Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Víc než jiní

20. 07. 2006

1941

Autor

andileknika

Stojím tu před tebou

Bez vzdušných zámků

Šatů a dalších zbytečností

Všiml sis jak všechno mažu medem

Abych navodila dojem, že to chutná sladce?

Křehce splétám z tvých slov soukromé nebe

Kam bych schovala všechnu lásku

Bez naděje že je oboustranná

A nahým tělem bráním svou duši

Před tebou

Nepláču, jen tak ze smutku

Ale víš občas jsou gesta ostrá jako nůž

A taky tak hrozně bodaj do srdce

Lidem,kteří milují

Víc než jiní…

1 názor

Neřekl bych, že láska je vněm, kterým se něco nabízí. Je jak štětec, kterým lze nanášet tóny pocitů. Jen pro radost. Spíš zvyk na ni z nich dělá všechnu trpkost, když se štětec touží opakovat, aby opět vytvořil to, co minule bylo tak ..nové. Kdo nemaluje pro zisk ze svých obrázků, ale jen z úžasu a vypovídá o svobodě, tomu oči nebudou plakat...láska je možnost nahlížet do srdcí a ne právo si dělat nárok na city. Mě se na tvých básničkách líbí, že nedokážeš odolat, a příště se opět jdeš těšit se srdcem bez pochyb...jen nenech srdce dlouho nastavené zbytečně. Pohlaď jej vlídností i sama, aby vědělo, že o něj pečuješ, když jej pouštíš do té záplavy a vřavy všech možných cest. Srdci se líbí jen na některých:)