Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Svítilna rozumu poblikává
datum / id07.03.2001 / 20327Vytisknout |
autorOstrich
kategorieSmíšené verše
zobrazeno3332x
počet tipů12
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Svítilna rozumu poblikává

Svítilna rozumu poblikává
Děláme, co je potřeba
a mimo to
na studeném zrcadle
píšeme svá slova do mlhy
 
Pár lidí si je přečte
náhodou
Otevřou se dveře
a slova se odpaří
Necháme všeho a rveme myšlenky do knih
Bezohledně
Sekáme slova do skal
Křičíme
počkejte Zastavte se
Dýchněte na zrcadlo
To jsem já
Doopravdy
Jenže všude kolem jsou stejná slova
a skály jsou popsané odshora dolů drobným písmem několikrát přes sebe
takže nakonec pochopíme, že...
Potom ale jdeme jen tak běžnou cestou a podíváme se směrem
kde vždycky byl prázdný obzor
obrovský pustý oceán obilného pole bez cest stromů kamenů
A ona se tam narodila hora
 
Nemůžeme tomu uvěřit
Hltáme její slova
Její zjevení
Lezeme na ni zleva zprava
přežvykujeme ji do řečí
do písní do novin do reklamy do filmů do učebnic
Vzlykáme Áááách
Rozplýváme se a Soukromě uvnitř
Trneme.
Na chvíli.
Tak jak jsme zvyklí to dělat se vším
co se nového objeví

Takže za pár let je kolem hory všude písek odpadky
a vrcholek se ztrácí v nánosech v náplavách v návějích
jakoby nikdy nebyl jasným tvarem
Jen tak si zvykneme.
Zbrousíme ostré hrany pyramid
na kterých neumíme žít bez odpovědí
pod stálým tlakem vědomí
jenom umírat hrát si a spát.

Ale stejně pod úrodnou mírnou nížinou zvyků
nás nahlodává bobtnající láva
Pokaždé znova z hledající generace
odlomí jednoho z tisíce do horoucích pekel nepokoje
na den na pár let napořád
Jádro je ještě tekuté.
Nánosy ovšem rostou.

Nelze zjistit, kudy vede cesta.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.05.2016 16:04:33voice

:o) *

17.03.2016 11:56:09slunceblunce

:)

17.03.2016 10:56:11Ostrich

Co by mělo znít blbě? Mne to vysloveně nadchlo. Dělám to odedávna podobně...

To mne moc těší, že si píšeš deník a kopíruješ si do něj "zdroje" - dokonce mi naskočilo, že přece většina antických děl se zachovala právě takhle, ze zlomků uvedených ve "výpiscích z četby", které si tehdy ale lidé určitého memodruhu tehdy spíš posílali mezi sebou, než psali do deníku. Dnes ovšem epistolární umění jen málokdo zachovává, maily zůstanou jen na serverech a tam taky časem zmizí... I když deníkoví lidé si je obvykle taky kopírují - aby se mohli vracet, aby nezapomněli, jak to bylo doopravdy, nevytvořili si falešnou představu...

Nic nemaž, zamotané jsou věci správně, tak se žije - rovné cestičky mohou být vytvářeny až na terénu, který vytvořili ty zamotané, představ si třeba údolí, které vyhloubí meandrující a povodněmi oplývající řeka - teprve pak, když už je za mnoho století dostatečně široké, mohou v něm lidi postavit dálnici :-)

17.03.2016 06:50:23slunceblunce

mě je hrozně líto, když se třeba tady objeví skvost a za pár hodin už jako by nebyl... slova seřazená přesně jak cejtím, vyjádření pocitů a tak

už před několika roky jsem si začala básně, které mě hodně oslovují kopírovat do svého deníku a tam si s nima hraju... já vím, že to zní blbě, ale poezie, která někoho zasáhne, by umřít neměla :)  ale asi už to někdo řekl přede mnou, tak jen že mám z týhle básně takovej pocit .. aby zůstala a lidi se k ní vraceli , tak asi

a to nemám ráda, když se v básních používá "my" , protože každej cítíme jinak a to zahrnutí všech tedy i mně beru jako určení, hotovou věc :)

u téhle to tak nemám a ráda jsem se nechala zahrnout ...

no mazat to nebudu, snad to není moc zamotaný, co jsem napsala :)

26.04.2015 11:36:49R. L.
... musím pomalu a ještě asi několikrát.
20.07.2014 02:25:10Silene

Určitě, určitě (já si zrovna o příspěvek vedle sebekriticky - s pohledem na digitální ciferník - pomyslila, "že přijde mladší, a ten už se nezakecá...")

Je spousta nitek, které by se mi chtělo rozvinout, už jen pro vzácnou příležitost takové společnosti, ovšem na druhou stranu, abych zas zbytečně nevypárala, co už bylo upleteno.

Pokud se někdy povede, skutečně ráda si počtu, abych si rozšířila obzory, pokud se semele jinak, pokusím se stejně tak o domyšlení:).

PS. S PS určitě něco cloumá, dnes jsem u své soudobé obsese dokonce odmyla nádobí, což se mi v nocích předtím rozhodně nezadařilo.

Tak hezkou dobrou tuto i ty příští.

