Nevěra

Jo, moje Kristýna, to byl kus. Bylo jí pětadvacet a pracovala jako účetní v jedné právní kanceláři. Měla moc hezké nohy, vyvinuté poprsí a krásnej, pevnej zadek. Dlouho už jsem takový neviděl. Snad i pro něj jsem ji nechal bydlet v mém bytě. Zapomněl jsem říci, že jsme nebyli manželé, žili jsme však dohromady. Náš byt nebyl moc velký, ale teplý a útulný. Měli jsem v něm všude parkety nebo dlažbu. Koberec byl pouze v ložnici a ještě jeden malý v pokoji pod stolem. Ložnice byla vůbec nejlépe vybavený pokoj celého našeho bytu. U čelní zdi byla velká manželská postel, jak zepředu, tak i zezadu ohraničena zábradlím. Z každého rohu trčela chromovaná tyč a všechny tyče byly spojeny pod stropem železnou konstrukcí, ze které viseli červené závěsy, povětšinou svázané stužkami k tyčím. Taky jsem tam s Kristýnou trávil nejvíc času. Někdy jsme pouze leželi a povídali si, jindy jsme se bouřlivě milovali. Žádná ženská mě nedokázala tak dobře udělat jak ona. Poslední dobou nám to ale moc neklapalo, většinou přicházela domů unavená, kolem půl jedenácté a už se jí do ničeho nechtělo. „Dnes ne, miláčku, dnes vážně ne, jsem moc unavená a potřebuji si odpočinout,“ tuhle větu jsem poslední dobou slýchával pořád. Je pravda, že mi sex začínal chybět, ale onanování mě dostatečně neuspokojovalo. Potřeboval jsem slyšet ty toužebné vzlyky a mít ten pocit splynutí dvou duší, dvou těl. Také proto mě mrzelo, když jsem se v noci probudil a Kristýna vedle mě potichu masturbovala. To mi vážně přišlo moc líto. Chtěl jsem se jí zeptat: „Máš to radši sama, zlato?“, ale byl jsem unavený a stejně bych neměl náladu. Našemu milování vždy předcházel malý rituál, který spočíval v tom, že Kristýna měla na svém stolku fotku své maminky. Byla to bezva ženská, ani jsem ji nestačil moc poznat. Zemřela totiž v pětačtiřiceti letech, protože ji na přechodu přehlédl jeden opilý řidič. Kristýna se nedokázala milovat , když byla fotka na stolku, a tak ji vždy před našimi orgiemi dávala rubem na koberec. Možná to bylo zbytečné, ale nestálo mi za to se skrz takovou hovadinu hádat.
Jeden večer jsem seděl v obýváku v křesle, jedl křupky a pil pivo. Kristýna nebyla doma a tak jsem sledoval na Eurosportu box. Ten chlápek tam tomu druhému právě dobře natrhl prdel, když jsem uslyšel cvaknutí zámku. Má láska vešla dovnitř. Čilá a veselá.
„Drahoušku, chtěla bych se milovat!“ vykřikla.
„Co, že nejsi unavená?“
„Tobě se nechce?“
„Ne, to ne, ale už dlouho si do toho jít nechtěla.“
„Dnes mám právě akorát na to náladu!“ křikla Kiki a sundala si bundu.
„Co máš v té tašce, Kikinko?“zeptal jsem se.
„Překvapení!“
„Překvapení? Jaké překvapení? Co je to?“
„No když jsi tak zvědavý, tak ti to ukážu. Už to mám!“
„Cože? Pouta? Proč pouta, k čemu máš ty pouta?“ Dostal jsem mírnou závrať, neboť jsem si vzpomněl, jak mě jimi spoutali fízli, když mě jedna nezletilá holka obvinila ze znásilnění, poněvadž jsem ji okřikl, protože se předbíhala ve frontě na lyžařský vlek.
