zkusím napsat báseň volným proudem času

mohlas kdykoliv umřít bál jsem se že mi zdechneš já tě tak miloval já tě tak miloval já tě tak miloval
nejkrásnější žena na jakou jsem kdy narazil alespoň v tehdejší četbě času ale takových by bylo tím to nechci shazovat
ale shodil jsem to jinak bych se neubránil vlastní smrti
spadlo to a tys to pošlapala
tak jsem to taky pošlapal
a kdybychom to dělali rytmicky
a s pocitem sounáležitosti kterou bylo zbytečné zapírat
byl by to tanec smrti
a svůj dnešní svět čtu i v jiných aspektech
tím nějkrásnějším je pro mne rozpor v dívce kterou miluju a ona miluje mne
a přece spolu nebudeme protože se nám
svým způsobem nechce
a protože to vlastně není tak daleko
co jsme šlapali
co jsme svým způsobem opravdu šlapali
ale o to asi nejde
energie není nevyčerpatelná
a pláčeme spolu
i když každý trochu někdy jindy
nebojím se že mi umře protože dokážu přijímat
a nechci nechci aby mi umřela já nechci žádnou jinou
z hlediska mého jazyka se to dá číst jako nejkrásnější poezie
která se pohybuje v poetice pohledu dolů
a vyjevení toho nejjednoduššího
a taková poetika je vždycky svým způsobem
nepřijatelná
s rostoucím věkem se můj vnitřní svět stává metafyzikou
kterou je krásnější a krásnější uchopit
ale pojmy jako láska a smrt
jsou v takovém světě mnohem víc neuvěřitelné
miluji miluji umírám a nevím za co

---