Začátky a konce

Pro mylenka: Ano, v tomto připadě se cesty sešly.

...no vždyť jsem to napsala dobře :-)) ...k Tobě ;-)

Po diskusích šplhá předevšim jejich autor, a šplhá k tomu, aby ho znalo co nejvíc 'členů'. Zřídka se pak stává, že si někdo z nich od toho autora i něco přečte.

...až? K Tobě? :-)

> jo, takže mě pochopí i blb Což je výhoda; nemáš nouzi o čtenáře a ještě máš spoustu 'myšlenkových stoupenců' (a nejsou to blbci, to si nenamlouvej, tada někteří...:-) ) Zajímavé, vracet se ke starým diskusím, lešení, po kterém se tady dá vyšplhat až... :-)))

:-) jo, takže mě pochopí i blb :-)))

> čím míň umí čtenář číst, tím líp to pozná. Kupodivu to poklona je. Dokážeš oslovit čtenáře a přenést na něj své pocity a to i v případě, že o tom, cos napsala příliš hluboce nepřemýšlí.

> čím míň umí čtenář číst, tím líp to pozná. :-))) no to asi není poklona :-) ...teď si připadám jak debil :-))

Pro mylenka: Na Tvých básních je poznat, že jsou psány 'nepřipraveně'. Působí velmi upřímně a je z nich jasně čitelná nálada, provázející průběh jejich vzniku; někdy i vlna změn v náladách. Ačkoli z nich často není poznat, co se děje kolem Tebe, vždy je poznat, co se děje v Tobě -- čím míň umí čtenář číst, tím líp to pozná.

...vím jak jsem je napsala...nevím,jak je píší jiní...třeba na nich pracují týdny a měsíce...já je spíš po čase třeba celé přepíšu. Myslím, že Ty básním rozumíš...někdy mě překvapuješ svými komentáři u těch mých... udivuje mně, že je umíš často "vysvětlit" lépe než já :-)

Pro mylenka: Z toho, co píšeš, se zdá, že básně vznikají 'nepřipraveně', nepředvídaně. Snad proto jim vůbec nerozumím.

báseň se nedá vynutit...pak už je to jen říkanka... pár jsem jich napsala...vím jak :-) Báseň musí mít v sobě poezii....a na tu někdy stačí chvilka...jedno slovo, pohled...věta. Ráda píšu "pro někoho" koho mám ráda :-

Lakrov když jim dáš stejný čas jako próze báseň je také příběh

pro baronka: > I báseň musí být jako tok řeky Máš pravdu a ani mě nanapadlo si myslet, že to je u básně jinak. Jen básním moc nerozumím (tedy spíš neumím ji napsat)

Lakrov Vhodila jsem uplně malou sbírečku Koně mého otce vznikala deset let je v ní báseň Po válce já si myslela že tak široký pocit nedokáži obléci do Slov a nebrečet a nekřičet I báseň musí být jako tok řeky

Pro baronka: Jak se píše báseň moc nevím. S prózou je to spíš tak, že je to, co chci napsat potřeba dlouho nosit v hlavě, než padne první věta na papír; protože z té první věty je potřeba vyjít a plynule pkračovat a moc neuhýbat, protože je to něco jako tekoucí řeka. A když se začne špatně, je to celé na vyhazov.Na disku se mi takových točí spousty :-) Konce jsou u prózy zdlouhavé

Jo báseň je třeba nadrásat na cancour papíru aby nic neuteklo potom si jí čtu nahlas kdykoliv škrtám připisuji a nebo zmuchlám a druhý den jí vylovím z koše a pohladím po zádech Zrod básně není univerzální

já...asi někdy jen tak čmárám, nechám sebe i ty imaginární lidi projít mnou a něčím kolem nevím přesně, vím jen, že většinu věcí cítím "na vlastní kůži" a zbytek je fantazie..co se mohlo stát, stane se, stalo by se prózu píšu velmi málo a pokud ano je o snech a nebo naopak krutém dopadu reality..lidé v ní jsou většinou skuteční..a asi víc krásní než doopravdy

Pro Zly: > ničím je neomezuju a jsem šťastný, když začnou žít samy.. :-) Tvůj názor na 'okolnosti vzniku' prózy mě opravdu těší. Doteď mě občas naplňoval pocit, že mi postavy i děj přerůstají přes hlavu.

poezie: většinou k tomu sedám s jasnou představou, co chci říct. pak se vztekám, když se mi to nedaří. za hodinu, dvě musí být hotovo. próza: dřina. tam jsou jasné obrysy prostředí, postavy a jejich charakter a hlavní dějová linka. zbytek právě nechávám plynout, ať se postavy zabydlí prostorem, ničím je neomezuju a jsem šťastný, když začnou žít samy.. :-)

Postavy: - Já osobně považuju postavu za to nejdůležitější, takže vždycky musim mít nějakou a vždycky víceméně originální. Styl: - to je všechno počínaje volbou, jestli budu psát v první nebo ve třetí osobě a konče tím, jestli chci věcný, vtipný, akční přístup, jestli chci dialogy, spád, napětí nebo jestli chci něco jako báseň v próze, čili metafory, rozvité věty, květnatost a tak dále. Tak to funguje u mě. pokud tohle všechno dopředu nevim, tak nemá cenu psát.

