Valentýn navždy

„Máš tak krásné oči" řekl jí a zamilovaně se na ni podíval.

„Nemám, to dělají ty kontaktní čočky.“

„Ale sedí ti výborně. A ty tvé blonďaté vlasy, radost pohledět.“

„Jsem původně bruneta, ale tahle barva se mi hrozně líbí.“

„Aha. Ale stejně. A ta tvá ňadra, promiň, že jsem tak otevřený,  nemůžu si pomoct, ale jsou úplně úžasná.“

„To víš, plastika.“

Chlapec nevydržel.

„Je na tobě vůbec něco krásného pravého?“

Dívka se dlouze zamyslela.

„Tak proč si tak hrozně vynadala tomu klukovi, co se tě snažil sbalit? Vypadal bezradně, jen se do tebe trochu zabouch, to je všechno. Nemůže za to, že není zrovna model.“

„Vypadal tak odporně!“

„Proč jsi mu teda neřekla, že už máš kluka.“

„Vždyť nemám, ne?“

„Máš pravdu, mohla jsi mít.“

Druhého dne byl chlapec nalezen ve svém pokoji v kaluži krve. Každého zamrazilo při pohledu na žiletku, která zůstala zapíchnutá v boční části jeho zápěstí.                                                              Dívka se pod záminkou špatného prospěchu odstěhovala do většího města, ale chlapcova smrt ji nijak nezasáhla. Chlapcův případ byl uzavřen jako sebevražda bez objasnění příčiny.