Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rozhovor

07. 04. 2006
2
2
1317
Autor
Hugo

Nakonec v celé místnosti zavládlo ticho.....takové ticho až bylo slyšet pískání v uších ...takové ticho a on slyšel zejména tlukot svého srdce...ten zběsilý tlukot...připadal si jako rak...který chodí pozpátku...12-9-6-3-a zase 12...jakoby ani nic nebylo..jakoby to vše byl pouhý sen...jakoby klam...celičké to universum...celičké to bytí....Nezbývalo nic jiného než sdělit jak se věci mají...ale jak jenom začít...

 

 

Ve svém zaměstnání se setkávám s nezměrným lidským utrpením, při mnohých rozpravách s pacienty, případně s rodinnými příslušníky, se dotýkáme mantinelù existence. Podotkněme, že nikdo z nás není prorokem a nikdy nebude, neznáme budoucnost a moc dobře víme, že naděje zmírá poslední. Je to hra čísel, hra pravděpodobností se spoustou vnitřních i zevních vlivů. Jsou veskrze jen prognózy dobré, nejisté a špatné....

Každý z nás reaguje na sdělenou skutečnost jinak. Jsou jedinci, kteří si možnost vážného onemocnění za žádnou cenu nepřipustí. Jiní reagují rezignovaně, odevzdaně si nechávají vysvětlovat zamýšlené diagnostické èi terapeutické úkony. Jen málo je, jak já říkám, bojovníků. Ať se děje co se děje, tito, se svým onemocněním bojují, je jim jedno je-li prognóza taková či jiná, je to vyhlášení války rozsáhlým srdečním infarktům, ochrnutím po mozkových příhodách, nejistotě všemožných nádorových onemocnění.... Je to maximální triumf vůle, trpělivosti, výdrže nad šedivou skutečností. Je mou povinností pomáhat a podporovat všechny nemocné...ale ...ti poslednì zmínění, nám i všem příbuzným, tento úkol značně usnadňují. Je také pravdivou skutečností, že tito bojovníci mívají lepší terapeutické výsledky - co se stavů kupř. po ischemických mozkových příhodách týče, nebo dokáží s infaustními onemocněními déle, a ve srovnání s depresivně laděnými, i kvalitněji žít.

Bylo by pěkné, byla- li by medicína všemocná...ale není, nebyla a nikdy ani nemůže být. Je naší přirozeností, že v momentě našeho početí, nás v celé naší jedinečnosti doprovází i pravděpodobnost nevyhnutelného. Kdy, jak, na co a jak dlouho bude celý ten proces umírání trvat ...to neví nikdo z nás ...spásná nevědomost. Nicméně určité memento mori by nám mělo pomoci najít sebe sama, uvědomit si pomíjivost věcí na nichž často nepřiměřeně lpíme, uvědomit si hodnoty, to co je důležité oddělit od zatěžujícího balastu, najít třeba i po několikáté lásku k bližnímu i ke všemu živému. Mít radost z maličkostí a naučit se je vnímat....zapadající slunce, voňavý vzduch po dešti, pohled na sytě zelenou jarní louku...oplácet nezištně úsměv úsměvem. Najít sílu odpouštět. Vnímat krásu v různých jejích podobách, ať je skryta v básni, v obraze, hudbě.... Umět vnímat okamžik, žít jím ...vyrovnán s minulostí, nelhostejně připraven vkročit do budoucího.


2 názory

Hugo
01. 04. 2017
Dát tip

zapomněl jsem na to jako na smrt :-)...lidové rčení....snad proto se k sobě chováme tak ...máš pravdu...povídka to není...jen vyhřeznutý stín mé duše...


zvedavec
08. 03. 2017
Dát tip

hm, poviedka to asi nie je, ale obsah tohto textu ma obohatil, naliehavo pripomenul, čo síce poznám, alebo tuším, ale na čo zabúdam


Hugo
17. 04. 2006
Dát tip
Diky za kritiky. Nejsem literat s velkym L, jen si timhle zpusobem filtruji prozitky...jen malo z nas dokaze skutecnost se vsim vsudy postihnout slovy. ono Carpe diem ma cosi do sebe ...ale po pravde kdo z nas se tim ridi...Mejte se!

StvN
11. 04. 2006
Dát tip
Tohle je typ sdělení, se kterým všichni tak nějak souhlasíme. Nepřináší nic nového a možná proto je takové jalové. Něco jako - je krásně, tak žijme, protože jednou tu nebudeme.

Micro
08. 04. 2006
Dát tip
Viz ašš. - tohle neni povídka... Když jsem přečetl prolog, čekal jsem nějaký napínavý - možná hororový - příběh - dovedl nalákat, ale ten text pod tím to posunul úplně jinam. A pro mě - v kategorii povídek - špatným.

..clovece...ja ti neviem... ...mozno ako uvaha... ...ale ako poviedka sotva...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru