Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO ženách v umění a umění obecně
27. 04. 2006
12
14
6263
Autor
Armand
Tento text, úvaha, vznikla na základě diskuse, kterou vedly dvě spřízněné duše, jedna z nichž je básníkem a muzikantem a druhá vyniká ve fotografii a citu pro kompozici, zajímá se o konceptuální umění a umění jako takové studuje. Na počátku stála otázka: existuje něco jako "ženské umění"? Její zodpovězení přirozeně vedlo k tázání se po tom co to vůbec umění je a jaký je jeho smysl. Tato krátká úvaha je odpovědí.
O ženách v umění a umění obecně
Může být umění ženské a mužské? Co je to umění? Je důležitější forma nebo obsah? To jsou prosté otázky. A proto by na ně měla být prostá odpověď.
Umění může být ženské a může být mužské. To ale není to pravé umění ve své celistvosti a jednotě. Muž a žena jsou, tak jako fotoaparát, štětec a plátno nebo pero, pouze prostředkem. Jsou moderátorem rozhovoru - obsahu a formy, ducha a hmoty. Až z jejich spojení a harmonie vzniká umění. Právě tady je ta mimořádná důležitost člověka, jako prostředníka nebo moderátora, protože právě on je v umění branou, kterou vstupuje duch do hmoty.
A dostávám se zpět na začátek: pokud označujeme umění za ženské či mužské, znamená to, že umělec v roli moderátora nebyl nestranným, že jako brána nebyl zcela otevřený, že při tvoření nedokázal zapomenout na sebe sama a onu čistou tvůrčí energii „obarvil“ svým názorem a výrazem, svým já – konstruoval. Konstruktivismus v umění je omezeným výrazem, pouhým „uměním člověka“. Přesto však může, a to velmi dobře, plnit svou roli a má své místo na světě. Skutečné umění s velkým U však není nikdy konstruováno a skládáno – je zachycením divokosti a spontánnosti Bytí.
Velké umění transcenduje všechny prostředky, včetně kategorií mužské či ženské. Oslovuje všechny, přesto každého jinak, a to podle jeho úrovně vnímání. A přesto, že je průzračně čisté, nese energii a stopu svého tvůrce, avšak ne tu, kterou umělec dílu vnutil, ale kterou si od něj dílo samo vzalo!
PS: Co se týče otázky zda forma či obsah. Odpověď je naznačena v textu, ale jednoznačně lze říci následující: ani forma, ani obsah, ale forma i obsah. :)
14 názorů
synáček: to jsi napsal krásně, že od ženy přichází požehnání a proto má muž potřebu ji ochraňovat. To je připomenutí nádherné skutečnosti, na kterou tak často zapomínají muži i ženy. Děkuji. :)
V postatě souhlasím s autorem. Jen bych chtěl dodat, že umění je duchovní záležitost, ale pokud jde o „duchovnost“ , muž a žena na tom nejsou (dle mého soudu) stejně. Žena je (anebo původně byla) mnohem duchovnější, nežli muž. Proto skrze ženu mělo přicházet na člověka požehnání a proto také každý skutečný muž má v sobě potřebu ženu ochraňovat. Muž je méně duchovní, nežli žena, neboť mužův úděl byl mnohem více připoután k hmotě, kterou měl svou prací měnit a zvelebovat. V době po vědeckotechnické revoluci a emancipačním hnutí, kdy dochází ke značnému stírání rozdílu mezi ženským a mužským principem, je ovšem velmi těžké něčemu takovému uěřit. Takže, si myslím, že jisté předpoklady k tomu, aby tu rozdíl v uměleckém projevu byl, jsou (anebo byly), ale skutečnost může být (dnes)asi pouze jen taková, jakou popisuje autor… ¬***
Zdravím Tě! :)
Nějakým záhadným způsobem se mi dostalo toto dílko do avíz a jsem tomu ráda. Uznávám, že s Tebou cele souhlasím. Domnívám se, že každé dílko má svůj vlastní nádech a to, zda je ženské či ne už záleží na pohledu kritika. Bylo tu zmíněno, že existuje určitá ženská poezie - inu, to je něco jako romány pro ženy v próze? A kdo říká, že i takovéto romány nedokáží napsat dobří autoři muži :)
Největší odměnou mi bývá, když si každý čtenář dílka odnese něco vlastního, co mu připomnělo, pohladilo, rozesmutnilo :)
Krásné dny, příteli. A děkuji za úvahu.
Omlouvám se, že tentokrát nedisponuji skoro žádným názorem i když je toto diskuse:) Já si jenom dneska, protože mám konečně trochu času, pročítám všechno možné kolem a zasekla jsem se u Tebe a... tady. A hlavně tady:
"...protože právě on je v umění branou, kterou vstupuje duch do hmoty."
Bereš dech:) Umíš vtěsnat do obyčejného textu tolik poesie, že já vážně nemívám slov.
