Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oblečenost

Výběr: Print
25. 06. 2006
8
0
2441
Autor
malej_blazen

"za okny mi Vyzpovídá se déšť Bude podzim a ty jseš někde sama A pro těch pár vlnobití po ránu mi v hlavě leží tvoje usínání jako hejno ptáků na stránce z kalendáře na povlečení u polštáře"


I

Když ženy draly peří
a smály se jak poletují drobounká pírka
do očí jako když sněží - dokud neoslepnou


Dnešek byla další důkladně ponořená noc
bezobejmutá
Tajní utopení ptáci ze severu
Přiletí a svými chladnými křidly
promění a rozmáchnou tuto křečovitou noc vlahou sprškou mraků
Proto už nevěřím
ve vločky na prstu
tak snadno neroztají
ani pohledy z potrhaných dopisů
a na nich polibek -
tvůj polibek
který ještě nedávno připomínal
rozechvělé přání nahých chodidel
a víš - jimi - jimi hory nenakreslíš

Proto možná rozházim papíry
a daruji ti pod kůži  Oblečenost jako probdělá

II

Když automechanici utírali svá začernalá čela
hluboký pot se lesknul a smutnější oči jim zvolna
plnili se až do břehů nikdynekončícím padáním dešťů
a ruce ty jim voní pryskyřicí


Už žádná víra ani svastiky do
očí vyrudlé  potažmo popraskané
okapy (rezavě červené oprýskané a mokré
podzimní dny  Tlející země pod nohama
opět vzlétne listí a jeho prach ten který tolik
připomíná vůni petroleje se nam vsákne mezi prolhanost
a kříže na hřbitově opět připomenou ženské zvlhlé dlaně)
Kdekdo pod nimi chytá vodu
do svých úst  Pomalu stéká
a dotýká se vnitřní rozechvělost
prostě jenom zapomenutá

Vlastně nesmekám a
obnažím svou tichou  Oblečenost jako oduševnělá

iii

z nebe padal hustě prach na
kubistickou lampu
ze všech stran
pokaždé jinou


Miluju ticho ohně sedím v údolí a whitmanové z trávy
už se pokládají k zemi - vidím je pozoruji
jak ulehají a všechny lesklé pavučiny strhávají sebou
Všechny louky každý večer
zreznou a opadají vůni do náruče
Jenom křik poslední nezrezlé květiny
se nese nad tou podivnou krajinou
snad jako ze svých rukou a nohou a vlasů
setřásáme drobné piliny z rozřezanách stromů
(dokážu si představit že kůra je tisíce proměněných
tváří postav a hrdinů a milenek a vrahů a nájemnic
které se ukážou na světlo s prvním tahem a linkou písmene
jenž nanesu si na tebe temně modrou tuší)
Ty jejich piliny - jako peří, jako petrolej či jako prach
jsou totiž nevyřčená slova  do všech koutů deroucí
se stydká oblečnost


a ptáš se tedy co je všechna tahle oblečenost
a já se jenom usmívám a nerozumím

Že všechny žíly řek a jejich stahy
namalované a odložené tam kde sami sedí první schizofrenici
se letně hrajou naše vlastní stíny a když pohlédnou nám
do očí jsou už staří a churaví jako mír chrámu
hirošimský z něhož už nevyzvání zvony a nikdy jej
nepokálí ptáci


vlastně
Ležíme vedle sebe v posteli
a ze stropu legrační hádáme -
hádáme si mraky
Kosatka
05. 08. 2006
Dát tip
Líbí se mi tvůj úhel pohledu:)

Movsar
28. 07. 2006
Dát tip
já tu ještě nepsal? tak tedy: řekl bych, že i tvá báseň, jak ta lampa, je kubistická. dá se číst z více stran, pokaždé jinak. ale hlavně, a to je to, proč ti tu píšu a čtu, líbí se mi, že věci kolem vidíš jinak. t

sidonia
27. 06. 2006
Dát tip
ty jo.. dlouhy jak tejden pred vyplatou.. este se vratim, slibuju

Vespa
26. 06. 2006
Dát tip
jop

Print
26. 06. 2006
Dát tip
Zdá se mi to ukotvenější, vybalancovaný, hlubší... Nic nepostrádám.

Norsko 1
26. 06. 2006
Dát tip
radši mám ten svůj :-)

jinak se tomu taky rika vlastni svet...

sue: navaznost...jojo

sue
26. 06. 2006
Dát tip
TAŽNÍ PTÁCI, STÉBLA ATAKDÁLE... OPĚT ZAS A ZNOVA, FURT DOKOLA TATÁŽ SLOVA ACHJO

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru