Tichý vánek

Díky Velle za upřesnění. Skutečně je jedno, zda vázaný či volný verš, když je hezký. Jen si sama uvaž, který z nich ti více umožní říct, co chceš říct. Vella uvedla jeden příklad dobrého autora vázaného verše, já bych přidal tvému dívčímu srdíčku třeba typ na autorku HESTER, ale i takovou YEZINKA. Z chlapů pak Augustin_Sipek nebo Pan_Brasovsky. U všech těchto autorů zjistíš, že ač píší vázaným veršem, jsou čteni i ctěni.

Popravdě řečeno z Tvého pokusu o báseň naopak na mě nevyzařuje zhola nic. Mám z ní nijaký pocit...o stylistické stránce nemluvě. Používáš v ní prostá sdělení, která mají evokovat hloubku tvého prožívání, ale vlastně působí jen jako prázdná slova. Velmi pěkně to charakterizoval a2a2a, který má právě schopnost básně prožívat...ale nebudu už hloupě tlachat. Pokud se budeš nadále věnovat poezii, za čas zjistíš, že Ti to, co se Ti líbí teď, přestává dostačovat, a přirozeně, aniž si to možná uvědomíš, se začneš posouvat dál. Jen bych byl v Tvém případě hodně opatrný, než bych si dovolil tvrdit, že něco není poezie. Je to pojem tak těžko ohraničitelný, že své tvrzení prakticky nikdy nemůžeš plně obhájit.

To se mi taky občas stává. Piš to nejdřív do texťáku. Jsi dost pevně přesvědčena o své pravdě, takže pokládám za zbytečné se s Tebou přít, ale mám dojem, že to, o čem mluvíš je právě zárukou rozlišitelnosti poezie od prózy. Jen můj postoj: nepotřebuju číst přehršle písmenek poslepovávaných do celku seč autorovi síly stačí. Oceňuji, pokud se mu naopak podaří určit ve své básni přesný směr za použití minima výrazových prostředků. Předkládám jeden text, který přesně splňuje má očekávání. Je atmosferický, metaforický, silně obrazný a dovolím si tvrdit, že velice konkrétní, a přitom si vystačí s prostředky, které se v poezii vyskytují více než často. Mé hrušky které jsem vychoval nahoře k stopkám a k očmrdlíkům dole pukají bouřkou Štípí je blesk jaderník Pěšinou k nim šlapou děti rozsvícení mravenci (V.Slíva 2002)

Zbora: psala jsem dlouhou reakci, ale psalo mi to, že stránku nelze zobrazit. Tak to zkrátím jen na to, v co jsem dospěla v závěru tý úvahy. Dnešní "poezie", teda to co se za moderní poezii dnes vydává, je podle mého názoru jen něco jako film, ve kterém je celou dobu záběr na dům. Ve kterém se nic neděje. V půlce filmu se něco mihne ve třetím okně zleva. A pak konec. Každý to pocítí jinak a každý během toho filmu bude myslet na něco jiného. Nebo je tato poezie, kterou vůbec nemám to srdce nazývat poezií, knihou, kterou prozaik napsal Jabloň a uvnitř bude prázdno. Ani slovo. Nač slova, každý si příběh o jabloni vymyslete sám... Ne, dnešní "moderní" "poezie" pro mě není poezií. Doufám, že je to jen přechodný stav a že přijde doba lepší... Já "básni" dnešní doby jistě mohu "porozumět", pokud to znamená, že si v ní "něco najdu"... ale bohužel... bez toho, abych ty mezery mezi slovy vyplnila vlastními slovy, ve mně ta báseň vyvolá NULOVEJ pocit. A to je pak pro mě básnička o ničem, když na mě nemá žádnej vliv, aniž bych do ní musela vložit svoje ego, uzpůsobit si ji pro sebe. Kdoví, jak to myslel básník. To je dnešní problém. Jak to vlastně nakonec myslí básník, který napíše báseň téměřb beze slov? Který podá jen polovičatou (a možná i menší) výpověď. A pak, jak tvrdíš, si v tom "každý něco má najít"... hmmm...ne, to není poezie. To je nějaký nový druh literární tvorby... nebo "básnický styl prostý"? Nebo básnický styl ochuzený? Mhmm.... no nic, zajímavé o tom přemýšlet, ale musím se jít učit.

Pokud Ti bude dáno, možná jednou zjistíš, že to co píšeš o tom lovení není tak úplně pravda. Tady se jedná o vývoj poezie...poezie musí směřovat dopředu, aby neumřela. Nemysli si, že pokud současná generace zná víceméně jen Seiferta a jemu podobné, musí tomu tak být i za 50 let. Například Máchův máj vzala dobová veřejnost velmi chladně a podívej se jak je brán dnes. Je vždy pár jedinců, kteří určují trendy v poezii a širší čtenářská obec si na ně musí nejprve zvyknout, než budou posunuty do roviny obecně dobře přijímané, což trvá vždy rámcově desetiletí. To že nesnášíš určitý typ poezie je Tvá věc, ale pokud básni neporozumíš, je hloupost ji principielně odsoudit. Spíš je vhodné nechat ji těm, kteří si v ní něco najdou.

zvyřádko :-) danke

a2a2a: mno píšu už od třinácti a čtu taky podle mého názoru celkem dost, i když asi nemůžu říct, že jsem toho už přečetla dostatek. Jestli tahle básnička působí jako kolovrátek, to mi je líto... ale nehodlám se podřizovat POUZE a bezvýhradně nerýmované poezii jenom proto, že je dneska v módě. Nesnáším ten typ poezie, kdy někdo napíše pět slov a každej si v tom najde, co chce. A tzv. profesionální kritikové pak velmi "zasvěceně" loví v tom prázdnu jakýsi "meziřádkový význam" a báseň vyhraje první cenu v literární soutěži. Samozřejmě nerýmovanou poezií neopovrhuju, ale nesouhlasím s tím, že čím méně slov, tím líp. ´Protože když je málo slov, je málo míst, kde lze mlčet. A mlčení je tím silnější, když předtím je mnoho slov. Nevím... snad se doba změní a třeba tady na písmákovi bude i víc lidí díla číst... dost to tu.. nechci říct upadlo.. ale lidi jen zuřivě vkládaj díla a nečtou ta ostatní... A dík za držení palců, pa

určitě se lzeztotožnit s obsahem i záměrem autora, vlastní provedení svědčí spíše o počínajích zkušenostech. Ta básnička, když si ji čtu, působí tak trochu jako kolovrátek, jako nějaká odříkavčka, natolik má pravidelný rým a rytmus. Ale kdo z nás si nepočínal podobně. Pokud se ti psaní líbí, pak také hodně čti, a s přibývající řemeslnou i životní zkušeností a pílí najdeš vždy v tomto smysl. Pokus se, pokud jsi tak už náhodou neučil, psát i volným veršem, třeba zjistíš, že ti poskytuje větší prostor. Např. tvá báseň Villivesi to potvrzuje, byť i tam je na škodu dobře míněná snaha přesvědčivé pocity popisovat zbytečně silnými "krásnými" výrazy, ačkoliv mluví samy za sebe. Ale tvých krásných 18 let má toho tolik před sebou. Držím palce

nevěřim

fascinejtink! když jsem to čet, "tichý vánek" se mi pak už znělo jako nějaké zaklínadlo, nebo mantra, je to supr :-)