Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY U BENZÍNOVÉ PUMPY
22. 02. 2008
1
0
2508
Autor
fungus2
Že mi došel benzín jsem zjistil poté, co se na ulici za mnou vytvořila dlouhá kolona troubících vozidel. Zeptal jsem se několika řidičů jestli by mi nedarovali benzín, což však nebyl zrovna moc dobrý nápad. Seřvali mě, někteří dokonce poté, co jsem je upozornil na jejich neochotu, vystoupili a fyzicky mne inzultovali.
Lehce otřesený jsem pak seděl ve svém vozidle, které rozzuření řidiči odtlačili na stranu. Vzápětí mi neunikla ta skutečnost, že přes automobil skáče kůň. V jeho sedle seděl pan Podkova, který byl majitelem statku nedaleko sídliště.
„Dobrý den, máte nějaký problém?“ zeptal se mne.
„Já ne. Ale moje auto. Došel mu benzín,“ zněla moje odpověď.
„Tak já vás dotáhnu k benzínce,“ sdělil mi a uvázal lano za nárazník vozidla.
Zanedlouho se mnoha lidem naskytl pohled na to, jak kůň táhne automobil po ulici k nedaleké benzínové pumpě. Sám nevím, jak se to mohlo stát, ale nějak se mi podařilo spustit troubení. Kůň se splašil, zaržal, načež se tryskem rozeběhl pryč. Přitom utrhl nárazník a s vlajícím panem Podkovou v sedle, zmizel v dálce.
Lehce otřesený jsem pak seděl ve svém vozidle, které rozzuření řidiči odtlačili na stranu. Vzápětí mi neunikla ta skutečnost, že přes automobil skáče kůň. V jeho sedle seděl pan Podkova, který byl majitelem statku nedaleko sídliště.
„Dobrý den, máte nějaký problém?“ zeptal se mne.
„Já ne. Ale moje auto. Došel mu benzín,“ zněla moje odpověď.
„Tak já vás dotáhnu k benzínce,“ sdělil mi a uvázal lano za nárazník vozidla.
Zanedlouho se mnoha lidem naskytl pohled na to, jak kůň táhne automobil po ulici k nedaleké benzínové pumpě. Sám nevím, jak se to mohlo stát, ale nějak se mi podařilo spustit troubení. Kůň se splašil, zaržal, načež se tryskem rozeběhl pryč. Přitom utrhl nárazník a s vlajícím panem Podkovou v sedle, zmizel v dálce.
U benzínky nikdo nebyl, čehož jsem chtěl hned využít. Čerpadlo vypadalo podivně, ale bylo mou snahou začít tankovat. Při bližším zkoumání onoho zařízení mi došlo, že je dost podobné tomu, kterým se nafukují kola. Při shýbaní jsem náhle ztratil rovnováhu a ocitl se na zemí. K mému překvapení se mi konec hadice ocitl v ústech. Vzápětí jsem zažil, co je to vzdušný výplach žaludku. Pocit nafouklého balónku mě naštěstí brzo přešel, přičemž jsem pocítil tvrdé dopadnutí na zem.
Když se mi vše srovnalo v hlavě, tak mou pozornost upoutal nápis: SAMOOBSLUŽNÁ MYČKA. Hned mne napadlo, že by mému vozidlu prospělo umytí. Nechtělo se mi tlačit auto do myčky, tak jsem dotáhl hadici k vozu. Potom jsem si uvědomil, že z hadice nestříká voda. A jelikož se stále hadice neměla ke stříkaní, došlo mi, že budu muset něco podniknout.
„Dobrý den. Mám problém. Doběhl by jste mi prosím vás do myčky a otevřel vodu?“ zeptal jsem se muže, který zrovna vystoupil z vozu.
„To si děláte srandu, ne!“ vyhrkl muž.
„Já to myslím vážně.“
„Tak si najděte někoho jinýho!“
Nechal jsem tedy hadici ležet a došel do myčky. Že se mi podařilo otevřít vodu jsem zjistil vzápětí. Ozval se totiž výkřik, který patřil onomu muži. Hadice se na zemi všelijak zmítala a stříkala prudce vodu. Nenapadlo mě nic jiného, než se na ní vrhnout. V souboji s ní měla ona bohužel navrch. Krocení divoké hadice skončilo teprve v mém automobilu. Ani nevím, jak ale seděl jsem obtočen hadicí na předním sedadle, přičemž mi stříkala voda do obličeje.
„To nemáte doma sprchu?“ zeptala se mne jakási starší žena, co procházela kolem vozu se psem.
„Mám.“
„Tak jste blázen!“ vyhrkla a odešla pryč.