A jinak zastávám názor, že forma by byla k ničemu, kdyby byla o ničem a obsah není uměním, nemá-li formu. Takže pro mě je to taky tak nějak nastejno:)))*
nepotrebujem
20. 05. 2007
Děkuji za úvahu ... v názorech pod ní se mírně ztrácím, ale pro mne je jedno velké Umění - žít :)
(Ty ostatní jsou schované uvnitř, jen někdy se odváží) Jsem ráda, že mohu číst
Tož, děcka, já nevím, na mně je to dost intelektuální. Jestli jsem to nepochopil, tak je to vaše vina, ale řekl bych to tak:
Je jasné, že když stavíme barák, dáme mu povětšinou pevné zdi, ty posuvné u nás zatím moc nejedou, ale pak na to zapomeneme, bereme to jako holý fakt a věčně stěhujeme nábytek a měníme kytky a věšíme obrázky a utíkáme ven.
Umění jako asi i mnoho ostatního je skutečně o vzájemných vazbách. Sice na počátku stojí obecná pravda, ale jsme-li poctiví, tak rychle zjistíme, kolik úhlů pohledu se nám nabízí a ty jsou podmíněné ještě naší odvahou a ochotou je přijat.
A to platí i o ženskosti a mužskosti v umění a ve všem.
NEchápu : "myšlenková podkonstrukce na úkor primární funkční nosné struktury .."
do architektonických vod jsi se pustila ty..
a tam uvedené sedne stoprocentně.. jinak by byl největším architektem statik
samořejmě existuje něco jako třeba "vědecký funkcionalismus " a "emotivní funkcionalismus" atd.. a jsou tam zajímavé paralely i s literaturou, ale stejně mám pocit že ve skutečnosti mluvíme o koze a voze.. tak já popojedu: samozřejmě máš poslední slovo:
:)
Armand dík za trpělivost
nechápu, Fouckault: :) díky za zajímavou diskusi... oba jste skvělí a rozhodně to sem patří! ...a myslím, že nádherně dokumentujete v praxi téma té úvahy. Fouckaultův až akademicky extremistický mužský pohled na svět (nechápu to hezky vyjádřila jako srovnané mušličky) a na druhé straně zlobivý, ženský přístup nechápu... naskicovaný, nahozený, nesnadno uchopitelný rozumem, provokující.. ženskou logikou :)
Nechci vám do toho vstupovat tvrzením ten je pravdě blíž než druhý... zajímavé by bylo znát motivy, které vedly jednoho jak druhého k diskusi :)
Osobně sympatizuji víc s nechápu... protože zlobí :))) Fouckault je nadán neobyčejně výkonnou a bystrou myslí, která si často myslí, že se jí podařilo srovnat pravdu do pravidelného dvojstupu ... hahaha :)) poznávám se! ...pořád umím být takhle strašlivě hrozně moc pošetilý :)))))
Býval jsem dřív jako tygr, dnes jsem spíš jako kotě...
Fouckault je pořád tygrem! :) Ale umí to se vším všudy... všechna čest! Na tygrovi není nic špatného. Opravdu. Moc, moc dík .-)
mluvím o myšlenkové konstrukci co používala avantgardní teorie, v případě architektury je zde samozřejmě ještě funkčnost jako základní determinanta. Teorie je vždy trochu jinde než praxe ale je nutné nějakou mít a nepodléhat nahodilým vlivům funkčnosti na dílo, tak že by se ztratila jakákoli myšlenková podkonstrukce na úkor primární funkční nosné struktury ..
jinak dialog je už nějak mimo téma Armandovo, tudíž diskusi opouštím.
tak to Miese (ne)chápeš po svém.. on nic neposouval.. nesnažil se vytvořit prostor negativní ani pozitivní.. nezmocňoval se ho.. nachával ho plynout.. nestavěl mu do cesty překážky, podpory, pilíře.. defakto vytvořil jakýsi metaprostor absurdně právě tím že ho téměř antigravitačně popřel a dostal se blíže k jeho principu.. neuchopitelnosti..
Promiň Armande
líbilo by se i, kdyby to takto bylo, taky bych s tomu náhledu přidala...
ale je to tak?
nevím....
:))
mne zaujala ta zmínka o konstruktivismu. a pak otázka ohledně významu a formy.
Jsou autoři a kritici co vyzdvihují význam kteří se tímto ovšem manévrují do pozice "sociálních kritiků" , nebo dokonce kritiků mravů obecně.. címž se ovšem sami vykazují mimo literaturu do oblasti morálky, nebo náboženství. Ruku v ruce s tímto pojetím vidění a poezie a kritiky jde také vyhrocený požadavek autenticity.
Rád bych naopak zbavil nálepky "povrchnosti" ty co vyzdvihují v textu spíše vnitřní stavbu a nikoli primární .. doslovný význam který si můžem v dějinách literatury a lidstva kdekoli vypůjčit.. ale spíše význam struktury.. vnitřní neklid.. význam transformovaný a stlačený do vnitřního mechanismu textu.. hovořící k čtenáři vícenásobným kódem nezávisle na primární narativní lince textu jež je jen iniciační fabulí rozehrávající a vymezující prostor textu...příběhová linka tvoří pouze pozadí.. plochu na které se odehrává skutečná poetika.
