Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVŠECHNY KRÁVY MAJÍ VELKÝ PRDELE
12. 05. 2006
0
0
1054
Autor
m-a-j-a-k
nic extra
- VŠECHNY KRÁVY MAJÍ VELKÝ PRDELE
- Kdyby někdo sfoukl všechny svíčky, byla by na světě tma. Svíčky nejsou jen ty z vosku, každému z nás plá i jedna svíce v srdci. Někomu více, někomu méně.
- Někdo si myslí, že sežral všechny rozumy světa. Přitom jsem je sežral, jen Já. Někdo si myslí, že je to nejkrásnější, co tento svět nosil. Přitom jsem to nejkrásnější, jen Já. Někdo si myslí, že má v srdci nejvíce lásky. Přitom ji nejvíce mám, jen Já. Někdo si myslí, že má v životě štěstí. Přitom nejvíce štěstí mám, jen Já. Někdo si myslí, že je největší sráč po Sluncem. Přitom Slunce nevidělo většího sráče, než jen mě. Někdo si myslí, že je nejskromnější na světě. Přitom jsem to jen Já. A abych ještě neopomněl: Peter Gordon!
- Nebyl by den, ba ani okamžik, abych nemiloval, Petera Gordonona. Mnozí z Vás si určitě položí otázku : „Kdo je Peter Gordon?“ nebo „Co je ten týpek kurva zač?“ Jo. Jo. Taky jsem se sám sebe ptal, ale kdysi. Dnes to vím. Peter Gordon…….je to nejkrásnější, nejchytřejší, nejchrabřejší, nejrychlejší, nejdokonalejší, nejperfektnější co kdy tento svět nosil. Nosil, nenosil ! Svět si nezaslouží, aby na něm žil, Peter Gordon, ve fyzické podobě. A tak žije jak mé, EGO.
- Nedávno jsem vedl rozhovor. S jedním ze svých čtyř přátel. Nemám jich víc. Ostatní jsou „přátele“. Nikdo z vás nemá přátele! Vy nejste Já a Já naštěstí nejsem vy. Každý stejně umře sám. Smrt si vybírá jednotlivě.
- „Kdybych Petera Gordona, rozkrájel na 5 kousků, tak by bylo 5 nejdokonalejších lidí na světě. A ještě by zbylo na pár obyčejných --- na pár vás --- trosek !“ řekl jsem.
- „Ale víš co kámo?“
- „Jsem dokonalý. Vím“
- „Ne, celý to je ubohý.“
- „Jak ubohý,“ namítal jsem.
- „Prostě celý tohle“
- „Hm.“
- „Vem si. Celá existence, celá kamasútra, celá společnost. Všechno je to velká ubohost.“
- „Máš pravdu,“ řekl jsem mu a dal mu plechovku s pivem.
- Byl jsem naladěn na dobrou strunu. Nic mi nemělo ten večer pokazit nebo nikterak jinak znechutit. A ani Já jsem nechtěl.
- Vypadalo to vše dobře. Povídali jsme si.
- Odešel domů a Já přemýšlel o našich slovech a usoudil jsem z toho jednoduchý závěr.
- Lidstvu stačí k životu málo. Národům ještě míň. Lidem stačí maličkosti. Jejich principiální poznatky se skládají z určitého počtu omezených faktorů, kterými jsou: láska, jídlo, pití, spánek, sex. Nic víc běžný člověk od života neočekává. A taky to nedostane. Ten kdo chce od života příliš, nedostane ani to málo. Ten který chce od života málo, nedostane o nic víc, než ten co chtěl příliš.
- Nevyberete si. K životu nepotřebujete přátele, televizi, rozhlas, depilaci, Boba Marleyho, podlahu, kondenzátory, papír, tužku, dům, gravitaci, alkohol ( i když tady bych sám se svou myšlenkou polemizoval, ale dobře nepotřebujete ho), drogy, domácí mazlíčky, kondomy, postel, boha, ořezávátko, Jas 39 gripen, emancipaci, ješitnost, EGO, deodoranty, spadlé listí, nepořádek, pohlednice, spisovatele, víru. Nic z tohohle k životu nepotřebujete. Stejně generace před těmi našimi a tou naší, žili bez toho všeho a taky zemřely. Tak k čemu nám to je? K hovnu.
- Láska se dá provozovat všude, stejně tak i sex , spaní, pití, pojídání.
- Odešel jsem z domu. Na čerstvý vzduch. Abych mohl o své filozofii, kterou o lidstvu mám, taky abych o ní mohl více přemýšlet. Nepřišel jsem na nic nového. Šel jsem si sednou ven, do jedné hospody.
- Na stůl dopadl popel z cigarety. Tu vítr sfoukl pod stůl. A něčí noha ji tam rozdrtila. Nemám rád cigarety. Byla to má noha. Vyžívám se v tom, když můžu uhasit dým z cigaret. Když díky mě nevznikne, už ani dlaň kouře z cigaret. Je to fajn pocit. Nenávidět něco a vysloveně se na to zaměřit. Bojovat proti tomu a ničit to, kdykoliv je jen malá příležitost. Dotyčný člověk, kterému ta cigareta patřila, se na mě podíval. Já jsem nahodil svůj ignorantský výraz a hleděl jsem mu do očí. Zpříma a vždy hrdě. Vedli jsme boj očí. Každý z Vás to určitě zná, když na někoho koukáte a čekáte, kdo ucukne jako první. Já to nebyl. Výjimečně ne. Vždy když s někým takhle zápasím, tak prohraji, ale tentokrát jsem si věřil. Byl jsem v tu chvíli silnější než on. Byl jsem za to rád. Byl jsem silnější, protože jsem více věřil, tomu že jsem s tou cigaretou udělal správně.
- Prohrál. Vytáhl si další cigaretu a zapálil si jí a kouř mi foukl pod nos. Prohráli jsme oba. Byl to zcela zbytečný boj. Války jsou taky zbytečné. Když jedna válka skončí a jeden nepřítel je poražen, vždy se najde další. A vše pokračuje. V určitém cyklu, v určitých periodách. Války jsou jak sinusoida, jednou jsi dole, jednou nahoře. Ale nikdy stejně nemůžeš vyhrát. Každý je svým způsobem poražený.
- Poražený v životě, ve válce
- Můj oblíbený koníček je se vsázet. Nevsázím se o to, kdo vyhraje zápas, nevsázím se o to, kdo vypadne v superstar, nevsázím se o to, kdo vyhraje prezidentské volby. Nezajímá mě to. Bude mě to zajímat, až to bude, Peter Gordon.
- Já se vsázím tak, aby když se o té sázce ten dotyčný dověděl, aby ho ranila, aby ten člověk mě měl za největší krysu, jakou kdy poznal. Baví mě to. Baví mě si vsázet na lidské nevyzpytatelné osudy.
- Vsázet se o to jestli je panna nebo není, kdy se spolu rozejdou, kdy ji přeřízne, kdy se dají spolu dohromady a tak. Bavím se přitom, když ty lidi pozoruji, jak si nabíhají do pastí, jako myši. A zachytávají se tam. A Já bych je mohl vyndat, ale nechám na ně působit sílu přítlačné pružiny. Nechám se je v tom pořádně vyžrat. To je daň za jejich naivitu.
- Vyžívám se v tom, když díky mému nasměrování a nezištné pomoci tu sázku vyhraji. Já rád vyhrávám. Baví mě vyhrávání, miluji ho. Sice jde vždy o drobnost. Většinou o flašku alkoholu. Alkohol dělá lidi šťastnější. Chci být šťastný, chci vyhrávat.
- Teď mě mnozí budou mít ještě za většího ubožáka, než mě mají, ale nezajímá mě to. Proč taky? Jsem jak to prase, co si chce jen užívat. Na vsázení není nic špatného. Někdy to zkuste a pozorujte dotyčné, ani Pat a Mat mě tolik nepobaví, jak sledování lidí, jak se zamotávají se svou ubohostí do pastiček. A věřte, že Já mám Pata a Mata rád.
- Byl to ještě ten večer, když jsem šel a měl jsem hodně vypito. Šel jsem a motali se mi nohy. Přišel jsem domů, zalehl jsem do postele. Usnul. Ráno jsem se vyblil. Vyčistil zuby, umyl se, zase jsem usnul.
- Zbudil jsem se, vzal jsem si mobil. A tam bylo napsáno: „VŠECHNY KRÁVY MAJÍ VELKÝ PRDELE.“
- Nevěřil jsem tomu. Otřel si oči a znovu si to přečet. Bylo tam napsáno: „VŠECHNY KRÁVY MAJÍ VELKÝ PRDELE.“ Jo něco na tom asi bude.
- Šel jsem znovu blít s pocitem, že všechny krávy mají velký prdele. A s novým pohledem na filozofii, kterou mám o společnosti: „Lidstvu stačí k životu málo. Národům ještě míň. Lidem stačí maličkosti. Jejich principiální poznatky se skládají z určitého počtu omezených faktorů, kterými jsou: láska, jídlo, pití, spánek, sex a velká prdel. Nic víc běžný člověk od života neočekává. A taky to nedostane. Ten kdo chce od života příliš, nedostane ani to málo. Ten který chce od života málo, nedostane o nic víc, než ten co chtěl příliš."
- Stejně má každý svou prdel. Krávy je mají ale velký a ke všemu své vlastní, tlusté, přeplácané ,kypící a pěstované prdele.!
- Není dobrý být ubohá kráva, se svou velkou prdelí. Není dobrý být ubohý člověk, se svou malou prdelí.
- Jediný co je dobrý, je být Peterem Gordonem, který má svou vlastní prdel. Má ji rád. Nemá ji velkou a není kráva, nemá ji malou a není ubohý člověk