kout země

mraky koušou do klobouků
povolím jim tedy louku
povolím ať si ji zachmuří
vydusají mi na klobouku... potrubí

valí se jím hrom
drolí se v něm stěny
a přece je němý
a spisovný
muž

klokotá zbytek z kokota
vybízí to k mlčení
pozbyl vzduchu (kout)

kočičí lásku kostěnou
nedá jen pro dá za různá příkoří
kdejaká pohroma
do domů blesk
stesk nemáme

dopadají poslední
a hned tají
tají se mi...
utrhnu si od huby

---