Přátelé, díky za vaše reakce, byť převažují spíš ty s nepochopením. Opravdu jsem se snažil a poctivě odpověděl a reagoval na každého z vás... nicméně poté, co jsem dopsal a odeslal to s avízy, mi náš milý nový písmák zahlásil, že mě mezitím odpojil a tudíž, že se mám znovu přihlásit.
Sand proto, že jsem svou odpověď nekonstruoval, je pro mě prakticky nemožné ji napsat znovu. Slibuju ale, že se sem vrátím za nějaký čas... napíšu reakci na vaše slova, zkopíruju si ji do wordu, znovu se přihlásím, nakopíruju a věřím, že ji budete moct číst i vy .-)
Do té doby... jen jedno doporučení: čtěte pozorněji a nahlížejte hlouběji. Pokud máte pochybnosti, odlišný názor, otázku, zeptejte se nejdřív sami sebe a pak až mě. Všechny odpovědi jsou v úvaze obsaženy.. a nakonec i ve vás.
:)
no tag si říkám...ha a teď, ať vytvořim, ať pitvořim, každej pozná, že su ženská?!...chjo...a nenni to nějaký difný?:)
obsah + forma … upřednostňuji když ,, misslenka ,, zvolí čistý a skromný šat …čím méně tím lépe ,ne ? :-))).. toto image je inspirující a provokuje pro naše tvořivé sblížení,že ? :-))rád se seznámím i s energií ,zvláště jsem –li osobně osloven , to teprve začne TEN správný pokec :-)
ANO pro linii nedotaženosti,nejednoznačnosti ve volném prostranství ... :-) konstruktivní přístup - určitý systém pro uchopení ... ten nic nepokazí ..tedy jak kdy :-)
PS : díky za zamyšlení
tak od armanda bych čekal něco většího.. nakonec je to celé o nějaké universální cestě, to je celý.. muž a žena jako prostředek - dobrý, ale nic víc.. taky z toho hned usuzovat na konstruktivismus: není to trochu "oslí můstek"? budemeli následovat onen název: ůo ženách v umění..", tak s obsahem se to poněkud míjí..
se zájmem jsem si přečetla...mám jen takový dovětek, třeba znám pár jedinců, kteří zde vystupují i jako muž i jako žena, čili píšou obopohlavě, či jak to nazvat a v obou polohách jim to jde velmi dobře..tím jsme chtěla říct, že bych neměla tendebńci jakkoli škatulkoovat byť označením mužské, či ženské
doby, kdy kalhoty nosili jen muži jsou tytam
hezká úvaha armande, co se týče obsahu a formy, jedno patří k druhému a má ladit a doplňovat se
podle mne jsi na povrchu problému.. je na větší diskusi.. já vnímám konstruování mnohdy právě jako "odbarvování". vrátím se až budu mít čas..
Se zájmem jsem si přečetl. Chci ocenit, že úvaha jednak není nadbytečně dlouhá, a přesto evokuje hned několik otázek, nejen tedy pohlavní role. O těchto věcech se mi na netu špatně diskutuje, je to nepohotové a časem nepřehledné.
K čemu bych se přihlásil, je, že forma i obsah jsou stejně důležité, dokonce bych se klonil i k obsahu, ale jen nepatrně.
Pak pojem - autorem vnucená energie dílu - tady asi jde jen o nepřesné vyjádření . Myslím si totiž, že v respektovaném uměleckém díle nelze hovořit o vnucené energii, ale řekněme o spontánní energii, vyvolané nuitkavostí ji předat, sděli, atd. Ostatně autor to na jiném místě píše, takže také shoda.
Ženský a mužský akcent v umění je hodně často nepřehlednutelný a potřebný, prostě provokuje zájem čtenáře, diváka, posluchače a někdy je i vědomě dominantní, více jednostranný a přesto potřebný a užitečný. Ale souhlas s autorem, není to zpravidla zdaleka to jediné, co dílo předurčuje k úspěchu.
Pokud úvaha vyvolá zájem a zamyšlení,díky za ni.
Tip
Milly: čti pozorně .-)
"A přesto, že je průzračně čisté, nese energii a stopu svého tvůrce, avšak ne tu, kterou umělec dílu vnutil, ale kterou si od něj dílo samo vzalo!"
Zajímavá úvaha, i když já osobně zcela nesouhlasím s tím, že by se "tvůrčí energie neměla obarvovat já toho kterého umělce"- kdyby tomu tak bylo, tak bychom asi měli ze všech dělstejný pocit a to by mě asi nebavilo- mně se naopak líbí, jak každý zabarvuje to, co dělá, svou osobností.......- umění není Reiki... :-)