Zítra?

Jako pára, jež se houpá
Ve svém provizorním koutu
Může to být trochu zvláštní
Chvíli klesá, chvíli stoupá
Když pohrdá svojí záští
Mizí v kouzle dórských sloupů

Jako ptáci, jež se vznáší
V paralelách jiných světů
Každý z nich se trochu hledá
Když se z jeho křídel práší
Mezi křehké větve sedá
Unavený z dlouhých letů

Jako strom, jež se vyvrací
Bez pomoci cizích stesků
Mezi vlastní slzy padá
Neb se jeho statnost ztrácí
Sladce zívá jeho zrada
Matnou barvou jasných lesků

Jako voda, která mizí
V propadlišti čirých zlomů
Když okusí slanost moří
Sama sobě zdá se cizí
Jakmile se hráze boří
Proniká do vlastních domů

Jako láska, která zoufá
Nad vadnutím rudých květů
Po iluzi tiše volá
V sebe sama marně doufá
Jednou vcelku, jindy zpola
Marně hledá vlastní větu

Jako naděj, která sténá
V neustálém skřeku dravčím
Oheň vzývá, vodě spílá
Jak je špínou pročištěna
Kam odchází naše síla
Když staneme před popravčím?