Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Vznešené nemoci stromů
datum / id02.08.2006 / 214046Vytisknout |
autormalej_blazen
kategorieVolné verše
sbírkaDívka s odřeným kolenem,
zobrazeno2120x
počet tipů9
v oblíbených1x
do výběru zařadilPrint, sidonia,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
"Toto živoucí jsi ty"
Vznešené nemoci stromů

Vznešené...


Co jsou dojmy - to nevyslovíš
Včera večer když šumělo nám za paneláky moře
a otlučení lidé omámeni městem se navzájem míjeli
potkali jsme  Já a tomáš druhého schizofrenika  Opilého a obtěžkaného igelitkami
z nichž čouhali ušpinění medvídci stavebnice mnohobarevně
zašedlé ohmatané panenky a nikdy nedokončená puzzle rozvztekaná
"před čtrnácti dny mě pustili z lágru voe, nedáte mi napít
kuci, za čórky - už se tam nevrátim pičo, ne fakt ne, nedivte se, že tak
huhlám eee, ale mám rakovinu hrtanu, můžu se ještě napít,
díky kuci ste fak skvělí, to poznám, fak zásadový a játra ty mám taky v
prdeli, cigáro kuci to nemáte, jo ty věci eee, ty hračky
to prodávám šílencům do blázince platěj za to těžký prachy,
no jo jsem hold svině, a mé dvě děti - klukovi je třináct a
aničce sedm, no svině jsem" řekl a odešel spát pod nemocně vypadající borovici


...nemoci...

ty jsi mi zpívala...

V několika málo posledních horkých dnech
usnula babička vždy při poledni
Její odložené brýle připomněly pár žen v dešti
ze spojených rukou pod střechou kostela
ale už netančí
Na zdi v tlumeném oddychování jejího
spánku z kterého jde vyčíst vůně
arnikou borové hlízy visel nad ní
sádrový ježíš kristus
V rukou pavučiny bez září a ve tváři
ulámané utrpení  INRI jež kmeny nevykoupí
jenom vypoví  a těch pár žen v dešti
s lístkem v ruce dnes už se chleba nedočká


i.

Vzpomněl jsem si na stromy
jejich větve voní motorovým olejem

V bílých vlasech neslyšících
odnesl vítr smrky po ledu cinkavou
náladou vánoc vystouplé žíly na rukou
jehličí se blyští a po různu ze střech
odkapává voda a některé tátovy úsměvy
vyřezané možná příští rok plný prázdnin
vznešené nemoci stromů dětsky znějí
plachý křik listí a pláč horkou smůlou voní
a tobě - tobě jen se zdá

Všechno je jenom zdánlivé
i tvé rozmazané boky
odešel jsem pryč -
už se neohlídnu
a pohled ten ti kůrou zarůstá
v předešlé rozdrásané noci
kterých vzájemně už nemůžem se dopočítat



Babička zachumlaná v polštářích
s úsměvem kytice pro Pana oslice
a v kůži vypsané údolí ve kterém
otec s matkou ještě stále spolu spí
Letmo převalená na bok a brzké zamumlání
ani kávou neprobudí  Ráno


ii.

Písmo schizofreniku tak zvláštně září
a jejich divnosti nikdy nenajdeš
po kapsách rozházené dotykem se všichni radují
a s polibky zase zpátky na zem spadnou
jako nakreslené létavice a mlžné čáry z měsíce jenž
tak rychle proletěl ti nad hlavou
a jasem jenom v rychlých pohybech očí se ztratí
Lákoón už nezakřičí

Štíhlá rakovina stromů a mé představy
jejich snášení se listů ve zpomalené řeči
jejich snášení se deště a sněhu pochytané
v dlouhých štíhlých prstech rozličných
rozkmitaných nitek svatební košile a slova
z boha tento nový den bez úsvitu
Mé představy listů snášejících se a zase
navracejících zpět a aneurysma v nekoordinovaných
pohybech tak tristní a letmé po adoraci hlavy
jedenáctého roku jedenáctého století pod
příkrývkou která znamená svět a postel už
je makrokosmos nad možností chápání
A usměju se nenásilně nad vyrytým kmenem
do omítky a připsané skoupé větě
na prázdno "neboť i ruiny jsou ještě krásné"



První babičinna vzpomínka na válku
je nechuť k rybam to rozpadání na jazyku
držela se křečovitě tatínka za ruku
pršelo a na jezeře se dělaly velké kruhy jako
když kapři otevírají naprázdno ústa
smutné žábry a tatínek byl rybář  V
několika málo posledních horkých dnech se neusíná



iii.

Letmé zamyšlení nad stopami stromů
sleduješ-li zloděje koní
a jejich nesouměrné zvyky kterak uhrančivě
tápou a potahují z cigaret a zarostlé tváře
divochů a trocha smoly a pár úsměvů pro kovboje
se odráží z jejich tajemného ržání nad oněmnělým kopcem
protože ticho a proto a pro nic jiného patří pouze smrti
A následuje radostný výkřik do vzduchu tam kde pokradmu se
plíží hladové závratě draků budoucího podzimu
Stál jsem a vedle mě pán v dlouhém kabátě a šedivém klobouku
tak trochu modní typ udávený z padesátých let
nevěřicně kroutil hlavou a řekl "no panejo to jsou blázni, že je pouští!"
trochu unaveně se na mě podíval a dodal "mimochodem velmi mě zajímají vůně žen"

a okolo nás probíhali rozdivočelí koně a já přemýšlel že toto nemůže
být dědův poslední sen


...stromů

druhý schizofrenik hlasitě chrápal do noci
a tomáš mi povídal "když byla babička v nemocnici
s rakovinou kostí sedávala vedle ní máma každý den
a držela ji za ruku  čtrnáct dní byla v komatu
máma ji zrovna zpívala a ona otevřela oči - usmála se a
řekla  Ty jsi mi zpívala!  a zase usnula na tři dni
pak umřela"  chrápající noc nás zaplavila ze všech stran
jen v hlavě mi znělo neustále se opakujicí  Fascinují mě poslední slova lidí
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

06.10.2006 13:22:46brubarbucha
dobře, dobře
05.10.2006 22:10:19malej_blazen
vse v te basni je pomerne dlouho promysleno a proud vedomi a ostatni veci sem vskutku nepouzil...jedine co to ma spolecneho se surrealismem je to ze se tam vyskytuji zpodobnene sny...tot vse...
03.10.2006 20:19:01brubarbucha
no to je blbý, asi pro mě...ale já si stejně myslim, že to má se surrealismem dost společnýho - co třeba proud vědomí, volný navazování asociací...
01.10.2006 20:20:48malej_blazen
to s tim surrealismem byl mysleno ironicky...
29.09.2006 09:23:04brubarbucha
surrealismus mám ráda, ale v tvém posledním díle mě zaujalo pouze Snímání, protože si myslím, že ten zbytek není ani surrealisticky kompaktní...ale můžu se plést, za to tahle báseň mě strhla, nádherná

nemoci, ty jsi mi zpívala*
12.08.2006 21:23:34sidonia
minus pismenko "š"
12.08.2006 21:23:18sidonia
bezeš slov a bez dechu
ses uzasnejsi cim dal vic
12.08.2006 21:17:33sidonia
prijdu se podivat
az budu lip
zase jednou
jirikuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu........kisssssss
zizen..a iggggg
12.08.2006 21:15:53sidonia
prijdu se podivat
az budu lip
zase jednou
jirikuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu........kisssssss
zizen..a iggggg
10.08.2006 12:31:12Print
Je to monumentální! Nejen rozahem, ale hloubkou a košatostí*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.