Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVÝSADEK-37
25. 02. 2008
0
2
2099
Autor
fungus2
Část třicátá sedmá, závěrečná.
Dvojice hornoplošníků Lysander letěla měsíční noci k francouzskému pobřeží, které zanedlouho přeletěla. Major Marcel Degail seděl na sedačce, přičemž se mu v hlavě honila spousta myšlenek.
„Pane majore, zvu vás a toho druhýho na naší základnu. Uspořádáme pořádnou voslavu!“ řekl mu nadporučík John Sheperson.
„Až budeme v Anglii, tak se domluvíme,“ pronesl major.
„Určitě. Tohle to se musí pořádně voslavit!“
„Máme společnost!“ vyhrkl náhle pilot.
„Ježiši! Noční stíhači!“ pronesl vyděšeně nadporučík.
„Já tušil, že se tak snadno do Anglie nedostaneme,“ mínil Degail.
Pilot Lysanderu udělal prudký manévr, přičemž vzduchem prolétlo několik svítících čar, které znamenaly palbu německého stíhače.
I druhý Lysander, ve kterém byl desátník Jean Anyz, počal manévrovat, načež i na něho zahájila palbu noční stíhačka.
„Jsou asi tři! Před náma je nějaká voblačnost. Ta by nám mohla pomoct!“ vyhrkl pilot.
„Doufám, že ne do hrobu,“ pronesl Anyz.
Trojice dvoumotorových a dvoumístných Me-110 znovu zaútočila na britské Lysandery, jejichž jedinou výhodou byla obratnost.
Degail ze zatnutými zuby otáčel hlavu všemi směry a občas zahlédl díky jasnému nebi obrysy útočících stíhaček. Připadal si naprosto bezmocný s pocitem, že vše má v rukách pilot. Ten prováděl všelijaké úhybném manévry a přitom měl také snahu dosáhnout mraků před nimi.
„Zatraceně! Jeden letí přímo na nás a druhej je za náma!“ vykřikl Sheperson, který postřehl svítící čáry střel. Ty na letadlo směřovaly ze dvou stran a pilot strhl Lysander ostře do strany dolu, ale ve stejný okamžik inkasoval letoun zásahy.
„Áááá…já to dostal!“ zařval nadporučík. Major se na něho podíval a uviděl, že má rozervanou pravou paži. Lysanderem při dalším manévru otřásla další velká rána, po niž došlo k explozi. Záplava plamenů zasáhla všechny tři muže. Degail pocítil obrovský spalující žár, přičemž jej zachvátily plameny a za řevu, co se mu dral z hrdla cítil, jak mu hoří oblek i část těla. V následujících vteřinách vnímal strašlivou palčivou bolest, která se stupňovala. Pak už ani nebyl schopen řvát a vzápětí ztratil vědomí.
„Bože, voni je sestřelili!“ vykřikl Anyz, který zahlédl ohnivou stopu mířící k hladině.
„Teď se modlete!“ ozval se pilot, přičemž strhl letadlo do vývrtky. V jeho blízkosti zároveň prolétly smrtící barevné svítící čáry a poté Lysander vlétl do oblačnosti.
„Určitě půjdou za náma!“ mínil pilot.
„Parchanti!“ procedil mezi zuby Anyz, který byl naprosto zdrcený. Ani pořádně nevnímal manévry letadla a v tu chvíli mu bylo jedno, jestli je němečtí stíhači sestřelí.
„Tak jsme jim unikli. To bylo vo vlásek,“ sdělil mu zanedlouho pilot.
„Tak mi major zachránil život. To on určil, že poletím v tomhle letadle,“ pronesl Anyz.
„V tom letadle byl můj nejlepší kamarád. Znali jsme se od školy,“ řekl pilot se ztuhlou tváři.
„Zasraná válka!“ mínil Anyz a hleděl nepřítomně přes sklo kabiny.
Britské pobřeží Lysander přelétl za necelou půl hodinu a se dvěmi smutnými muži přistál na letecké základně.