Postavy: - Já osobně považuju postavu za to nejdůležitější, takže vždycky musim mít nějakou a vždycky víceméně originální. Styl: - to je všechno počínaje volbou, jestli budu psát v první nebo ve třetí osobě a konče tím, jestli chci věcný, vtipný, akční přístup, jestli chci dialogy, spád, napětí nebo jestli chci něco jako báseň v próze, čili metafory, rozvité věty, květnatost a tak dále. Tak to funguje u mě. pokud tohle všechno dopředu nevim, tak nemá cenu psát.

od každého trochu.. :-)

Pročítám (a děkuji za) další vlnu odpovědí. Postavy - to je 'programátorsko/analytická' práce :-) Co když žádné nejsou? Styl: Co všechno se dá zahrnout pod pojem 'styl'? - Je styl to 'navrchu', to vlastní, co z díla (možná jednou) bude poznat na první pohled? Takové to: 'To je on/ona!' (identifikovatelnost autora) - Nebo jsou styl taky všechny prostředky, použité k dosažení té 'identifikovatelnosti'? - Nebo je styl ještě néco jiného? (úroveň slohu, námět, doba/prostředí do kterého je /povídka/ zasazena, délka textu, 'jazyk', forma...) (Slovo 'forma' má samo o sobě taky dost široký význam.) Myšlenky: Na myšlenkách shledávám nejdůležitějším, způsob, jakým jsou předkládány.

StvN to řekl.. (napsal)..

Já mám většinou vymyšlenu postavu nebo postavy a zhruba příběh. Ale na otázku, co je na začátku za sebe odpovím - styl. Když nevím, jak to mám napsat, tak to ani nepíšu. Myšlenky s odstupem času považuju za to nehodnotnější, co z díla zbylo. Většinou se zhrozím spíš nad tím stylem.

ať píšu, co píšu, jindy, než v "osvícených okamžicích" to nebývá...... :-)) a když přejde okamžik, přestanu psát......, jen když mi jde o nějaký důležitý téma (naposled ekologie), tak pracuju při psaní víc rozumem. :-)

z 80-90% mám vymyšlenou prvně pointu

Homér by tě hnal, pacholku !!!! ;-)

Děkuji za vaše (i převzaté) názory. Pro Stvn: Otázky jsou směřované na časově náročnější díla. To bývá častěji próza.

Předpokládám, že otázky jsou směřované na prózu?

"píše se nečinností, poslechcem, krajní připraveností všech smyslů na to, co možná slova řeknou.. zkrátka vytvořit to, co už je ruinou, trváním, naštípnutým kamenem, vcházet nikoli do dneška, ale přímou cestou do paměti.." JAV tvorba je tvorba.. postupy jsou různé.. málokdy je to ta romantická představa že básník vychrlí cosi v osvíceném okamžiku, ale tvrdá, nesmlouvavá práce se slovy a jazykem.

Já myslím, že jednoznačná odpověď prostě neexistuje, vše co popisuješ se mi občas děje, nápady a náměty přicházejí, mění se, jsou zapomínány a úmyslně opouštěny, rozvíjeny, poplivány ... to je život :-)

To, že otázce nebylo rozumět, není Tvoje, ale spíš moje chyba. Teď tuhle otázku vidím spíš jako nastraženou past :-) Zjednodušit otázku, znamená, položit ji konkrétněji. Možná takhle vznikne víc ot ázek. Takové bludiště. - Nápady: Několik denně. Co s nimi? Na které zapomenout? Které si (aspoň) poznamenat? Kterým se věnovat? Podle jakého klíče je rozdělitt na špatné a dobré? - Způsob, jakým vybraný nápad zpracovat? Postoj (můj) se změní každý den (ne-li častěji) podle nálady. Držet se prvotního způsobu zpracování, nebo (trvá-li 'pos kládaní' díla déle) měnit postoj podle nálady? - Další nápady: V průběhu 'sepisování' jednoho zvoleného nápadu přicházejí další (opět třeba několik denně). 1. Nenechat se jimi ovlivnit? 2. Věnovat se jim paralelně s již 'rozpracovaným' nápadem? 3. Přilepit je k rozpracovanému nápadu? Tak. Z 'pasti' na toho, kdo odpoví se stala past na tazatele :-) Kdo jinému jámu... Mám, co si zasloužím.

"Dokáže někdo z jistotou určit, jaké jsou zásadní chyby ve fázi zrodu díla, tj. ještě předtím, než padne první (alespoň domělá) věta na papír (nebo kam vlastně ty věty dneska padají)" Co tím myslíš? Zkus, pro mne, blbého, formulovat otázku nějak jinak - jednodužšeji, pls. K té první části: Někdy ano, ale někdy vycházím jen z nějakého sloganu, slovního spojení, které se mi zalíbilo a pak na začátku netuším, kam mne tvorba dovede. K významům: čtenáři (včetně mne) často objeví nové významy, občas se divím, jaké.

Píšu podle citu- když už píšu... A pak koukám, co ze mě vylezlo...- a přemýšlím na významem- někdy až tak.......... :-) S časovým významem vídám někdy významy, které jsem ve chvíli psaní nevnímala svým vědomím, ale nějak se tam dostaly.. Nevím, co je chyba...- snad jen když se nechám moc ovlivnit rozumem a zatluču jím cit.