Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seA moje srdce... ono fakticky bije!
01. 11. 2006
4
2
2201
Autor
Sarlota.Alli
Napsáno po zhlédnutí výstavy ZEMĚ KRÁSNÁ, NEZNÁMÁ a hlavně po té, co jsem na odchodu potkala svého fyzikáře....
Kolik lidí má potřebu psát o smrti. Dílo kolika lidí končí tím: “Jsem mrtev!”. Jak bezstarostně se dokážete zabít, co?
A když dojde na lámání chleba, když už máte na dohled Styx, když tykáte svému převozníku a vymlouváte se, že někdy jindy, že dneska nemáte drobné… Bože! Kolik síly, kolik života vám najednou proudí v žilách. Jak vděční jste za každé další ráno, i když pekelně bolí jen nadechnout se.
Žijete dlouze? Absurdně a zbytečně? Co z toho máte?
Jsem unavená. Jsem unavená z extrémů. Šťastná - nešťastná, živá - mrtvá. A není to jedno? Podle fyziky není rozdíl mezi pohybem a klidem, prý je to relativní, prý na to Aristoteles nepřišel jen pro to, že pozoroval a nedělal pokusy… Tak fajn! Zabijte se. Není rozdíl mezi životem a smrtí. A jestli hledáte ve smrti jakýsi druh jistoty - ani pak nemáte jistotu, že už se nenarodíte, stejně jako nikdy nebudeme mít jistotu co se vlastně točí a kde je konec.
Fyzika je všude kolem nás. Náš nejoblíbenější předmět. Zdroj pravdy a poznání. Fakt? A co nás budete učit za sto let, pane profesore? Že měl Aristoteles vlastně pravdu? Že má pravdu někdo jiný? Já? Vás to neděsí? Vás neděsí představa, že nás všechny řídí setrvačnost a ne někdo s mozkem, kdo ví co dělá?
Mě teda jo. Nemám ráda zákony, ani fyzikální. Kdy Bůh přijde na to, že se zmýlil, že to takhle nefunguje dobře a vymyslí nějakou stupidní novelu? Ha?
Kousek po kousku člověk přichází o iluze… Myslela jsem si,že všechno jsou barvy, že jsou skutečné a pravdivé a exaktní. Jenže ono jde jen o to, jak se od čeho odráží světlo. Myslela jsem si, že smrt je něco hrozného, že se jí mám bát a pak jsem zjistila, že je snadná a banální a že tu krátkou bolest vykoupí klid. Myslela jsem, že jsem nemanipulovatelná a pak jsem zjistila, že jo, že mě zvyklá pár stránek v tisku, že propadám módě… Já jsem člověk.
Cos mi to udělal, Bože? A ke komu mluvím, vždyť je to dávno co jsem konvertovala z ateizmu na Buddhismus.
Vidíte? Žádná jistota.
A CO KDYŽ TA MÍSTA NA FOTKÁCH VLASTNĚ NIKDE NEJSOU, JEN SE PÁR LIDÍ DLOUHO NUDILO S PHOTOSHOPEM?
25/10/2006 23:56
A když dojde na lámání chleba, když už máte na dohled Styx, když tykáte svému převozníku a vymlouváte se, že někdy jindy, že dneska nemáte drobné… Bože! Kolik síly, kolik života vám najednou proudí v žilách. Jak vděční jste za každé další ráno, i když pekelně bolí jen nadechnout se.
Žijete dlouze? Absurdně a zbytečně? Co z toho máte?
Jsem unavená. Jsem unavená z extrémů. Šťastná - nešťastná, živá - mrtvá. A není to jedno? Podle fyziky není rozdíl mezi pohybem a klidem, prý je to relativní, prý na to Aristoteles nepřišel jen pro to, že pozoroval a nedělal pokusy… Tak fajn! Zabijte se. Není rozdíl mezi životem a smrtí. A jestli hledáte ve smrti jakýsi druh jistoty - ani pak nemáte jistotu, že už se nenarodíte, stejně jako nikdy nebudeme mít jistotu co se vlastně točí a kde je konec.
Fyzika je všude kolem nás. Náš nejoblíbenější předmět. Zdroj pravdy a poznání. Fakt? A co nás budete učit za sto let, pane profesore? Že měl Aristoteles vlastně pravdu? Že má pravdu někdo jiný? Já? Vás to neděsí? Vás neděsí představa, že nás všechny řídí setrvačnost a ne někdo s mozkem, kdo ví co dělá?
Mě teda jo. Nemám ráda zákony, ani fyzikální. Kdy Bůh přijde na to, že se zmýlil, že to takhle nefunguje dobře a vymyslí nějakou stupidní novelu? Ha?
Kousek po kousku člověk přichází o iluze… Myslela jsem si,že všechno jsou barvy, že jsou skutečné a pravdivé a exaktní. Jenže ono jde jen o to, jak se od čeho odráží světlo. Myslela jsem si, že smrt je něco hrozného, že se jí mám bát a pak jsem zjistila, že je snadná a banální a že tu krátkou bolest vykoupí klid. Myslela jsem, že jsem nemanipulovatelná a pak jsem zjistila, že jo, že mě zvyklá pár stránek v tisku, že propadám módě… Já jsem člověk.
Cos mi to udělal, Bože? A ke komu mluvím, vždyť je to dávno co jsem konvertovala z ateizmu na Buddhismus.
Vidíte? Žádná jistota.
A CO KDYŽ TA MÍSTA NA FOTKÁCH VLASTNĚ NIKDE NEJSOU, JEN SE PÁR LIDÍ DLOUHO NUDILO S PHOTOSHOPEM?
25/10/2006 23:56
Věnováno panu profesoru Tomsovi…
2 názory
Zajimavi nazor podle mne kdys nas vedlnekdo s moskem tak tema bez mozku byl a vzdy bude povazovan za diktatora a tudiz toho spatneho a kazdej muze bejt vlastim panem mi sme lidi a mi se muzem rozhodovat jestli pujdem se stadem a nebo proti nemu...Jinak ja osobne se na smrt tesim.Zivot je promne peklo ale to sem nepatri...
vaste.of.effort
04. 01. 2007
čověk_který_není: Si to spíš možná nepochopila. Asi nežiješ dlouze, absurdně a zbytečně.
Sarlot: Já taky nerada zákony.
Líbí, jen tak dál...*
Trošku moc specifické, člověk musí být naladěný na podobnou strunu, aby mu došlo o co jde.
Chtělo by to prodloužit, protože jsi nakousla zajímavý věci