Kosové se nám hemží po zahradě a straky je vyhánějí zpod sýkorčího krmítka.
Díky za básně (všechny). Nevím, co k nim říct....
Je to hodně složitý a ještě víc skvělý. t*
děkujeme
nooo, tri mravenci, dávajte si pozor, aby vás niekto neklovol:)
inak sa mi páčite:)
*
Třináct pohledů na kosa
I
To jediné, co se pohybovalo
mezi dvaceti sněžnými horami,
bylo oko kosa.
II
Měl jsem tři duše
jako strom,
na kterém jsou tři kosové.
IV
Muž a žena
jsou jedno.
Muž a žena a kos
jsou jedno.
V
Nevím, čemu dát přednost,
kráse ohebnosti,
nebo kráse nápovědi,
kosu, jak hvízdá,
či kosu hned potom.
IX
Když kos odletěl z dohledu,
vyznačil obrys
jednoho z mnoha kruhů.
XIII
Celé odpoledne bylo jako večer.
Sněžilo.
A stále chtělo sněžit.
Kos seděl
na větvi cedru.
(W.S.) :o)
Pro sebe na hoboji
Prology skončily.Jde o to, v co
naposled věřit. Možná, že naposled
zbývá jen výmysl. Je čas si zvolit.
I
Ten zastaralý výmysl široké řeky
v prázdné zemi; bohové, jež zabil Boucher;
hrdinové z bronzu, jež drolí čas -
a člověk filosofů dál kráčí sám a sám rosou,
dál si u pobřeží šeptá mléčné verše
o neposkvrněné představivosti.
Řekněte na hoboji, že člověk není dost,
že nemůže být bohem, že naposled nikdy
nemá pravdu, i když je nahý a statný; a přece
ten nemožný možný člověk filosofů kráčí dál,
ten člověk, který už tak dlouho
přemýšlí, ústřední člověk, lidský globus, jehož hlas
odpovídá jako zrcadlo, skleněný člověk,
který nás vrší v milión diamantů.
II
Je průsvitností místa, v kterém je,
a v jeho básních nalézáme mír.
Nabízí své chudé krámy a v létě pláče,
studený, očíslovaný člověk ze skla, pláče rosou -
"Můj srpne, nejsi sebou, dokud tě srpnem nestvořím."
kukačka jej volá a tajné kroky
se plíží nocí na smyšlených schodištích.
III
Jednou nemohl pro smrt a válku jasmín vonět
a jasmínové ostrovy se staly krvavým umučením.
A co ústřední člověk? Nalezli jsme mír?
Nalezli jsme souhrn lidí. A jestli jsme našli
ústřední zlo, našli jsme také ústřední dobro.
Padlé jsme pohřbili bez věnců z jasmínu.
Nebylo nic, co by nevytrpěli;a my také ne.
Zdálo se, že se jasmín nikdy nevrátí.
Ale my a diamantový vesmír jsme byli konečně jedno.
Byli jsme vždycky zčásti jedno. Když
jsme jej uzřeli, byli jsme úplně jedno, když
jsme jej slyšeli zpívat za ty pohřbené ve vlastní krvi
v lesích zděšených jasmínem, poznali jsme
člověka ze skla, člověka bez vnějších vztahů
(W.S.)
Skála
I
po sedmdesáti letech
Je to jen zdání, že jsme kdysi žili,
žili v domě matek, a ve svobodě vzduchu
se svými vlastními pohyby řídili.
Vzpomeň na svobodu před sedmdesáti lety.
Teď už není vzduch. Domy stojí stále,
ale jsou strnulé v strnulém prázdnu.
Už pominuly i naše stíny, jejich stíny.
Životy, kterými v naší mysli žily, jsou u konce.
Nebyly nikdy...Ty zvuky kytary
nebyly a nejsou. Nesmysl. Pronesená slova
nebyla a nejsou. Nedá se už tomu ani věřit.
To setkání v poledne na polní mezi
je už jen smyšlenkou. Dvě zoufalé hroudy země
se tehdy objaly v neuvěřitelném vědomí,
aby si podivně potvrdily, že lidskost je:
aby to jako předpoklad navrhli ti dva -
byly to dvě bytosti stvořené sluncem,
byl to návrh slunce na své vlastní štěstí,
jako by nicota byla také zaměstnáním,
předpokladem života, jako by její věčný chlad
byl něčím pomíjivým, jako by to bylo z její touhy,
že přišly zelené listy a pokryly vysokou skálu,
že přišly šeříky a rozkvetly, jako když slepota prohlédne
a vykřikne oslňujícím pohledem, když se naplní
ve zrození zraku. Kvetení a pižmová vůně
byly naživu, byly už nepřetržitě naživu,
částice bytí, tohoto obsáhlého vesmíru.
...
*** + *** + *** .... a za přání :-(
než jsem stačil odeslat, tak si tam přilítlo další pro hvězdičky - ale mi už došly :-)
bílá a studená pole jak zářivky
vrčí v nich světlo
a tma nechce růst!!!***
...Tři černí mrvenci, topí se v slze srny. S nápisem na věnci a na koruně trny...
děkujeme vám...
zefan: trochu falešně, ale neva...a nezazpíval bys nám ještě tu:
na poli sníh
a nad sněhem dráty
a stopy jež nevedou domů?
Jo tu znám taky...Kryl je uplně úžasný a hned jak jsem viděl tvuj nick, tak jsem se sám sebe ptal zda-li to má nějakou souvislot právě s tou písní co jsem ti tam napsal...
Můžeme potom spolu dát..Pod tmavočervenými jeřabinami, zahynul motýl mezi karabinami...:-))
srdcem stromu je jen datel
přijde mi i víc srozumitelná než obvykle
skvělý
v kosu se přihlašuju na zkoušky
zoro: dík, to jsme rádi...datel ťuká, to jo...ale představ si vykrmenýho kosáka na javoru, takovym tom trochu sestříhanym maličkym sídlištnim javoru, to je jak srdce mezi dřevěnejma cévama...
BAD_GIRL: dík, tak my se rozdělíme...rysem asi ne, možná půdorysem čili myší,to by mohlo bejt fajn, ale rys je velká šelma a náš lední medvěd je taky velká šelma a to bysme se asi nesnesli pohromadě no... :o)
Písmák