Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Déšť

29. 03. 2001
1
0
1285
Autor
Dandy

Když venku prší, někdy je člověku samotnému smutno...

Prší a den je zachmuřen, já za oknem stojím a dívám se ven. Kapky deště klepou na okap, jako hodiny když bijí kap, kap. Kapka po kapce stéká po skle okenním, já za oknem stojím a svůj sen tu sním. Venku je tma, já světlo tam vidím, je to sen, nebo ještě pořád bdím? V krbu oheň si plápolá a svíce svítí, vůně hořícího dřeva - je příjemné tu býti. Praskáni dřeva, jinak smutné ticho, slyším někoho šeptat, ale zdá se mi to. Ty za dveřmi stojíš, proč nejdeš dál, proč za nimi stojíš, když klič jsem Ti dal? Prostřeno pro dva, já sám tu jsem, to šero nech venku a dál pojď sem. Probděná noc, čas zastavil se snad, to jsou ty chvíle, které každý má rád. Ruka ruku svírá, dvě zářící tváře, noc už den střídá, hledá polštáře. Představa či sen, teď je tu další den. Možná nebo snad, vždyť není to jen sen.
Amanda
16. 09. 2004
Dát tip
No mozna je to tim ze je rymovana ale prijde mi moc obycejna ocekavala bych vic citu a atmosfery...

nebraska
13. 07. 2001
Dát tip
krasne

kde mám jen ten klíč...sakra nechala jsem ho nekde tam venku v baru....;-)))))) Je to hezké-takové citlivé tip.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru