něco na odlehčení, abyste si nemysleli, že jsem úplný pesimista, i když stejně jsem...

Jestli se to zase svrkne, nejen, že se vámomluvím, ale taky se asi na*seru. Protože dobré jídlo uklidňuje. :)

Studenou hvězdu, ten uhlík lidského tepla spočívající v tvém oku tolikrát jsem chtěl uhranout. Tolikrát, tolikrát! Copak to nevidíš? Ale nemohl jsem, nemůžu, mlčenlivé ne štípe skoro jako vyřčené a má slova se zarývají do hloubi ticha, které jsem vyřval před věčností pouhého snění. Bez rukou, bez nohou, bez hlavy, ztracené nespraví, nechcou a nemohou.

---