ze mě, jen opožděně

mordování snů
mi vůbec nechutná
dobře,tak dokolečka
točí se disky
kde je začátek
přišitej ke konci

..

nespisovný podvědomí
připomíná
azurový podvečery,
opilost smyslů
zvrací mi zpět
výjevy z minula..

tolik vteřin
couvá do zpátky
nic se nemění
proletím a zmizím
filtrační papír
tvých potřeb

..

už akorát do ždímačky..

..

kiwi
hranatí brady
všem těm co všude
a vždy
jsou pouze nepřítomní..
promiň za jednoduchý spojky..
to se jen zdálo,
že nedosáhneš na dno

..

zakopaná sůl
až k prameni

..

nepláče trhání jeřabin
který se rovná klování do masa
..sadisticky…
občasný naturalismy
jsou nevyhnutelný..

A hlavně…zatavený hlavně…končící „ypsilon..“

koleje napříč
všemu chápání
zašmodrchaně..ale až daleko..
veškerým výčitkám..
 matně jsou mi fuk
po nalezení lesku
očí fanatika
 fascinace stávají se..nebo jen jsou-pasé..

                prší…květy
                            víc nahý,možná
                            každým paprskem
                        sousoší tkaný fialovou
                           lebka se vždycky směje..

nikdy mě neděsila..
jen živí děsí..

nejsou zlověstný
učí mě dýchat..
okolnímu strůjci
stačí předčítat z rysů..
půdorysy stínů
řvou do lamp

že úplňků nebylo tolik..
a stejně se mi nechce je počítat..
nech mě..dočíst..
předsevzetí

strašně namyšleně
dávám ruce šeříkům
i když vím,že doteky
nesnáší
výhradně svýmu potěšení
a obrazům,který ti,
kterých je třeba se bát-nechápou..

zpívej
o ostatcích loňska
stejně jako včerejška..

trvalo to dlouho..
až málem pomřely
reakce na život..
ale blízko mně..
žhne malá svíčka..
a snaží se hřát..