VÁLKA S BROUKY

Malinkatý brouček potkal jiného, jehož provázela spousta kamarádů. Ti kamarádi poslali pro svoje rodiny a příbuzné, Pospolu pak všichni postavili přenádherný zámek v mohutném ptačím hnízdě. Přímo na zdi paláce, jež obýval jistý krutovládce. V malém zámku blaho stále, Věžičky si šperkují. Ve velkém však s vládou krále, Málokdo se spokojí. Král tne malým dětem hlavy, Které šlápnou jeho psa, Když v průvodu plném slávy V čele vojsk se natřásá. Jeho pes prý symbol moci ! A on sám prý hrdina. Jeho země, kterou dobyl, K moři až se rozpíná. Lid však netouží po vojsku, Radši něco do huby, Král svým chtíčem velké moci Žene zem do záhuby. Když velký panovník dozvěděl se o mraveništi na stěnách svého obydlí, Rozhodl ihned zničit celou hmyzí stavbu. Podmanil si již tolik říší, proč by pár brouků mělo stát v cestě jeho síly. A tak vojsko v zástupu míří ke kopě jehličí. Ten den foukal silný vítr, Sotva‘s klobouk udržel. V čele vojsk král Egocentr Nestárnoucí píseň pěl: „Levá, levá, dobijeme celý svět. Levá, levá, Taste zbraně ! Na ně ! Vpřed !“ Zbraně kříží mraveniště. Pomalu se rozpadá. Vichr ale sebejistě Jehly lidem prodává. Vichr letí, Jehly letí, Muži, ženy, psi i děti V celém širém kraji Bolem umírají. Každý člověk, již tak zesláblý hladem, nalezl v haldě jehlic smrt a v rozlehlém království nebylo vládce. Příroda nezná vládce.

---