O něco později jsem zcela promočený došel konečně k zařízení, jímž se tankovat. Hadice byla naštěstí dlouhá, tak jsem v pohodě došel ke svému vozu. To se však dalo do pohybu, poněvadž nebylo zabržděné. Proskočil jsem dveřním okénkem, v němž nebylo okénko na sedačku. V leže se mi podařilo rukama přitisknout pedál od brzd na podlahu. Přitom někdo zařval a já jsem zahlédl, jak se z kapoty přemisťuje jakýsi muž do otevřeného kontejneru. Přitom mi došlo, že jsem nechal zasunuté zakončení čerpací pistole v otvoru nádrže. K mému překvapení tam stále bylo. Ale benzín netekl. Bylo mi to dost divné, načež jsem zjistil, že zadní kola auta stojí na hadici. Snaha o odtlačení vozu byla marná a ani mi nechtěl pomoc muž, jenž za nadávání vylézal z kontejneru. Začal mne honit kolem automobilu, načež jsem po chvíli zakopl o obrovskou bouli, která se vytvořila v hadici před koly. Nenapadlo mě nic lepšího, než po ní začít dupat. Vzápětí jsem byl zasažen obrovským gejzírem vystříknutého benzínu. Všichni u benzínové pumpy náhle zažili, co je to být postříkaný benzínem. Nikomu se to nelíbilo, čemuž jsem se nedivil. A tak zanedlouho mi nezbylo nic jiného, než prchat před naštvanými, pohonnou hmotou smáčenými řidiči.
Když se mi vše srovnalo v hlavě, tak mou pozornost upoutal nápis: SAMOOBSLUŽNÁ MYČKA. Hned mne napadlo, že by mému vozidlu prospělo umytí. Nechtělo se mi tlačit auto do myčky, tak jsem dotáhl hadici k vozu. Potom jsem si uvědomil, že z hadice nestříká voda. A jelikož se stále hadice neměla ke stříkaní, došlo mi, že budu muset něco podniknout.
„Dobrý den. Mám problém. Doběhl by jste mi prosím vás do myčky a otevřel vodu?“ zeptal jsem se muže, který zrovna vystoupil z vozu.
„To si děláte srandu, ne!“ vyhrkl muž.
„Já to myslím vážně.“
„Tak si najděte někoho jinýho!“
Nechal jsem tedy hadici ležet a došel do myčky. Že se mi podařilo otevřít vodu jsem zjistil vzápětí. Ozval se totiž výkřik, který patřil onomu muži. Hadice se na zemi všelijak zmítala a stříkala prudce vodu. Nenapadlo mě nic jiného, než se na ní vrhnout. V souboji s ní měla ona bohužel navrch. Krocení divoké hadice skončilo teprve v mém automobilu. Ani nevím, jak ale seděl jsem obtočen hadicí na předním sedadle, přičemž mi stříkala voda do obličeje.
„To nemáte doma sprchu?“ zeptala se mne jakási starší žena, co procházela kolem vozu se psem.
„Mám.“
„Tak jste blázen!“ vyhrkla a odešla pryč.
O něco později jsem zcela promočený došel konečně k zařízení, jímž se tankovat. Hadice byla naštěstí dlouhá, tak jsem v pohodě došel ke svému vozu. To se však dalo do pohybu, poněvadž nebylo zabržděné. Proskočil jsem dveřním okénkem, v němž nebylo okénko na sedačku. V leže se mi podařilo rukama přitisknout pedál od brzd na podlahu. Přitom někdo zařval a já jsem zahlédl, jak se z kapoty přemisťuje jakýsi muž do otevřeného kontejneru. Přitom mi došlo, že jsem nechal zasunuté zakončení čerpací pistole v otvoru nádrže. K mému překvapení tam stále bylo. Ale benzín netekl. Bylo mi to dost divné, načež jsem zjistil, že zadní kola auta stojí na hadici. Snaha o odtlačení vozu byla marná a ani mi nechtěl pomoc muž, jenž za nadávání vylézal z kontejneru. Začal mne honit kolem automobilu, načež jsem po chvíli zakopl o obrovskou bouli, která se vytvořila v hadici před koly. Nenapadlo mě nic lepšího, než po ní začít dupat. Vzápětí jsem byl zasažen obrovským gejzírem vystříknutého benzínu. Všichni u benzínové pumpy náhle zažili, co je to být postříkaný benzínem. Nikomu se to nelíbilo, čemuž jsem se nedivil. A tak zanedlouho mi nezbylo nic jiného, než prchat před naštvanými, pohonnou hmotou smáčenými řidiči.