20.07.2014 01:57:15Ostrich

Mám chuť psát o tom, jaký význam vidím pod slovem intuice, o tom, co vlastně jsme, o té evoluční cestě, miliardleté, která je v nás zakleta... jak je mysl slovní slaboučkou vrstvičkou na obrovité vířivé stavbě... Jung říkal, že vědomí je jak svíčka na ořechové skořápce, plující temnými vodami :-)

Ale dnes má server PS nebo moje připojení k němu nějaký technicky špatný den, strašně dlouho trvá, než se načte nějaká stránka, tak si to nechám na příště - a díky za poklony. Je to hezký pocit, zažít přímou smysluplnost psaní...to by jeden hned pokračoval.

Ještě se sem snad vrátím, třeba pozeptat se na danajskost daru - mně připadá, že jako lidé jsme sítí různých memodruhů...a beru to jako evolučně potřebný kvas, s tím, že vlastní memodruh je potřeba podporovat, aby nezanikl, protože málorozměrná síť je také málo obranyschopná. Ale teď už radši zalehnu.

 

20.07.2014 00:24:50Silene

To si piš, že platí. Proto se mi u tebe tak líbí, oslovuješ (a nejsem v tom sama, to je evidentní), smím-li si dovolit tuto poklonu. Máš tu, tuším, moc hezkou knížku.

Dar je to asi danajský, tedy myslím v mém případku. Přináší to povětšinou jen onen již licencovaný žal a výdaje.

Neořechovou byl myšlen počítač, tou nespolehlivou pak vlastní hlava.

...............................

Navíc jsi hodnotný odpichový:) zdroj informací, vážím si sečtělých lidí, sama ubohý nahodilý sběratel, čtoucí dopodrobna jen obaly od sušenek.

I v próze jsou ztráty a nálezy v překladu, ano... ale víš... tebou popsaný "problém" na poetickém útvaru právě miluji... jako by v něm byl umocněný, jak jejich tvorba, tak jejich luštění se vyrovná hrátkám se sudoku. Nádherná cvičení, v nichž nematematická hlava mého kalibru rozhodně potřebuje spasení v podobě náhlého osvícení. Je to obdobou intuice? 

S poezií je to jako s pravdou. Lidé se o ni hádají, ale ona rozhodně není jedna jediná, vždy jich existuje několik, více či méně neklidně v paralelním zapojení.

S nádobou jsi to vystihl. Zrovna takto celá věc funguje.

Jestli si na světě něčeho vážím, je to vzácná možnost porovnávat tvary nádob. Někdo umí vyjádřit jejich objem přesnými fyzikálními vzorci, a tak si poradí sám, ale učiníš-li tak prostým přelitím, vystěhovaná tekutina se dotkne nově osídlených stěn.   

Myslím, že bez intuice ani nevymyslíš, ani neobjevíš.

19.07.2014 23:47:26Ostrich

Máš talent psát v takových jinotajích, že je možná málokdo rozluští, ačkoliv tobě přijdou jasné - a jak jsem tu větu dopsal, uvědomil jsem si, že platí možná i na to, co píšu sám :o) Má to ovšem výhodu nutnosti ptaní a vysvětlování, tudíž pokračování komunikace....kterou z možných neořechových svítilen jsi asi myslela?

Dnes bych možná ještě víc zdůraznil, že nejobtížnější zápis z hlediska trvanlivosti je právě v udržení správného významu sdělení při přechodu z jedné mysli do druhé. Co nám je platné, že rozluštíme slova, že zůstanou na skalách či discích, když nechápeme jejich tehdejší významy? Hermeneutika se snaží - ale je to mnohem horší, než rekonstruovat zmizelý svět ze zkamenělin, protože jazyk nemá žádnou DNA... Faktické poznatky typu matematiky nebo chemie tyhle problémy nemají, protože strukturu skladebné logiky nebo skladebné přírody po odhalení kostiček už nelze ztratit. 

Ale jsem rád, že máš z téhle staré básničky plátno, taky jsem to dělával, že jsem si důležité věci vytiskl a dal na nástěnku, abych je měl pořád před sebou a mohl o nich přemýšlet, vraceje se opravdu k nim samým, nikoliv k mým představám o nich. Tohle je - aspoň co si pamatuji, protože básnička je až děsně stará - právě o tom, že semtam se někomu povede cosi podstatného...ale jen málokdo to uvidí doopravdy. Napadá mne typicky třeba Kesey se svým "Vyhoďme ho z kola ven"...když jsem se díval na to, co z toho udělal Forman a i jak to lidi obvykle chápou, byl jsem ...zděšený?....jak je úplně zakryto, co autor ...snad? podle mne?....především chtěl sdělit...

Ale ono to nejspíš je tak, že každý si nabere podle tvaru vlastní nádoby. Třeba z knihy Job, to je takový letitý kulturní sport, luštit, co dávný autor doopravdy myslel - a co třeba vyjádřil, aniž to věděl, pěkně intuicí?

19.07.2014 11:34:40Silene

Ať je to, co chce...,

zůstala mi přes noc na zhasnuté obrazovce a nechce se mi ji vůbec vypínat. Leda jak plátno, kdybych to uměla.

Většiny skal škoda pro naše záměry.

To papír by leckterým slušel...

Protože jedna z možných svítilen rozumu není ňák to pravý ořechový. 

Na druhou zas není spoleh v zápisu na disk.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.