Máj.. Poslední vskutku epické básně byly napsány v antické literatuře, od vlády křesťanství již čistá epika ustupuje zejména myšlenkám o autorově vztahu k bohu. Pokud přestaneme být Evropocentristi (a že sakra jsme) mohli bychom si všimnout, že poezie mimoevropská ještě svoji epiku neztratila, stále umí žít v neosobních mýtech.. Takže Merle má vlastně docela pravdu v té dějovosti, méně v požadavcích na jednotlivá slova.

snoopy
08. 09. 1999
Dát tip
moc bych ti přál, aby to smíření se bylo opravdu a skutečné.. ne jen zoufalé..
..i když zoufalý smích taky není k zahození.. je po něm přeci jen líp.. ach jo..

leontynka
07. 09. 1999
Dát tip
jojo....Merlíku...moc pěkný, ani nevíš, jak moc Tě chápu.....

Bibša
07. 09. 1999
Dát tip
Bříza to vystihnul absolutně přesně !!! Analgetikum zabralo, hned je mi líp.

( Jen tak mezi řečí básníku,když už to všichni četli, tak se mi snad nikdo nevysměje : Jaký je rozdíl mezi epikou a lyrikou? V tématu? Nebo zpracování? Já jsem z toho jelen!!! Ke všemu dávám lyrika a klasikům to pak musí trhat uši. Můžeš mi odpovědět, prosím?)

slavek
06. 09. 1999
Dát tip
láska je mocná čarodějka. Líbí.

Bříza
05. 09. 1999
Dát tip
Pane Merl - Vy si snad děláte chronologické poznámy o posloupnosti pocitů v průběhu duševních krizí !? Krom dobré zábavy a zručné básničky rovněž téměř psychologická sonda a patrně rovněž analgetikum první pomoci pro čerstvě odstavené milence. :-)

Žeryk
05. 09. 1999
Dát tip
Málem jsem zapomněl dýchat.....
!!!!!

Merle
03. 09. 1999
Dát tip
Krytyku: sakra, zase máš pravdu, tam to fakt klidně šlo. Jinak jsem rád, že se ti to líbí, ale nečekal jsem to.
Špuntíku: díky
Bolku: vtip je v tom, že to bylo celý takový malý a krátký - mikro (ikdyž o nic míň intenzivní). Jsem za to hrozně vděčnej, protože jsem si uvědomil, jak dlouho jsem byl bez takhle silnejch pocitů. Je to něco jako sprcha ledový vody, není to zas tak příjemný, ale osvěží tě to.

Krytyk
02. 09. 1999
Dát tip
Kupodivu, i když je to dlouhé, není to nuda, některé pasáže (např. prohraný únor) jsou i velmi vtipné a přitom se pozná jasně, že je to tvoje báseň.. až na ten rytmus: musel začít se / bych se nebál dát tam to jsem: musel jsem začít se..

Špuntík
02. 09. 1999
Dát tip
je to sice dlouhé, ale čte se to jedna báseň.

Bolek
02. 09. 1999
Dát tip
Jseš dobrej, merlíku, žes to takhle zvládl!! Já jsem se z toho lízal dobrej rok. A ještě teď když si někdy vzpomenu, radši na to nemyslet. Jo to bolí víc než podebraná pata.. Hlavně, když dělá na jiný to, co zkoušela na mě. Je to dobrý, že je to pryč, ale city jsou někdy pěkný svinstvo...
No, asi jsem to trochu přehnal. Pěkná a poučná básnička, merlíku!!!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru