Karamela

Do vlasů ti šeptám křehká vyznání,
žhavá těla dotekům se nebrání,
něžně vklouzneš mi do dlaní,
mizíme v sobě navzájem spoutáni,
noc marně brání se svítání…

Ztrácím se ve vlnách tvého těla,
ty pluješ na mně jak hrdá karavela,
uprostřed bouře ústa slastí oněměla…
chutnají sladce jak z medu karamela!

cestou po hvězdách se oddáváme snění,
že věčné je naše poblouznění,
že i zítra krev se touhou zpění
a my budeme hříchem vysvěceni…