KONEC
„Pane majore, zvu vás a toho druhýho na naší základnu. Uspořádáme pořádnou voslavu!“ řekl mu nadporučík John Sheperson.
„Až budeme v Anglii, tak se domluvíme,“ pronesl major.
„Určitě. Tohle to se musí pořádně voslavit!“
„Máme společnost!“ vyhrkl náhle pilot.
„Ježiši! Noční stíhači!“ pronesl vyděšeně nadporučík.
„Já tušil, že se tak snadno do Anglie nedostaneme,“ mínil Degail.
Pilot Lysanderu udělal prudký manévr, přičemž vzduchem prolétlo několik svítících čar, které znamenaly palbu německého stíhače.
I druhý Lysander, ve kterém byl desátník Jean Anyz, počal manévrovat, načež i na něho zahájila palbu noční stíhačka.
„Jsou asi tři! Před náma je nějaká voblačnost. Ta by nám mohla pomoct!“ vyhrkl pilot.
„Doufám, že ne do hrobu,“ pronesl Anyz.
Trojice dvoumotorových a dvoumístných Me-110 znovu zaútočila na britské Lysandery, jejichž jedinou výhodou byla obratnost.
Degail ze zatnutými zuby otáčel hlavu všemi směry a občas zahlédl díky jasnému nebi obrysy útočících stíhaček. Připadal si naprosto bezmocný s pocitem, že vše má v rukách pilot. Ten prováděl všelijaké úhybném manévry a přitom měl také snahu dosáhnout mraků před nimi.
„Zatraceně! Jeden letí přímo na nás a druhej je za náma!“ vykřikl Sheperson, který postřehl svítící čáry střel. Ty na letadlo směřovaly ze dvou stran a pilot strhl Lysander ostře do strany dolu, ale ve stejný okamžik inkasoval letoun zásahy.
„Áááá…já to dostal!“ zařval nadporučík. Major se na něho podíval a uviděl, že má rozervanou pravou paži. Lysanderem při dalším manévru otřásla další velká rána, po niž došlo k explozi. Záplava plamenů zasáhla všechny tři muže. Degail pocítil obrovský spalující žár, přičemž jej zachvátily plameny a za řevu, co se mu dral z hrdla cítil, jak mu hoří oblek i část těla. V následujících vteřinách vnímal strašlivou palčivou bolest, která se stupňovala. Pak už ani nebyl schopen řvát a vzápětí ztratil vědomí.
„Bože, voni je sestřelili!“ vykřikl Anyz, který zahlédl ohnivou stopu mířící k hladině.
„Teď se modlete!“ ozval se pilot, přičemž strhl letadlo do vývrtky. V jeho blízkosti zároveň prolétly smrtící barevné svítící čáry a poté Lysander vlétl do oblačnosti.
„Určitě půjdou za náma!“ mínil pilot.
„Parchanti!“ procedil mezi zuby Anyz, který byl naprosto zdrcený. Ani pořádně nevnímal manévry letadla a v tu chvíli mu bylo jedno, jestli je němečtí stíhači sestřelí.
„Tak jsme jim unikli. To bylo vo vlásek,“ sdělil mu zanedlouho pilot.
„Tak mi major zachránil život. To on určil, že poletím v tomhle letadle,“ pronesl Anyz.
„V tom letadle byl můj nejlepší kamarád. Znali jsme se od školy,“ řekl pilot se ztuhlou tváři.
„Zasraná válka!“ mínil Anyz a hleděl nepřítomně přes sklo kabiny.
Britské pobřeží Lysander přelétl za necelou půl hodinu a se dvěmi smutnými muži přistál na letecké základně.
KONEC
2 názory
Vau, já to fakt dočet! :-) Ale jenom jednu kapitolu, neboj :-)) Vyhnu-li se kritice tvého slohu, pak snad jen podotknu, že se mi reakce hlavních hrdinů zdají přehnaně hysterické, tudíž nereálné.