Anděl

Uprostřed ulice stál anděl a plakal šedé slzy

kolem chodí davy lidí, anděl stojí mezi nimi

a oni ho nevidí… nechtějí

V době kdy už pro nás místo není

nezbylo žádné ani pro anděly

a tak oni nevěří

Cestou z domu do tramvaje, či z tramvaje do fabriky

člověk sám sobě tak důležitý a sám sobě pánem

nepotřebuje zvát anděly do velkolepé politiky

pak neví jestli vpravo vlevo, tak to končí patem

až zvedne ruku anděl, král padne prvním tahem

Uprostřed ulice stojí anděl, já stojím proti němu

má zablácená křídla a oči plné bolesti

chybí mu síla povstanout, proti všemu zlému

chybí mu síla bojovat, nakazil se lidský marnosti

On měl být náš spasitel, měl ukázat nám cestu

však ve stínu zavržen nemůže pomoct slepým

snad jen já ho mohu vidět, za bdělosti ve snu

věřím na Bránu nebes… pořád ještě věřím

že najdu cestu, dojdu k těm dveřím

dveře se otevřou

vrznou…

Pak uprostřed ulice, půjdeme za ruce já a        anděl

projdeme tím slepým davem

a už se neohlédneme za sebe

až na konec jejich světa dojdem

svý křídla roztáhnem a

vrátíme se do nebe