„Ano, lásko,“ řekla, „nelíbí se ti snad?“
„K čemu je proboha máš?“
„Víš, napadlo mě, že bychom mohli vyzkoušet něco nového, máš přece rád změny, ne?“
„Samozřejmě, jen mě to mírně zaskočilo, to je všechno.“
„Tak už pojď, nezdržuj, jsem celá rozpálená!“
„No, dyť už jdu.“
Vstal jsem z pohovky, šel do koupelny, stříkl jsem si ústní sprej hluboko do krku, ať si Kristýna nestěžuje, že ze mě táhne pivo a šel za ní.“
„Oh, miláčku, jak jsem po tobě celý den toužila!“
„Já jsem se na tebe taky těšil!“
„Hele, nelíbej mě na prsou a přilož ruku už k tomu zábradlí.“
„Dnes nechceš předehru?“
„Tak, dej tam ty ruce, strašně mě to vzrušuje!“
Uslyšel jsem jen cvaknutí.
„Kam jdeš?“ ptal jsem se.
„Vydrž, jen do kuchyně.“
„Proboha, na co bereš ten nůž?
„Uříznu ti jím koule!“
„To je ale blbá legrace.“
„Moc se nesměj, bude z tebe eunuch!“
„Au, neblbni, netlač na to tolik, to už není sranda, Kristýno, vážně stačilo! Proč brečíš?“
„Ty svině, já tě měla tak ráda!“
„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
„Co se stalo? Pícháš to do jiné, to se stalo!“
Mlčel jsem.
„Netvrď mi, že to není pravda. V práci se mi dostali do rukou fotky, Víš jak mi bylo? Tak co mi na to do prdele řekneš?“
„A co mám tak asi dělat, když ty na to nikdy nemáš náladu, aspoň to tvrdíš, pak se probudím a vidím, jak máš v sobě dva prsty a slastí málem omdlíváš!“
„Já jsem tě ale nikdy nepodvedla, věřila jsme ti!“
„Kristýno!, au, nech toho!“
„Vykastruju tě ty šmejde, uvidíš, že na to už nebudeš mít ani pomyšlení!“
Čepel se již tlakem zařezávala.
„Kristýno, tímto nic nevyřešíš!“
„Budu mít jistotu, že už se do jiné nevystříkáš!“
„Vážně? A komu si vždycky říkala, jak má pevný ocas? Jestli řízneš, tak je s tím konec. Kurva, vždyť tě kromě mě ani žádný jiný chlap tak neudělal. Schválně mi řekni, kolik chlapů přede mnou ti našlo géčko!“
Kristýna se mírně zklidnila
„Nebreč!“, řekl jsem jí.
„Budeš bez varlat. Neměl jsi šukat jinou!“
„Ach bože, myslím, že tím to vyřešíš. Pojedu do nemocnice. Budeš tady sama. Chvilku!“
„Proč jsi mi to udělal. Proč? Já tě miluju!“
„Neplakej a sundej mi ty pouta.“
„Musím přinést něco na krev.“
„Na krev?“
„Trochu ti teče, asi jsem moc zatlačila.“
„No, hlavně, že mi pořád stojí. Utři mi to ubrouskem.“
„Vydrž chvíli…“
„Vždyť to nic není.“ řekl jsem, když mi ukázala malou rudou skvrnku, rozpitou v papírovém kapesníku.
„Odemknu ti ty pouta, vlastně mě to vůbec nerajcuje, jen jsem se ti chtěla pomstít.“
„Ty jsi mi ale pěkná děvka,“ zakýval jsem hlavou, „nejradši bych ti jednu vrazil!“
„Ty bys mě uhodil?“
„Jen jsem to tak plácnul a neplakej pořád, zatím jsem nic nepromarnili. Ještě je dlouho do rána.“

Do ulice svítil měsíc. Zbídačení psi chodili po sídlišti a žrali zbytky u popelnic. Koruna posílila na 32,12 Euro a na pulty stánků se dostávalo třístédvacátéosmé vydání Blesku.
Fotka byla rubem na koberci.