Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEBE NAD SOMMOU-11
17. 03. 2008
0
2
2120
Autor
fungus2
Část jedenáctá
Ve stínu hangáru seděl poručík Robert Fantes u rozebraného kulometu a čistil jej. Přitom se mu v hlavě honila spousta myšlenek. Všichni letci perutě dosáhli sestřelení a nebo poškození letadla, ale on stále nic. Dost ho to trápilo.
„To je strašný. Přeci už konečně musím nějaký hunský letadlo trefit,“ řekl si polohlasně. Přitom nadzvedl kulomet a zadíval se přes jeho horní část k obloze.
„Střílíš panu bohu do voken?“ uslyšel náhle hlas poručíka Ernesta Dixona.
„No, při svým střílení na Huny mám někdy takový pocit,“ řekl mu.
„Třeba dneska ten pocit nebudeš mít. Za hodinu máme sraz s éfečkama. Poletěj na průzkum hunskýho zápolí. My dva budeme doprovázet jedno z nich.“
„A sakra. To vypadá na nechtěný rande s fokerama,“ mínil Fantes.
„Asi jo. Průzkumnejch letů bude teď přibejvat. Začínáj se tady všude kolem vobjevovat nový vojska. A to znamená, že bude časem vofenzíva.“
„Ani se nedivím. Hunové pěkně zatápěj Frantíkům u Verdenu,“ konstatoval Fantes, který hned začal skládat kulomet.
„Už abychom i my pořádně vlítli na Huny.“
„Třeba to bude poslední ofenzíva týhle války a bude do konce roku po válce.“
„Možný to je. Ale kdo ví, co se všechno tenhle rok stane.“
Po obloze plula velká oblaka, která občas zakryla svítící slunce. Z letištní plochy se rozléhal hluk leteckých motorů čtyř letounů rámové konstrukce. Fantes spolu s trojicí letců vykročil k letadlům. Jako vždy začal pociťovat napětí, které se ho před každým bojovým letem zmocnilo.
O chvíli později usedl do kokpitu svého Airca, které mělo motor za trupovou gondolou. Připoutal se bezpečnostními pásy, načež mechanici odstranili od kol podvozku špalky. Zanedlouho se letouny rozjely po letištní ploše, aby se poté postupně vznesly do vzduchu ze vzletové dráhy. Pak počaly stoupat do výše, přičemž se vzdalovaly od letiště.
Fantes pozorně sledoval letící letadla před sebou a zanedlouho postřehl po pravé straně dvojici letounů. Usoudil, že se jedná o dvojici FE.2d. Brzo rozpoznal, že se nemýlí. I tyhle letouny byly rámové konstrukce s motorem za kokpity dvoučlenné posádky.
Piloti na pozdrav rozkývaly letadla, načež každou FE-2 začala doprovázet dvojice DH-2. Brzo si to každá trojice letounů namířila jiným směrem, aby zanedlouho letadla přeletěla frontu. Hned se na ně zaměřila palba německých protiletadlových děl a ve vzdušném prostoru kolem nich se objevovaly černé chomáče od rozprasků granátů. Téhle palby si letci moc nevšímali, protože byla neškodná a případný zásah by byl velkou náhodu.
„To je strašný. Přeci už konečně musím nějaký hunský letadlo trefit,“ řekl si polohlasně. Přitom nadzvedl kulomet a zadíval se přes jeho horní část k obloze.
„Střílíš panu bohu do voken?“ uslyšel náhle hlas poručíka Ernesta Dixona.
„No, při svým střílení na Huny mám někdy takový pocit,“ řekl mu.
„Třeba dneska ten pocit nebudeš mít. Za hodinu máme sraz s éfečkama. Poletěj na průzkum hunskýho zápolí. My dva budeme doprovázet jedno z nich.“
„A sakra. To vypadá na nechtěný rande s fokerama,“ mínil Fantes.
„Asi jo. Průzkumnejch letů bude teď přibejvat. Začínáj se tady všude kolem vobjevovat nový vojska. A to znamená, že bude časem vofenzíva.“
„Ani se nedivím. Hunové pěkně zatápěj Frantíkům u Verdenu,“ konstatoval Fantes, který hned začal skládat kulomet.
„Už abychom i my pořádně vlítli na Huny.“
„Třeba to bude poslední ofenzíva týhle války a bude do konce roku po válce.“
„Možný to je. Ale kdo ví, co se všechno tenhle rok stane.“
Po obloze plula velká oblaka, která občas zakryla svítící slunce. Z letištní plochy se rozléhal hluk leteckých motorů čtyř letounů rámové konstrukce. Fantes spolu s trojicí letců vykročil k letadlům. Jako vždy začal pociťovat napětí, které se ho před každým bojovým letem zmocnilo.
O chvíli později usedl do kokpitu svého Airca, které mělo motor za trupovou gondolou. Připoutal se bezpečnostními pásy, načež mechanici odstranili od kol podvozku špalky. Zanedlouho se letouny rozjely po letištní ploše, aby se poté postupně vznesly do vzduchu ze vzletové dráhy. Pak počaly stoupat do výše, přičemž se vzdalovaly od letiště.
Fantes pozorně sledoval letící letadla před sebou a zanedlouho postřehl po pravé straně dvojici letounů. Usoudil, že se jedná o dvojici FE.2d. Brzo rozpoznal, že se nemýlí. I tyhle letouny byly rámové konstrukce s motorem za kokpity dvoučlenné posádky.
Piloti na pozdrav rozkývaly letadla, načež každou FE-2 začala doprovázet dvojice DH-2. Brzo si to každá trojice letounů namířila jiným směrem, aby zanedlouho letadla přeletěla frontu. Hned se na ně zaměřila palba německých protiletadlových děl a ve vzdušném prostoru kolem nich se objevovaly černé chomáče od rozprasků granátů. Téhle palby si letci moc nevšímali, protože byla neškodná a případný zásah by byl velkou náhodu.
Svou pozornost soustředili na oblohu kolem sebe, kde bylo velké množství mraků. FE-2 díky nim musela slétnout těsně pod ně, zatímco obě Airca zůstala o něco výše. Fantes kroutil hlavou všemi směry a zároveň nakláněl letadlo do stran, aby viděl i do prostoru pod ním. Přitom sledoval FE-2, která začala provádět fotografický průzkum německých rezervních zákopů. Ta doba strávená nad nimi začala Fantesovi připadat strašně dlouhá. Nervy začínal mít napnuté do krajnosti. A pak vytřeštil oči. Od letounu poručíka Dixona vylétla červená světlice. To byl smluvený varovný signál, že jsou na blízku nepřátelská letadla. Rychle přehlédl nebeský prostor kolem sebe a vzápětí postřehl mezi mraky čtveřici letadel. Hned v nich rozpoznal německé hornoplošníky Fokker. Srdce se mu rozbušilo, načež Airco stočil do stoupavé zatáčky, přičemž vypálil krátkou dávku z kulometu, aby se zahřála hlaveň.
KONEC JEDENÁCTÉ ČÁSTI