Vzduch Vodě

Rozbíjím všechna zrcadla, kdo jsi králi, že se tě tak bojí? Pevně zavážu obálku, co na zem upadla, utíká nám realita, opodál stojí… Uprostřed pole je louka plná květin, u dvou do sebe prorostlých kopretin kvete heřmánek, tak krásně voní… kolem toho všeho slunce své paprsky honí… Mimo to Tě zbožňuji, prstů mi ubývá jak procházím boji, nenechá mě to v pokoji, když krvácím na tvé vlasy v roji. Chtěl bych umět kovat dobré meče, sekyry v lese i kosu co trávu seče, budu klečet, modlit se a taky brečet, nenávidím ráno, je to rána tupého meče. Párkrát za noc se probouzím, kde je Tvé teplé tělo? otevřu okno a v noci se procházím, líbat Tebe, krásnou noc by se mi chtělo. Ty víš že se hned tak neroztrhnem, každý jako pes trpíme, slibuj že se nepropadnem, že se zase k sobě vrátíme…

---