Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
túžba...
datum / id06.03.2006 / 199378Vytisknout |
autorzvedavec
kategorieOstatní nezařaditelné
zobrazeno1819x
počet tipů3
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Premýšam, že láska je (aj) túžba splynúť, či oddať sa a prijať; asi nenaplniteľná, pretože milujeme viacerých. Neustále sa splynutím meníme. Zase vzniká nerovnováha a potreba splynúť...
túžba...
Včera si zomrel a dnes 
Tvoja iskra vo mne hreje.
 
A vidím svet
trochu i Tvojím okom.
Neukončene!
 
Iná Tebou, chtiac-nechtiac,
po štipkách či hrsťou?
rozsievam Ťa
- do celého sveta.
 
Budeš dnes opäť medzi nami,
zamiešaný do mňa,
ale prichádzaš ku mne tiež
nepoznaný i z mne cudzích,
ktorých si sa dotkol,
či ktorí to dali - ďalej.
 
...ostaneš na svete ...navždy.
 
Prečo predsa mi chýbaš
a vietor veje smútok? Tak prečo?
 
 
snáď
že chcela by som sa dať meniť
Tebou v láske i ďalej - a priamo,
 
A Tebe tiež dopriať šancu
premeny krásnymi ľuďmi
- tu – s nami - na zemi...
 
veď žiaľu si si užil i vopred,
-  vediac, že o toto prídeš.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.01.2007 12:17:20avox
Kdyby člověk nepoznal bolest a smutek, nedokázal by ani rozeznat a ocenit, vychutnat okamžiky štěstí */
15.03.2006 19:58:16Oldjerry
korektor
Můj táta byl celkem prostý, ale moudrý člověk. Mimo jiné říkal : v životě je asi 90% práce starostí, potíží, nepříjemností a jen asi 10% radostí a štěstí. Ale těch 10 % stojí za to, snášet těch 90 %... Tohle tvrzení je jedním z mých kred a dá opravdu napasovat skoro na všechno
15.03.2006 16:57:41zvedavec
:)stále viac dospievam k názoru, ktorý naznačuješ :

smútok, bremená, bolesť a "to zlé a ťažké" je podmienkou tej druhej strany, všetkého krásneho, hodnotného.

Keďže o tie hodnotné a cenné póly záujem mám, ostáva - prijať - všetko.
14.03.2006 18:13:28Oldjerry
korektor
To je pohled zároveň ze všech stran, takže tvary i barvy se prolínají do surrealistického obrazu duše. Co naplat : začínali jsme osobní lyrikou snad všichni... ale jen někomu to vydrží déle a někdy celý život. Někteří z nás po pár osudových ranách ztratili vnímavost k bolesti a přidali jí do vyřazených cestovních potřeb. Čert ví, co je lépe. Když se tak člověk prochází díly na písmákovi, má pocit, že i ta bolest obohacuje život.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.