jak se zastavuje... a nezastavuje

jak se zastavuje... a nezastavuje

na břehu
chtěl si napsat, jak nedávno... jak nedávno viděl, jak nedávno byl jeden pocit... u pokladny v samoobsluze malý kluk... no malý, asi tak osm... "Nenašla jste tady rukavici?" ...rozplakal se... malý chlapec plakal, jakoby v té rukavici ztratil celý svět... jako by celý svět byl v palčáku... teda v tom jednom palčáku z páru palčáků...a jako by jej ztratil navždy...
...a vzal chlapce za ruku...a šli hledat... jeden obyčejnou rukavici a druhý ztracený svět... a našli ji a on... nic neudělal, jen se podíval, byla to vteřina a v očích měl radost a úlevu...

na moři
a včera šel ulicí ... a něco podobného... jenže za to neni oplaceno láskou a vděkem a úlevou ... ani jiskřičkou vděku ... za to, že člověk udělá, co udělá.... nelítostní nad svojí dobrotou, už nevycucává ze suché mouchy svůj zisk... prostě to nejde... vidí marnost toho pokusu pomoci, nevidí svoji dobrotu... je nemožné aby doopravdy pomohl... nanejvýš psát, nebo se radovat, nebo trpět... nebo jít ulicí... ale aby změnil, co vidí, na to nemá... ne že by to vzdal... ne že by necítil... ale hrknutí a slzy znějí do prázdna... ruka šáhla po bankovce chvatně, oba jsme se raději neviděli... oba jsme chtěli, aby ten zlomek vteřiny byl už pryč... zlomek vteřiny, na který on zoufale čeká a on se mu vyhýbá... styděl se, na obou svých koncích...? ještě ano, na samé hranici, kde stud ještě existuje
 

a v hlubině
už se ví, co je lidskost, a co je za ní...  ano, tak jsem to myslel ... pak už jeden kašle na to, co je lidskost a co cítí... dělá jediné - co může ... čin je jen nádech, o který jde, kdo by myslel na další a kdo by myslel, co bude dělat, až bude moci... už nejde se se sebou patlat... není s čím ... nic na tom není ... přirozeně ... až na to, že jeden z nás je omrzlej ... lidské bude, až budeme vědět, že v hlubině už není vzduch na volání... až tam, kde už nikdo nevolá... až v tom teple u netu nezapomene na "svoje" omrzliny až nezapomene, že v zimě na nějaký stesk už není dost krve, která by proudila... v zimě už není ani ten stesk ... víš? ... asi jsem to napsal špatně... lépe by asi bylo se do toho nepouštět... když je zle, nezbývá síla na volání o pomoc... není síla a její zbytky umrtví apatie, mráz, únava... smíření

... jiné jsou lidské skutky na pobřeží ... jiné na širém moři ... v hlubině se žádné lidské skutky nekonají ...