Píseň o lesní romanci

Píseň o lesní romanci:

 Já sedl jsem si na palouku,

stromům jsem hleděl do koruny,

bylo motýlů dost tam a i brouků,

v kůře luštil jsem staré runy,

 Prodíral jsem se v lese mlázím,

zabředl jsem do borůvčí,

té, co chybí mi, i možná scházím,

vřes teď je mé lásky mluvčí,

 Nechci zraňovat jak průtrž mračen,

nechci zadupat, co krásně klíčí,

ať stromek tu zůstane nezmrzačen,

ať dojmy své dalším pak líčí,

 Já vracím se stále na mýtinu,

kde uzdraví mne vše, i bolí,

svit dopřává tu místo stínu,

jeden s druhým tady nezápolí,

 Hold tichý tomu lesu vzdávám,

jenž mír a klid zná, a i bouře,

v lese tom se klidným stávám,